Otevřít hlavní menu

Josef Hráský (31. prosince 1905, Slavoňov20. října 1981, Praha) byl český archivář.

PhDr. Josef Hráský
Narození 31. prosince 1905
Slavoňov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. října 1981
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině venkovského učitele. Střední školu absolvoval v Náchodě. V letech 19241928 vystudoval na filozofické fakultě Karlovy univerzitě v Praze obory historie a zeměpis. Studium roku 1929 zakončil doktorátem, s disertační prací na téma Nové Město nad Metují v letech 1501-1634[1]. O tři roky později v době let 19311934 absolvoval kurs na Státní archivní škole.[2] Od roku 1931 zároveň pracoval v Ústředním archivu ministerstva vnitra, kde setrval až do roku 1951. V roce 1937 se stal vrchním komisařem archivní a knihovní služby a vedoucím konzervace archiválií, následně v roce 1942 pak odborovým radou. V období 19461950 působil na Státní archivní škole. O rok dříve se rovněž stal členem archivní komise při Ministerstvu školství a osvěty. V období nacistické okupace byl pronásledován kvůli své židovské manželce Martě, rozené Pickové (1913-2001) z Nového Města nad Metují. Následně v letech 1942-1943 pracoval jako skladník a pomocný dělník v Praze, v letech 1944–1945 byl umístěn do kárného pracovního a koncentračního tábora Klein Stein u Opolí v Polsku a s postupující frontou převezen do Německa (Osterode am Harz), kde se spřátelil s archivářem Františkem Holcem. Po válce se vrátil na své místo do Archivu ministerstva vnitra, v roce 1951 byl propuštěn ze zaměstnání z důvodů odmítnutí vstupu do KSČ a emigrace svého bratra. Poté pracoval devět let jako dělník v podniku Meopta v Praze-Modřanech. Zároveň se stal badatelem Archivu hlavního města Prahy, nashromáždil velké množství excerpt. V roce 1960 získal práci ve Státním židovském muzeu, kde pracoval nejdříve jako konzervátor, v roce 1968 jako náměstek ředitele a do roku 1971 jako vedoucí sbírkového oddělení.

Ve své archivní praxi se zabýval pořádáním a katalogizací listin zrušených klášterů. Byl znalcem pražských cechů, konkrétně zlatníků, stříbrníků a cínařů. S Václavem Husou přebíral spisy apelačního soudu v Praze. Za druhé světové války do své internace řídil přemisťování archiválií. Je rovněž autorem inventáře kapucínského archivu na Hradčanech a soupisu cechovních privilegií v České dvorské kanceláři. K robotním seznamům vydávaným v letech 1941–1942 vypracoval místní rejstříky (konkrétně se jedná o kraje Berounský, Boleslavský, Budějovický, Bydžovský, Čáslavský, Hradecký, Chrudimský, Klatovský a Kouřimský).[3]

Umělecká a historická sbírkaEditovat

Rodinnou sbírku starožitností, zejména drobných judaik z manželčina dědictví rodiny Picků, vyvražděné nacisty, rozdělil jako dary mezi sbírky Židovského muzea v Praze, Národního muzea v Praze a Židovského muzea v New Yorku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. František Holec, v předmluvě knížky Josefa Hráského Zlatníci pražského baroka, UPM Praha 1987, s.3-4-
  2. ŠTOURAČOVÁ, Jiřina. Úvod do archivnictví. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2002. 139 s. Kapitola Státní archivní škola v Praze, s. 106. 
  3. HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha: Libri, 2000. 830 s. ISBN 80-7277-023-3. S. 201. 

LiteraturaEditovat

  • František Holec. Vzpomínka na PhDr. Josefa Hráského. Archivní časopis. 1996, roč. 46, čís. 4, s. 230-232. 

Externí odkazyEditovat