Karel II. Neapolský

král neapolský
(přesměrováno z Karel II. z Anjou)

Karel II. Neapolský (francouzsky Charles le Boîteux, italsky Carlo II d'Angiò; 1254?6. května 1309 Neapol) byl neapolský král.

Karel II. Neapolský
král neapolský
Narození 1254?
Úmrtí 6. května 1309
Neapol
Pohřben Dominikánský kostel v Neapoli
Manželka Marie Uherská
Potomci Karel I. Martel
Ludvík z Toulouse
Robert I. Neapolský
Filip I. z Taranta
Ramon Berengar z Andrie
Jan
Tristan
Petr Tempesta
Jan z Durazza
Markéta z Anjou
Blanka z Anjou
Eleonora z Anjou
Marie z Anjou
Beatrix z Anjou
Rod Anjouovci
Otec Karel I. z Anjou
Matka Beatrix Provensálská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Karel byl druhorozeným synem hraběte Karla z Anjou a jeho první choti Beatrix, dcery provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Jeho otec získal díky papežské nabídce, vlastní ctižádostivosti a nezbytné dávce vojenského štěstí sicilské království. Korunován byl v lednu 1266.

Jako princ měl Karel, svými současníky byl pro tělesný handicap zván Chromý, od roku 1268 titul vévody ze Salerna. V květnu či červnu 1270[1] se jako šestnáctiletý se oženil s uherskou princeznou Marií, dcerou krále Štěpána V. a Alžběty, dcery kumánského chána Kuthana.

Král Štěpán V... měl kromě dalších dcer jednu, která se jmenovala Marie. Tu dal za manželku Karlovi Kulhavému, synovi Karla Velikého...
— Dubnická kronika[2]

Isabela Neapolská byla naopak provdána za mladého uherského krále Ladislava IV. Kumána.

Aragonské vězeníEditovat

Související informace naleznete také v článku Sicilské nešpory.
Související informace naleznete také v článku Aragonská křížová výprava.

Roku 1282 se Sicílie vzbouřila proti anjouovské nadvládě. Karel tehdy žil v provensálském hrabství a otec jej poslal na pařížský dvůr, kde měl mladík získat příslib vojenské pomoci. Královský bratranec Filip III. ochotně strýci poslal posily. Roku 1284 Karel v bitvě u Neapole upadl do zajetí aragonského admirála Rogera z Laurie a svého otce tím velmi popudil. Roger z Laurie přislíbil Karlovo propuštění na oplátku za propuštění Beatrix, dcery krále Manfréda, ale klamal a Karla s sebou odvezl do Katalánska.

V internaci strávil Karel celé roky[3] O propuštění se zasloužila anglická královna Eleonora, která nelitovala peněz ani času a její snaha byla korunována úspěchem.[4] Karel byl po opakovaných diplomatických vyjednáváních propuštěn v říjnu 1288 a donucen slíbit, že nebude používat titul sicilského krále a dát tři ze svých synů jako rukojmí aragonskému králi. Po nuceném příjezdu na francouzský dvůr nechal král Filip IV. jeho průvodce zatknout a Karla s vojenským doprovodem a mnoha rytíři poslal do Itálie, kde byl nadšeně přivítán guelfy a papežem Mikulášem IV.

VládaEditovat

S otcem se po návratu domů již nesetkal[pozn. 1] a 29. května 1289 byl v katedrále v Rieti korunován králem Sicílie. V červnu 1295 podepsal se svým aragonským protějškem smlouvu z Anagni, která zaručovala propuštění rukojmí. Úplné složení zbraní přinesla až roku 1302 smlouva z Caltabellotta, v níž získal Sicílii Fridrich Aragonský, mladší bratr aragonského krále Jakuba II. a vnuk krále Manfréda.

Karel se rozhodl se ujmout po otci zděděného jeruzalémského trůnu, což je donutilo k otevřenému sporu s kyperskými Lusignany. Posléze na jeruzalémskou korunu rezignoval a upřel své úsilí k udržení panství v Řecku a Albánii, kde se střetl se Štěpánem Urošem a byzantským císařem Andronikem II.[3]

Zemřel roku 1309 ve věku 55 let a byl pohřben v dominikánském kostele v Neapoli. Na sicilský trůn nastoupil jeho třetí syn Robert.

Vývod předkůEditovat

 
 
 
 
 
Ludvík VII. Francouzský
 
 
Filip II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Adéla ze Champagne
 
 
Ludvík VIII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Balduin V. Henegavský
 
 
Alžběta Henegavská
 
 
 
 
 
 
Markéta I. Flanderská
 
 
Karel I. z Anjou
 
 
 
 
 
 
Sancho III. Kastilský
 
 
Alfons VIII. Kastilský
 
 
 
 
 
 
Blanka Navarrská
 
 
Blanka Kastilská
 
 
 
 
 
 
Jindřich II. Plantagenet
 
 
Eleonora Anglická
 
 
 
 
 
 
Eleonora Akvitánská
 
Karel II. Neapolský
 
 
 
 
 
Alfons VII. Kastilský
 
 
Alfons II. Provensálský
 
 
 
 
 
 
Sancha Kastilská
 
 
Ramon Berenguer V. Provensálský
 
 
 
 
 
 
Renier ze Sabranu
 
 
Garsinde ze Sabranu
 
 
 
 
 
 
Garsenda z Forcalquier
 
 
Beatrix Provensálská
 
 
 
 
 
 
Humbert III. Savojský
 
 
Tomáš I. Savojský
 
 
 
 
 
 
Beatrix z Viennois
 
 
Beatrix Savojská
 
 
 
 
 
 
Vilém I. ze Ženevy
 
 
Markéta ze Ženevy
 
 
 
 
 
 
Beatrix z Faucigny
 

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Karel z Anjou zemřel v lednu 1285 a nástupcem po dobu synovy nepřítomnosti určil vnuka Karla Martela. Regentem měl do doby Karlova návratu nebo dosažení vnukovy plnoletosti být Robert II. z Artois.

ReferenceEditovat

  1. www.fmg.ac
  2. Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 96. 
  3. a b NICOLLE, David. Pád Akkonu 1291 : krvavý zánik křižáckých států. Praha: Grada, 2010. 96 s. ISBN 978-80-247-3414-9. S. 14. Dále jen Pád Akkonu. 
  4. PERNOUDOVÁ, Régine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 1996. 255 s. ISBN 80-7021-544-5. S. 203. Dále jen Žena v době katedrál. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Karel I.
  Neapolský král
12851309
  Nástupce:
Robert I.
Předchůdce:
Karel I.
  Albánský král
12851301
  Nástupce:
Filip I.