Kakariki norfolcký
Kakariki norfolcký (Cyanoramphus cookii) je papoušek z čeledi alexandrovití (Psittaculidae) endemický ostrovu Norfolk. Občas se považuje za poddruh kakarikiho rudočelého, kterému je velmi podobný. Původně byl hojně rozšířen po celém ostrově Norfolk, avšak zavlečení krys a koček, úbytek přirozeného prostředí, kompetice o potravu s krysami a kompetice o hnízdní stanoviště s introdukovanými ptáky způsobily jeho takřka úplné vymizení. Jeho populace se odhaduje na desítky, případně nižší stovky jedinců.
 Kakariki norfolcký | |
|---|---|
.jpg) Kakariki norfolcký | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | alexandrovití (Psittaculidae) |
| Rod | kakariki (Cyanoramphus) |
| Binomické jméno | |
| Cyanoramphus cookii (Gray, 1859) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika editovat
Druh poprvé popsal George Robert Gray v roce 1859[1] na základě exempláře ze sbírky sběratele Williama Bullocka. Gray druh pojmenoval Platycercus Cookii a chybně poznamenal, že se jedná o papouška z Nového Zélandu.[2] Druhové jméno druhu cookii odkazuje k Jamesi Cookovi, který papouška na Norfolku zahlédl již v roce 1774 a napsal o něm, že stejní papoušci se vyskytují i na Novém Zélandu.[3] V roce 1862 Gray popsal papouška z ostrova Norfolk, kterého pojmenoval jako Platycercus rayneri po dodavateli exempláře, kterým byl jakýsi Mr Rayner.[4] V roce 1891 italský ornitolog Tommaso Salvadori potvrdil, že oba taxony jsou synonymní a v obou případech se jedná o kakarikiho z ostrova Norfolk.[5]
Status kakarikiho norfolckého byl v minulosti hojně diskutován a v literatuře se dodnes objevuje, že se jedná o poddruh kakarikiho rudočelého, Cyanoramphus novaezelandiae cooki[6] (viz např. Forshaw (2017)[7]). Studie DNA z roku 2001 nicméně ukázala, že kakariki norfolcký je geneticky jasně odlišitelný klad od kakarikiho rudočelého a měl by se považovat za samostatný druh.[8]
Popis editovat
Jedná se o poměrně velkého zeleného papouška s nápadným karmínově zbarveným čelem a karmínovými obličejovými páskami. Vzezřením je v podstatě totožný s kakarikim rudočelým, viz tamějsí popis.
Biologie editovat
Hřaduje většinou na hnízdišti, avšak může hřadovat i v jiných dutinách nebo v husté vegetaci. Nedospělí, méně zkušení jedinci mohou občas hřadovat i v otevřeném prostranství.[6]
Může se rozmnožovat po celý rok, avšak k největším hnízdním aktivitám dochází koncem léta a na podzim. Většinou se poprvé páří ve 2. roce života, nicméně může se rozmnožovat již v 10 měsících. Hnízdí v dírách a dutinách živých i uschlých stromů, občas si hnízdo postaví i na zemi u základny kapradiny. Samice klade nejčastěji 3–4 a maximálně 9 vajec. Vejce jsou kladena ve 2 denních intervalech a samice začne inkubovat typicky po snesení 2. či 3. vejce. Inkubuje pouze samice po dobu kolem 21 dní, s rodičovskou péčí jí pomáhá samec. Ptáčata opouští hnízdo 6–7 týdnů po vyklubání a za další 3–5 týdnů jsou již plně samostatná. Někdy může docházet k zahnízdění na dvou místech současně, tzn. když jsou mláďata ve věku kolem 2 týdnů, samice může zahnízdit někde jinde. Tímto způsobem kakarikiové mohou vyvést i 4 snůšky ročně.[6] Díky tomuto vysokém potenciálu populačního růstu se u druhu dobře vyhodnocují důsledky ochranných opatření, protože velmi brzy promítnou do celkové populace.[9]
Jedná se o potravní generalisty, nicméně nejdůležitějším zdroje potravy je ovoce palmy Rhopalostylis baueri, které tvoří až 44 % jídelníčku kakarikiů.[10] K dalším důležitým zdrojů potravy patří blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla), dodonea žláznatá (Dodonaea viscosa), introdukovaný olivovník evropský (Olea europaea subsp. cuspidata) a Psidium cattleyanum z čeledi myrtovitých.[11]
Rozšíření a populace editovat
Kakariki norfolský se vyskytuje se pouze na ostrově Norfolk. Jádro populace leží na severozápadě ostrova kolem hory Pitt (Mount Pitt), které se nachází v Norfolském národním parku. Odhady celkové populace se v roce 2013 pohybovaly kolem 46–92 jedinců s pouhými 10 samicemi.[6]
Ohrožení editovat
Kakariki norfolský byl původně široce rozšířen po ostrově Norfolk a patrně i přilehlém Phillipově ostrově a Nepeanově ostrově.[6] Krátce po objevu Norfolku Evropany koncem 18. století však začalo kakarikiů prudce obývat. Hlavní příčinou prudkého populačního poklesu bylo kácení pralesů, odstřel papoušků evropskými osadníky a predace vajec a mláďat zavlečenými predátory jako jsou krysy a kočky. Tlak na kakarikije se ještě zvýšil po introdukcí špačků obecných a rozelů Pennantových, kteří začali kakarikiům konkurovat v hnízdních stanovištích. Koncem 70. let 20. století zbývalo posledních cca 50 kakarikiů. Následkem ochranných opatření však začala populace kakarikiů stoupat. K těmto opatřením patřil odchyt koček, modifikace hnízdních otvorů tak, aby se do nich nedostaly krysy, a vědecký výzkum.[9]
Krysy ohrožují kakarikije nejen přímým lovem, ale i tím, že se živí ovocem palmy Rhopalostylis baueri a představují tak významné potravní konkurenty kakarikiů.[10] Nad zmíněná ohrožení populace trpí nízkou genetickou diverzitou, a proto je náchylná k inbrední depresi.[6]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Parrots, cockatoos [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAY, George Robert. List of the Specimens of Birds in the Collection of the British Museum. Svazek III. London: British Museum, 1859. Dostupné online. Kapitola Sect. II: Psittacidae, s. 13. (anglicky)
- ↑ FRASER, Ian. Australian bird names: a complete guide. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2013. ISBN 978-0-643-10470-9. OCLC 851820792 S. 142. (anglicky)
- ↑ GRAY, George Robert. A list of the birds of New Zealand and the adjacent islands. Ibis. 1862, roč. 4, čís. 15, s. 214–52 [228]. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1474-919x.1862.tb07491.x. (anglicky)
- ↑ SALVADORI, Tommaso. Catalogue of the Birds in the British Museum. Catalogue of the Psittaci, or Parrots. London: British Museum, 1891. Dostupné online. S. 584–85. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Cyanoramphus cookii — Norfolk Island Green Parrot, Tasman Parakeet, Norfolk Island Parakeet [online]. Australian Government: Department of Agriculture and Water Resources (SRAT Profile) [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FORSHAW, Joseph, 2017. Vanished and Vanishing Parrots: Profiling Extinct and Endangered Species. Svazek 2. Ithaca and London: CSIRO Publishing. ISBN 9780643106499. (anglicky)
- ↑ BOON, Wee Ming; DAUGHERTY, Charles H.; CHAMBERS, Geoffrey K. The Norfolk Island Green Parrot and New Caledonian Red-crowned Parakeet are distinct species. Emu - Austral Ornithology. 2001-06-01, roč. 101, čís. 2, s. 113–121. Dostupné online [cit. 2022-05-16]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU00001. (anglicky)
- ↑ a b Stephen Garnett, Peter Latch, David Lindenmayer, John Woinarski; NIAS, Raymond; FITZSIMONS, James. Back from the brink – again: the decline and recovery of the Norfolk Island green parrot. In: Recovering Australian Threatened Species: A book of hope. Clayton, Victoria: Publisher: CSIRO Publishing, 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-4863-0741-8. S. 105–114. (anglicky)
- ↑ a b BRETT, Georgia; ORTIZ-CATEDRAL, Luis. The importance of niau (Rhopalostylis baueri) in the diet of the Tasman parakeet (Cyanoramphus cookii) in the Norfolk Island National Park. New Zealand Journal of Zoology. 2021-04-03, roč. 48, čís. 2, s. 130–138. Dostupné online [cit. 2022-05-17]. ISSN 0301-4223. DOI 10.1080/03014223.2020.1839515. (anglicky)
- ↑ WALDMANN, Amy. Foraging ecology of the world's only population of the critically endangered Tasman parakeet (Cyanoramphus cookii), on Norfolk Island. Massey University, Auckland, New Zealand, 2016. Master of Science in Conservation Biology. . Dostupné online.
Literatura editovat
- FORSHAW, Joseph, 2017. Vanished and Vanishing Parrots: Profiling Extinct and Endangered Species. Svazek 2. Ithaca and London: CSIRO Publishing. ISBN 9780643106499. (anglicky)
- HIGGINS, P. J., 1999. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 4, Parrots to dollarbird. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530711. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kakariki norfolcký na Wikimedia Commons 
Taxon Cyanoramphus cookii ve Wikidruzích- Profil druhu na webu austrlaské vlády (anglicky)
