Karel Šviha
Karel Šviha (11. června 1877 Nový Bydžov[1] – 29. června 1937 Praha[2]) byl rakouský a český právník a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady; odešel z politiky roku 1914 po skandálu okolo spolupráce s rakouskou policií (Švihova aféra).
| Karel Šviha | |
|---|---|
.jpg) Karel Šviha | |
| poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1908 – 1913 | |
| poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1907 – 1914 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Č. str. nár. soc. |
| Narození | 11. června 1877 Nový Bydžov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. června 1937 (ve věku 60 let) Praha  Československo |
| Commons | Karel Šviha |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Profesní a politická dráha editovat
Profesí byl právníkem. Působil v Žamberku[3] jako soudce a advokát. Publikoval studie z oboru národního hospodářství a politiky.[4]
Na počátku století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. Ve volbách v roce 1908 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii městské, obvod Rychnov, Žamberk, Kostelec n. Orl., Dobruška.[5] Politicky se uvádí coby člen České strany národně sociální, která šla do voleb v rámci aliance spojených českých státoprávních stran.[6] Kvůli obstrukcím se ovšem sněm po roce 1908 fakticky nescházel.
Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval obvod Čechy 5. Usedl do poslanecké frakce Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokových a státoprávních poslanců. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911, nyní za obvod Čechy 26. Zasedl do poslaneckého klubu Český národně sociální klub.[7] Byl předsedou poslaneckého klubu českých národních sociálů.[8] Na předsednickou funkci i poslanecké křeslo ovšem rezignoval roku 1914.[9] Ve vídeňském parlamentu ho pak nahradil Josef Netolický.[7]
Švihova aféra editovat
Josef Anýž šéfredaktor Národních listů dostal v roce 1911 informaci, že Karel Šviha je tajným spolupracovníkem c.k. policie. Noviny byly tiskovým orgánem Národní strany svobodomyslné – Mladočechů, jejímž byl šéfredaktor Anýž členem. Mladočeši v té době vyjednávali volební koalici se stranou poslance Karla Švihy – Národními Socialisty. S ohledem na to se Anýž rozhodl celou věc v roce 1911 v Národních listech nepublikovat. Když v roce 1912 zemřel, byla informace nalezena v jeho pozůstalosti.
Po třech letech, takřka v předvečer první světové války – pár měsíců před atentátem na následníka trůnu, takzvaná Švihova aféra vypukla a nakonec byla důvodem k jeho rezignaci na politické funkce. Na základě výše uvedené informace byl veřejně obviněn z toho, že působí jako konfident rakouské policie.[4][pozn 1] Aféra vrcholila v březnu 1914, kdy Národní listy přinesly informaci o tom, že konfidentství Švihy je prokázáno.[10] 4. března 1914 o tom vyšel na titulní straně deníku obsáhlý materiál pod názvem Národně-sociální vůdce ve službách policie.[11] Šviha pak vedl soudní spor s Národními listy, ale prohrál.[12] Historik Otto Urban aféru vnímá jako snahu mladočeské strany (která stála za Národními listy) o diskreditaci radikálního politického odpůrce a konkurenta.[8] Dva roky po aféře se k případu vyjádřil i Tomáš Garrigue Masaryk, který označil Švihovo obvinění za omyl.[zdroj?][pozn 2] Argumentoval tím, že Šviha pouze dodával materiály pro následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, jenž ale výlohy platil z pokladny pražského policejního ředitelství, čímž se politik ocitl formálně na výplatní listině policie. Švihova aféra zanechala i trvalé stopy v českém jazyce. Odkazuje na ni podstatné jméno průšvih, které se udrželo v neformální řeči, stejně jako sloveso prošvihnout.[10]
Po odchodu z politiky editovat
Šviha po skandálu opustil veřejný a politický život. Působil pak v soukromé sféře, nejprve u firmy Waldes, později ve Schmolkově patentním ústavu v Praze.[12]
Zemřel na srdeční záchvat v červnu 1937 ve svém bytě v Řipské ulici na Královských Vinohradech v Praze.[12]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Nabízí se srovnání s Aférou Bartončík o osmdesát let později.
- ↑ Probíhala první světová válka a Masaryk byl v roce 1916 už druhým rokem v exilu.
Reference editovat
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1874-1885 v Novém Bydžově, sign.115-3532, ukn.6874, str.153. Dostupné online
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 688. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- ↑ a b Šviha, Karel, 1877-1937 [online]. biblio.hiu.cas.cz [cit. 2014-01-31]. Dostupné online.
- ↑ Sněm království Českého 1908-1911, 1. zasedání, 1. schůze, část 4/8 (15. 9. 1908). www.psp.cz [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Národní politika 1. 3. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7196216&picp=&it=0&s=djvu
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ a b Česká společnost 1848-1918. 551
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=306&size=45
- ↑ a b VYBÍRAL, Petr: Čeština před kamerou - Čeština před kamerou (58): Má Čunek průšvih jako národní socialista Karel Šviha? [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2014-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-02.
- ↑ Národně-sociální vůdce ve službách policie. Národní listy. Březen 1914, roč. 54, čís. 61, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c Včera dopoledne zemřel.... Národní politika. Červen 1937, roč. 55, čís. 178, s. 4. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Šviha na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Šviha
