Karel Habětínek

český advokát a právník

Karel Habětínek, v německojazyčném prostředí též Karl Habietinek (2. března 1830 Praha21. března 1915 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský vysokoškolský pedagog, státní úředník, soudce a politik českého původu, v roce 1871 ministr spravedlnosti Předlitavska.

Karel Habětínek
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci:
5. února 1871 – 26. října 1871
PředchůdceAdolf von Tschabuschnigg
NástupceGeorg von Mitis
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
24. října 1879 – 21. března 1915

Narození2. března 1830
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. března 1915 (ve věku 85 let) nebo 20. března 1915 (ve věku 85 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
DětiCaroline Schmölzer
Fritz Habietinek
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
Profesepedagog, advokát, soudce a politik
OceněníČestné občanství města Chrudimi (1871)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Vystudoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Roku 1855 získal titul doktora práv. V letech 1856–1862 působil jako právník v Tereziánské vojenské akademii. V roce 1859 se stal docentem na Vídeňské univerzitě, kde vyučoval civilní právo. Od roku 1861 působil jako advokát v Praze. V letech 1863–1868 vyučoval civilní i obchodní právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, v letech 1868–1871 pak opět na Vídeňské univerzitě, kde zastával i funkci děkana. Od roku 1869 zasedal též u říšského soudu.[1]

5. února 1871 se stal ministrem spravedlnosti Předlitavska ve vládě Karla von Hohenwarta. Ve vládě setrval do 26. října 1871.[2] Jako ministr inicioval přijetí zákona o vedení pozemkových knih.[1]

Jeho účast ve vládě coby Čecha (spolu s ním byl ministrem jmenován i další Čech Josef Jireček) byla součástí snahy vlády Karla von Hohenwarta vytvořit novou koalici se zapojením neněmeckých národností.[3] Habětínek a Jireček byli historicky prvními Čechy na ministerské pozici v Předlitavsku. V státoprávních otázkách byl federalistou, tedy zastáncem větších pravomocí historických zemí.[1] Historik Otto Urban ho ovšem neřadí mezi stoupence českého státního práva, spíše ho popisuje jako osobnost bez nacionálních předsudků, bytostného Rakušana. Ze své vědecké dráhy se osobně znal s dalším ministrem Hohenwartovy vlády, Albertem Schäfflem, který i díky znalosti Habětínka ztratil předsudky vůči údajné kulturní zaostalosti neněmeckých národností a byl pak hlavním vyjednavačem vlády u takzvaných fundamentálních článků (projektované česko-rakouské vyrovnání).[4]

Roku 1879 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[5] Roku 1882 se stal prezidentem senátu Nejvyššího soudního dvora ve Vídni a od roku 1899 až do roku 1904 byl dokonce jeho prvním prezidentem.[1]

Roku 1871 získal čestné občanství (měšťanství) Rokycan[6], Hořic[7] a Chrudimi.[8]

Reference

editovat
  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Habietinek (Habětinek), Karl (1830-1915), Jurist, s. 127. (německy) 
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. 
  3. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 309. 
  4. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 248–249. 
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 342. 
  6. Čestní občané Rokycan [online]. rokypedie.rokycanstipatrioti.cz [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. 
  7. Čestní občané. www.horice.org [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  8. BOČEK, Petr; KOBETIČ, Pavel; PAVLÍK, Tomáš. Chrudim. Vlastivědná encyklopedie. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. 279 s. ISBN 978-80-906318-2-3. S. 27.