Otevřít hlavní menu

Stanislav Procházka (zpěvák)

český zpěvák

Stanislav Procházka (7. srpna 1919 Most[1]16. dubna 2016 Praha[2]), vystupující jako Standa Procházka, byl český zpěvák, který se věnoval zejména dechové hudbě.

Stanislav Procházka
Stanislav Procházka (foto před rokem 1945)
Stanislav Procházka (foto před rokem 1945)
Základní informace
Narození 7. srpna 1919
Most
Úmrtí 16. dubna 2016 (ve věku 96 let)
Praha
Povolání zpěvák
Nástroje hlas
Děti Stanislav Procházka
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

Pocházel z hornické rodiny, měl dva starší bratry (Josef a František) a dvě starší sestry (Marie a Josefa).[3] Vyrůstal v Mostě. Po smrti matky a poté, co se otec znovu oženil, se odstěhoval v necelých šestnácti letech do Kolína kde se vyučil číšníkem,[1][4] ale brzy u něj vyhrála hudba. Jeho vzorem byl zpěvák Jára Pospíšil. [5] Účastnil se soutěží amatérských zpěváků a začal účinkovat s tanečními orchestry v Praze. Profesionálním zpěvákem se stal v roce 1939, byl sólistou v několika kabaretech (mj. U Šenfloků) a kaváren a u celé řady orchestrů. Po angažmá v Lucerna Baru u orchestru Ferdinanda Petra, kde se mj. seznámil s R. A. Dvorským, získal v roce 1941 od dirigenta Jaroslava Maliny i prestižní místo v kavárně Vltava.[3] Poté hrál až do konce druhé světové války v lidových operetách v divadle Járy Kohouta.[3]

Po válce získal možnost vystupovat v rozhlase s orchestrem F. A. Tichého, čímž se jeho popularita rozšířila do celého Československa.[3] V rozhlase ho dále proslavilo účinkování v pořadech s Orchestrem Karla Vlacha, v televizi v Televarieté nebo Kavárničce dříve narozených.

Jeho vlastním projektem po roce 1967 byl dívčí orchestr Slávinky.[1]

Publikum si z jeho písniček oblíbilo např. Ale ne, ale ne…Nikdy se nevrátí, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni.[6] Je též autorem několika písní, složil kupř. hymnu fotbalové Slavie Praha, které byl odnepaměti fanouškem a v jejímž dorostu jako mladý absolvoval několik tréninků.[7]

Vystupoval do vysokého věku, ještě ve svých 90 letech vydal nové CD Nedělej nám starosti, stáří.[3]

CitátEditovat

Při mém úplně prvním vystoupení v koncertní kavárně Vltava roku 1958 jsme se Standou Procházkou stáli na jednom jevišti. On byl tehdy už velkou zpěváckou hvězdou. Nešlo si bez něho představit rozhlasové vysílání, měl za sebou už hodně úspěšných gramofonových desek, dokonce hrál i ve filmu. Přitom se s tím, jak se říká, nijak nevytahoval, nenosil nos nahoru. Naopak si mě, začátečníka, vzal jaksi pod svoje ochranná křídla. Radil mi, pomáhal – a také se upřímně radoval z mých stoupajících úspěchů.

Karel Gott[8]

Osobní životEditovat

Byl ženatý s manželkou Věrou, jejich syn Stanislav Procházka ml. byl zpěvák populární hudby.

Byl velkým fotbalovým fanouškem, pro Slavii Praha nazpíval hymnu Naše věčná Slavia, u které byl spoluautorem textu i hudby.[9] Osobně se znal se slávistickými legendami Františkem Pláničkou nebo Josefem Bicanem.[9]

V roce 1997 ho nadace Život umělce vyznamenala cenou Senior Prix.[3]

FilmografieEditovat

V roce 1979 vystoupil v menší roli ve filmu Hodinářova svatební cesta korálovým mořem v režii Tomáše Svobody, Chléb a písně (TV film – 1971), Kavárna na hlavní třídě (1953), Madla zpívá Evropě (1940). Česká televize s ním v roce 2004 natočila střihový pořad Úsměvy Standy Procházky.[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Staré české písničky zestárly se zpěvákem Standou Procházkou [online]. Kdo to byl (blog). Dostupné online. 
  2. http://kultura.zpravy.idnes.cz/stanislav-prochazka-zemrel-dfy-/hudba.aspx?c=A160416_151448_hudba_ts
  3. a b c d e f STUŠKOVÁ, Alexandra. Standa Procházka. Život umělce [online]. Listopad 2009. Čís. 17, s. 14–19. 
  4. Stanislav Procházka st., zpěvák [online]. Český rozhlas, 2011-11-22. Transkript rozhlasového pořadu Tandem. Dostupné online. 
  5. Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, str. 27, ISBN 978-80-904717-0-2
  6. BENEŠ, Edvard D. Rodák z Mostu Standa Procházka slaví pětadevadesátiny. Mostecký deník [online]. 2014-08-06. Dostupné online. 
  7. Stanislav Procházka: Ostatní hymnu měli, Slavia ne. Tak jsem ji napsal. Deník.cz [online]. 2013-04-28. Dostupné online. 
  8. Stanislav Procházka, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky, Argentum, Kutná Hora, 2010, ISBN 978-80-904717-0-2
  9. a b Autor hymny "Naše věčná Slavia" slaví 95 let [online]. SK Slavia Praha, 2014-08-07. Dostupné online. 
  10. Úsměvy Standy Procházky st. [online]. Praha: Česká televize, [2004]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat