Otevřít hlavní menu

Karel Opočenský

český šachista

Karel Opočenský (7. února 1892 Most16. listopadu 1975 Praha)[1][2] byl český šachový mezinárodní mistr a mezinárodní šachový rozhodčí, mistr Československa z let 1927, 1929 a 1938 (ještě v roce 1956 se dělil o třetí místo) a mistr Čech a Moravy z roku 1944.

Karel Opočenský
Karel Opočenský, 1969
Karel Opočenský, 1969
Narození 7. února 1892
Most
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. listopadu 1975 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příbuzní Jan Opočenský (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Karel Opočenský se narodil jako prostřední ze sedmi dětí v rodině zednického mistra v Mostě. S šachovou hrou se seznámil již v dětství díky otci a staršímu bratrovi. Opravdový zájem o hru však začal projevovat až na vinohradském reálném gymnáziu. Později se stal členem Šachovního klubu Dobruský, kde se vyučil zákonům správného vedení šachové partie a roku 1913 získal titul mistra Ústřední jednoty českých šachistů.

Opočenský se zúčastnil mnoha mezinárodních turnajů. Např. na turnaji v Paříži roku 1925 skončil na třetím místě za Alexandrem Alexandrovičem Aljechinem a Savielly Tartakowerem, roku 1933 vyhrál v Praze desátý Kautského memorial, roku 1935 vyhrál turnaj v Luhačovicích a na turnajích v Nauheimu (zvítězil Jefim Bogoljubov) a v Lodži (zvítězil Savielly Tartakower) skončil čtvrtý a roku 1937 skončil v Teplicích druhý za Karlem Gilgem.1

Kromě toho se Opočenský zúčastnil čtyř šachových olympiád:

Roku 1950 obdržel Opočenský titul mezinárodního mistra a roku 1951 titul mezinárodního šachového rozhodčího. Rozhodoval pak zápasy o titul mistra světa roku 1951 a 1954 v Moskvě, na turnaji kandidátů roku 1953 a na šachové olympiádě roku 1952 v Helsinkách.

Opočenský byl rovněž šachovým publicistou. Vydával aktuální cyklostylovaný týdeník Šachy ČTK, byl členem redakční rady Československého šachu, zástupcem hlavního redaktora Revue FIDE, řídil šachovou rubriku v Rudém právu a je autorem nebo spoluautorem několika šachových knih, například Methodika šachu (1923), Nad šachovnicemi celého světa (1960), Šachy s úsměvem (1961) nebo Tam všichni hrají šachy (1962).

OdkazyEditovat