Karel Schramek
Karel šlechtic Schramek (uváděn též česky jako Karel Šrámek) (15. prosince 1851 Praha[1] – 20. dubna 1913 Praha[2]) byl český právník a soudce. S doktorátem práv z Karlovy univerzity vstoupil v roce 1874 do státních služeb a zastával řadu funkcí v justiční sféře. Svou kariéru završil jako prezident Zemského soudu v Praze (1907–1912). Po odchodu do výslužby byl povýšen do šlechtického stavu.
| JUDr. Karel Schramek | |
|---|---|
| Prezident zemského soudu v Praze | |
| Ve funkci: 1907 – 1912 | |
| Předchůdce | Jan Krčmář |
| Nástupce | František Rinesch |
| Narození | 15. prosince 1851 Staré Město |
| Úmrtí | 20. dubna 1913 (ve věku 61 let) Staré Město |
| Choť | Emilie Šrámková |
| Profese | státní úředník a soudce |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Pocházel z Prahy, byl synem městského radního Antonína Schramka. Absolvoval gymnázium v Praze a poté studoval práva na Karlově univerzitě. Jako doktor práv (1874) začal svou kariéru jako nižší úředník u Vrchního zemského soudu v Praze, poté působil u okresních soudů na Smíchově a Vyšehradě, od roku 1878 byl soudním adjunktem u okresního soudu v Novém Městě nad Metují. Po několika letech se vrátil do Prahy, kde byl od roku 1893 tajemníkem u Vrchního zemského soudu v Praze. V roce 1894 byl jmenován radou Vrchního zemského soudu v Praze a v roce 1905 ve stejné funkci přešel k Zemskému soudu v Praze. V letech 1907–1912 zastával funkci prezidenta Zemského soudu v Praze. Ze zdravotních důvodů odešel v roce 1912 na vlastní žádost do penze a zemřel o rok později.
Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu (1911) a při příležitosti odchodu do penze byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von (1912).[3] Dále byl nositelem čestného kříže II. třídy Řádu knížecího domu Schaumburg-Lippe a Královského domácího hohenzollernského domácího řádu I. třídy.[4]
Rodina editovat
Jeho manželkou byla Emílie, rozená Bubeníčková (1844–1920), dcera továrníka a českého vlastence Vincence Bubeníčka. Vynikla jako zpěvačka v oboru soprán, hostovala po celé Evropě, měla angažmá mimo jiné v Berlíně, Moskvě nebo Petrohradě. Vystupovala také v Praze, kde pod osobním vedením Bedřicha Smetany zpívala Mařenku v Prodané nevěstě. Po sňatku s Karlem Schramkem v roce 1879 na další kariéru rezignovala, nadále se ale věnovala propagaci hudby i s manželem, který byl zdatným hráčem na violoncello. Z jejich manželství se narodili tři synové, z nich Karel (1882–1943) vynikl jako pianista.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených Týnského chrámu, sign. TÝN N16, s.351, fol. 176
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Týnského chrámu, sign. TÝN Z10, s. 120
- ↑ NAVRÁTIL, Michal: Almanach československých právníků 1930; Praha, 1930; s. 399 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeń, 1911; s. 770 dostupné online
Literatura editovat
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 2010; s. 255–256 ISBN 978-80-257-0294-9
- STUPKOVÁ, Marie, KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů soudní správy v Čechách v letech 1849–1918; Národní archiv a Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2015; s. 354. ISBN 978-80-7469-041-9, ISBN 978-80-87782-40-8
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2007; Brandýs nad Labem, 2007; s. 357–358 ISBN 80-85955-34-2
