Otevřít hlavní menu

Julius Volek-Choráz

český politik a novinář

Julius Volek-Choráz (20. července 1888 Hustopeče nad Bečvou - 24. srpna 1928 Moskva) byl český učitel, novinář a komunistický politik.

Julius Volek-Choráz
Narození 20. června 1888
Hustopeče nad Bečvou
Úmrtí 24. srpna 1928 (ve věku 40 let)
Moskva
Politické strany Česká strana sociálně demokratická
Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

MládíEditovat

Narodil se jako poslední ze čtyř dětí Josefa Volka (18461905), který se nejdřív živil jako podruh a později získal místo písaře. V letech 19001908 vystudoval i přes neutěšenou rodinnou finanční situaci učitelský ústav v Příboře. Zde přispíval do studentského časopisu Nový Máj pod pseudonymem Choráz, který si zvolil podle básně Trojí paměti Víta Choráze od Julia Zeyera. Pseudonym pak používal až do smrti.

První učitelské místo získal na dvoutřídní škole ve Vranovicích, odkud po třech letech (1911) přešel do Horních Otaslavic. Na obou působištích se zapojil do kulturního života. Byl též dirigentem Dělnického pěveckého sdružení v Prostějově a v těsně předválečných letech se angažoval v sociálně demokratické straně. V Prostějově vystupoval i jako řečník na přednáškách, které se týkaly hlavně hudby. V roce 1914 narukoval na ruskou frontu.

Zajatcem a revolucionářem v Rusku (1914 – 1920)Editovat

Už po třech měsících ve válce se Volek–Choráz dostává do ruského zajetí. Internován je nejprve na Sibiři a později na Ukrajině. V zajetí se naučil rusky a především se z něj stal přesvědčený komunista, hlavně díky setkání s bolševickými vyhnanci. Není proto divu, že při první příležitosti, která nastala po únorové revoluci v roce 1917, se zapojuje do politického života. V Kyjevě se podílel na založení české sociálně demokratické organizace. Současně se stal redaktorem jejího listu Svoboda, jehož první číslo vyšlo 19. října 1917 (podle nového kalendáře). Vzápětí ovšem organizaci zasáhl diferenciační proces, způsobený říjnovou revolucí. Ve dnech 25.26. listopadu 1917 se Volek–Choráz účastnil konference sociálně demokratické levice, která se plně přihlásila a solidarizovala s novou bolševickou mocí.

V únoru 1918 sice narukoval do Rudé armády, ale již v květnu se přesouvá do Moskvy, kde rediguje nový časopis Průkopník svobody. 25. května 1918 je jedním z delegátů ustavujícího sjezdu Československé komunistické strany na Rusi a výraznou měrou se poté podílí na její činnosti jako člen ústředního výkonného výboru. V březnu 1919 se vedení strany přesouvá do Kyjeva, časopis Průkopník svobody je nahrazen listem Pravda, který opět rediguje Volek–Choráz. Závěru svého pobytu v Rusku pak pracuje jako sekretář Mezinárodního výboru zahraničních zajatců při Komunistické internacionále. Začátkem roku 1920 se vrací do vlasti i s manželkou Klaudií Najďomovou (1895-?), s níž se oženil v lednu 1919, a s malou dcerkou Annou.

Život a činnost v ČeskoslovenskuEditovat

Volek–Choráz se nejprve vrací na učitelské místo v Horních Otaslavicích, odkud je ale již v roce 1921 přeložen na obecnou a později měšťanskou školu v Kostelci na Hané.

Především ale vrcholí jeho politická kariéra. Jako delegát ustavujícího sjezdu KSČ v květnu 1921 se podílí na jejím prvním programu, stranické funkce však vykonává na rodné Hané – v okresním, později krajském výboru KSČ v Prostějově. Často řeční na politických schůzích, účastní se komunistických kulturních akcí a zařazuje se mezi nejschopnější přispěvatele do Stráže lidu, vycházející v Prostějově a od roku 1924 v Přerově. Jeho články se často týkají propagace SSSR a dění v této zemi. V roce 1925 je zařazen na 2. místo kandidátky v kraji, ale mandát do poslanecké sněmovny nezískal.

Nadále se podílí na kulturní činnosti, dokonce se pouští do vlastní hudební tvorby. Zkomponoval např. sborovou skladbu k básni Jiřího Wolkera Jitřní píseň, složil scénickou hudbu k divadelní hře Plumlovská sněhurka od Vojtěšky Baldessari- Plumlovské. Některé hry jako ochotnický divadelník nastudoval a prezentoval.

Politická činnost, zejména jeho radikální projevy, jej stála učitelské místo, neboť roku 1926 je, i přes protesty některých jeho kolegů, propuštěn ze školských služeb. Strana ho však nenechala na holičkách a přidělila mu již v únoru redakci Rovnosti, která vycházela v Brně. V Rovnosti zakládá několik rubrik - rubrika Instruktor se týkala agitace pro závodní buňky a pro politické uvědomění straníků vůbec, další rubrika přinášela zprávy o životě v SSSR. Stává se členem krajského byra strany v Brně a vyučuje na politických stranických školách, včetně té ústřední v Liberci.

O rok později je delegátem IV. sjezdu KSČ a roku 1928 je vyslán na kongres Komunistické internacionály do Moskvy. Z hlavního města SSSR se však Volek–Choráz již nevrátil. Zemřel zde na záchvat mrtvice 24. srpna 1928. Pohřben je u Kremelské zdi.

Osobnost Julia Volka–Choráze připomínaly pamětní desky v Hustopečích a v Kostelci. V roce 1963 vyšel knižně soubor jeho novinových statí. V prosinci 1977 se jeho životem a činností zabývalo vědecké kolokvium v Přerově, pořádané Muzeem J.A.Komenského. Ideologická konference o životě Volka-Choráze proběhla též k výročí jeho stých narozenin v Prostějově v červnu 1988. Za zmínku stojí, že se jí zúčastnila i 93letá vdova Klaudie Najďomová-Chorázová.

LiteraturaEditovat

  • J. Choráz: Myšlenky a podněty. Výběr z článků a statí z let 1920-1928. Brno 1963.
  • O. Pivoda: Julius Volek-Choráz, učitel - komunista. Přerov 1978.
  • O. Pivoda: Julius Volek-Choráz: učitel, revolucionář, komunista. Hustopeče n. B. 1971.
  • G. Vožda: Julius Volek-Choráz a Přerovsko. Přerov 1978.
  • kolektiv: Julius Volek-Choráz. Prostějov 1989.