Otevřít hlavní menu

Kamilov

část obce Sloveč v okrese Nymburk

Kamilov je vesnice v okrese Nymburk, je součástí obce Sloveč. Nachází se asi 2,4 km na východ od Slovče. Na jihozápadě vesnice leží Kamilovský rybník. Je zde evidováno 37 adres.

Kamilov
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha sv. Jana Nepomuckého
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 65 (2011)[1] (e)
Domů 37
Lokalita
PSČ 289 03
Obec Sloveč
Okres Nymburk
Katastrální území Kamilov (3,81 km²)
Zeměpisné souřadnice
Kamilov
Kamilov
Další údaje
Kód části obce 150681
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1768.[2]

Roku 1925 se vesnice stala dějištěm rozsáhlého pojistného podvodu. V krátkém sledu tu propukly čtyři požáry, kterým padly za oběť mlat, dvě stodoly, hostinec a obytný dům. První z nich, 17. února v mlatu manželů Tučkových, nevyvolal zvláštní pozornost a pojišťovna vyplatila odškodné. Podezření vyvolal až druhý požár z 18. srpna, při kterém shořela stodola hostinského Rudolfa Futery s velkými zásobami obilí, zčásti náležícími jejich sousedovi Josefu Vorlovi. Ve vesnici se proslýchalo, že byla zapálena úmyslně, četníci při vyšetřování nalezli na spáleništi snopy s uřezanými klasy a Futera byl zatčen. Za jeho nepřítomnosti mu týden po stodole shořel i hostinec. Podezření tentokrát padlo na jeho hospodyni Marii Libišanskou, která si krátce předtím schovala u sousedky Vorlové prádlo a po požáru tvrdila, že budovu zapálil blesk, ačkoliv v té době žádný neuhodil. Nakonec 6. září shořela stodola a obytný dům manželů Tučkových. Výslechem podezřelých a svědků se prokázalo, že požár Futerovy stodoly objednal sám majitel společně s hospodyní Libišanskou u Josefa Vorla, přičemž svíčku mu poskytl Josef Tuček; ostatní požáry si založili sami poškození (Libišanská a Tuček), zčásti pod návodem Futery a Vorla.[3] Hlavní pachatelé – Rudolf Futera, Marie Libišanská, Josef Vorel a Josef Tuček – byli 25. února 1926 odsouzeni k poměrně mírnému trestu 3 až 4 let „těžkého žaláře“, pravděpodobně s ohledem na jejich děti (za žhářství tehdejší zákon stanovil 10 - 20 let, při opakování až doživotí). Obviněny byly i manželky Anna Tučková a Anna Vorlová, o nichž se předpokládalo, že o požárech předem věděly; u soudu se jim ale vina neprokázala a byly osvobozeny.[4] (Byla to první z několika odhalených žhářských skupin v okolí Městce Králové; další operovaly v Slovči, Velkých Výklekách,[5] Běrunicích, Lovčicích,[6][7] Dlouhopolsku,[8] Hradčanech (resp. Nové Báni)[9][10] aj.)

ReferenceEditovat

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 148. 
  3. První skupina žhářů před pražskou porotou. Národní politika. 1926-02-23, roč. 44, čís. 54, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  4. První skupina žhářů z Královéměstecka před pražskou porotou. Národní politika. 1926-02-26, roč. 44, čís. 57, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  5. Další žháři z Královéměstecka před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-09, roč. 44, čís. 68, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  6. Dnes třetí partie žhářů z Královéměstecka před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-23, roč. 44, čís. 81, s. 6. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  7. Třetí skupina žhářů před pražským porotním soudem. Národní politika. 1926-03-31, roč. 44, čís. 90, s. 9. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  8. Další série žhářů z Královo městecka před pražskou porotou. Národní listy. 1926-04-19, roč. 66, čís. 108, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  9. Pátá série žhářů z Královoměstecka. Národní listy. 1926-05-04, roč. 66, čís. 122, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 
  10. Sedmá partie žhářů z Královoměstecka před pražskou porotou. Národní listy. 1926-05-15, roč. 66, čís. 133, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-09-03]. 

Externí odkazyEditovat