Otevřít hlavní menu

Jozef Haríň (11. října 1921, Ružomberok22. června 2007, Štiavnička) byl československý voják a příslušník výsadku Embassy.

Jozef Haríň
Narození 1921
Ružomberok
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 22. června 2007 (ve věku 85–86 let)
Štiavnička
SlovenskoSlovensko Slovensko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

MládíEditovat

Narodil se 11. října 1921 v Ružomberoku. Otec byl textilní dělník, matka Žofie, za svobodna Glová, byla také textilní dělnice. Měl dva bratry a dvě sestry.

V Ružomberoku absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Učil se automechanikem, ale z existenčních důvodů začal pracovat, stejně jako jeho rodiče v textilce. 9. září 1941 nastoupil v Nitře základní vojenskou službu. Tu vykonával nejprve u 1. autopraporu slovenské armády a po kurzu řidičů nákladních vozidel u 2. autopraporu v Prešově. V hodnosti desátníka byl 29. července 1942 odeslán na východní frontu.

28. října 1943 byl redislokován do Itálie. Zde se přes v Itálii vdanou Češku seznámil se čtyřmi uprchlými anglickými zajatci. Ty ukryl v horách. Společně s nimi a dalšími dezertéry ze slovenské armády přešel frontu do amerického zajetí. V zajateckém táboře v Averssu u Neapole byl kontaktován československými zpravodajci, kteří mu nabídli zařazení do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. V hodnosti četaře absolvoval zpravodajský kurz, parakurz a dále kurzy šifrovací a konspirační. Následně byl zařazen jako šifrant do skupiny Embassy.

NasazeníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Embassy.

Dne 21. prosince 1944 byl spolu s ostatními vysazen u obce Prostějovičky. Skupina se nesešla. Společně s Mladým postupoval směrem ke slovenským hranicím. Na nich se dostali do přestřelky s gestapem, při které byl zraněn a Mladý zabit. Spícího ve sněhu ho našel místní hajný, který ho ukryl v lese a obstaral mu jídlo a léky. Po uzdravení se přidal k partyzánskému oddílu Rodina, v jehož řadách se dočkal příchodu Rudé armády 2. května 1945.

Po válceEditovat

Po osvobození byl odeslán do školy pro důstojníky. Po jejím absolvování se postaral o exhumaci a pohřeb svého druha K. Mladého. Od 1. listopadu 1945 do 14. října 1946 působil u 11. pěšího pluku v Bratislavě nejprve jako velitel průzkumné čety a později jako učitel ve škole pro důstojníky. Od 15. října 1946 odešel, v hodnosti poručíka pěchoty na vlastní žádost z armády.

Vrátil se do Ružomberoku, kde pracoval na různých administrativních pozicích až do důchodu. 2. února 1991 byl povýšen do hodnosti podplukovníka.

VyznamenáníEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat