Otevřít hlavní menu

Karel Vacek (skladatel)

český hudební skladatel

Karel Vacek (21. března 1902 Liberec[1]18. srpna 1982 Praha) byl český hudební skladatel českých lidovek. Je autorem písní jako je tango Cikánko ty krásná a Nikdy se nevrátí pohádka mládí.

Karel Vacek
Busta Karla Vacka od sochaře Bedřicha Kloužka
Busta Karla Vacka od sochaře Bedřicha Kloužka
Základní informace
Narození 21. března 1902
Liberec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. srpna 1982
Praha
Československo Plzeň, Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Žánry taneční hudba a dechová hudba
Povolání hudební skladatel, dirigent a hudebník
Nástroje housle, klarinet, trubka, lesní roh a kontrabas
Ocenění národní umělec (1981)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stručný životopisEditovat

 
Tango Du schwarzer Zigeuner

Narodil se v liberecké Perlové ulici (čp. 232) v rodině truhláře a muzikanta (v den jeho narozenin se v jeho rodišti scházejí jeho obdivovatelé s gramofonem na kliku aby si připomněli jeho nejznámější písně). Někdy v letech 19091910 se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde se naučil mimo jiné hrát na housle, klarinet, trubku, lesní roh a kontrabas a již od svých patnácti let hrál v pražských lidových kapelách. Díky své nástrojové mnohostrannosti byl vyhledávaným muzikantem také ve Vysokém Veselí, kde pracoval jako dělník. Své znalosti rozšířil v letech 19191924 během své vojenské služby u vojenské hudby v různých posádkách.

Roku 1925 se zúčastnil s českým cirkusovým orchestrem zájezdu do Francie. Ve Francii na čas zůstal a vystupoval v rámci československé exposice na Světové výstavě dekorativního umění. V roce 1928 se v Břevnově oženil s modistkou Julií Riegerovou[2]. V sezóně 1929 působil (spolu s R. A. Dvorským a dalšími českými hudebníky) v jazzbandu Sama Baskiniho v Berlíně. Po návratu do Prahy hrál v orchestru kina Lucerna, jazzové kapele Haryho Hardena a kvintetu Melody Boys R. A. Dvorského. Tři roky byl také členem orchestru Osvobozeného divadla, poté se však roku 1938 vrátil ke Dvorskému. Za druhé světové války vedl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města. Vlastního hraní zanechal v roce 1956, od té doby se věnoval už jen skládání a občasnému dirigování. Roku 1982 mu byl udělen titul národní umělec. Během svého života složil téměř devadesát polek, valčíků a jiných skladeb. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově [3].

V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Vackova.[4]

CitátEditovat

S Karlem Vackem jsme byli velcí kamarádi. On byl sice pravověrný sparťan, já zase slávista, ale to nám vůbec nevadilo. Nás totiž spojovala hezká muzika, písničky, Karel skládal i krásné skladby do filmu. Několikrát se objevil i na filmovém plátně. Třeba ve slavném filmu "Kristián" z roku 1939 ho vidíme hrát v orchestru R. A. Dvorského...Málokdo ví, že Vacek hrával zadarmo, peníze dostávali jen jeho muzikanti. Těm dokonce ze svého kupoval hudební nástroje. Inu, byl velmi uznalý. Ačkoliv sám se stal výborným zpěvákem, dokázal uznávat i jiné.
— Standa Procházka[5]

Dílo, výběrEditovat

  • Venkovská
  • Láska nehněvaná
  • Bezejmenná
  • Lesácká
  • Koryčanská

SkladbyEditovat

Práce s kapelamiEditovat

  • 1956 Predehara
  • Cikánka, tango
  • Pictures of a Countryside, ouverture
  • Pohádka mládí (nizozemsky - Sprokjesachtige Jeugd), tango
  • Rhapsodie
  • Suvenýr
  • Táboráku plápolej, waltz
  • V podlesí
  • Zítra snad, tango

PochodyEditovat

  • Bříza zelená, polka
  • Čtyři páry bílejch koní, polka
  • Zůstaň tu s námi, muziko česká, polka

PolkyEditovat

  • Ale ne ale ne
  • Frajerka
  • Fůra slámy
  • Hů a hů
  • Hej paní mámo
  • Kalná voda
  • Karlův most
  • Můj tatíček
  • Proč nezůstane slunce stát
  • Štěstí na rozcestí
  • Šumařinka
  • U našich kasáren
  • V podlesí
  • Venkovská
  • Za rok za dvě léta

ValčíkyEditovat

  • 1972 Černá noc
  • 1974 Poslední korunu mám
  • Až se jednou potkáme
  • Dřív než se rozloučím
  • Láska nehněvaná
  • Malá písnička
  • Panenko modrooká
  • Skřivánek zpíval
  • Tichou dědinou

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BACH SYSTEMS, s.r.o. Archivní pomůcky SOA Litoměřice. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné online. 
  2. BACH SYSTEMS, s.r.o. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné online. 
  3. hrob hudebního skladatele Karla Vacka na vyšehradském hřbitově v Praze
  4. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 
  5. Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 138, ISBN 978-80-904717-0-2

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat