Wikipedie

Josef Ženíšek

český malíř

Josef Ženíšek, křtěný Josef František (4. října 1855 Praha[1] – 19. listopadu 1944 Vinohrady[2]), byl český akademický malíř, portrétista, kreslíř a ilustrátor.

Josef Ženíšek
ak. mal. Josef Ženíšek
ak. mal. Josef Ženíšek
Narození4. října 1855
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. listopadu 1944 (ve věku 89 let)
Vinohrady
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov Oddělení 9 Číslo hrobu 32
Povolánímalíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v Praze na Novém Městě v rodině krejčovského tovaryše Johanna Ženíška a jeho ženy Anny rodem Zounkové.[1] Základní vzdělání získal ve škole obecné a později navštěvoval večerní školu[3] v rodném městě. Svůj nesporný umělecký talent završil Josef Ženíšek studiem na pražské malířské akademii, kde se školil v letech 1872 až 1876 u prof. Antonína Lhoty a Emanuela Roma v atelierech Antiky.[3] Následně se odebral do Mnichova, kde navštěvoval tamější malířskou akademii. Po ukončení studií podnikl studijní cesty do Paříže a Říma.

V roce 1882 přesídlil z Mnichova do Drážďan, kde se záhy oženil s Františkou Hollmannovou a později s ní měl tři děti, syna Franze (*1884) a Johanna (*1886) a dceru Josefinu (1888).[4] Zde krom jiných namaloval pro Düsseldorfskou uměleckou výstavu obraz "Jaro", který byl ihned zakoupen do New Yorku. Následně zde vytvořil i větší obrazy a kompozice, jako např. "Letní večer" a genre "Děvče hrající si s kočičkou". Časem tento druh tvoření opustil, navrátil se k portrétům a vytvořil celou řadu rozkošných dívčích hlav, které byly většinou zakoupeny do Ameriky.

V roce 1891 přesídlil do Prahy, kde se zaměstnával převážně portrétováním. Svůj ateliér měl u vdovy po slavném sochaři Boh. Schnirchovi na Královských Vinohradech ve Schnirchově domě v Mikovcově ulici č.p. 548/5.

Zemřel při převozu do vinohradské nemocnice 19. listopadu 1944 poté, co ho na Vinohradech přejela tramvaj.[2]

Dílo editovat

Josef Ženíšek se stal známým svými dívčími portréty, které byly v českých a německých časopisech[5] a na pohlednicích hojně reprodukovány. Také maloval a vystavoval žánrové kompozice a podobizny.

Namaloval řadu podobizen z přední pražské společnosti a mnoha dalších osobností, jako např. Jar. Vrchlického, B. Smetany, Ant. Dvořáka, poslance doktora Herolda, inž. Kaftana a F.Palackého.

Galerie editovat

  •  
    Cikánka
  •  
    Děvče z Hané
  •  
    Venkovská dívka, 1914
  •  
    Dívka s králíčky, před 1935
  •  
    Portrét muže, 1902
  •  
    Portrét dívky s čelenkou, 1914

Výstavy editovat

Kolektivní editovat

  • 1893 Umělecká beseda: 5. vánoční výstava, Spolkové místnosti Umělecké besedy, Praha
  • 1895 Umělecká beseda: Jarní výstava, Topičův salon, Praha
    • Umělecká beseda: 7. vánoční výstava, Topičův salon, Praha
  • 1896 Výstava českých akvarelistů, Topičův salon, Praha
    • Umělecká beseda: 8. vánoční výstava, Topičův salon, Praha
  • 1921 Výstava originálů českých malířů ze soukromého majetku v Hradci Králové, Městské průmyslové muzeum v Hradci Králové, Hradec Králové
  • 1984 Antonín Dvořák ve výtvarném umění, Zámek Nelahozeves, Nelahozeves
  • 1986 Portrétní tvorba 19.-20. století, Městské muzeum, Čelákovice

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Josefa Ženíška farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. ↑ a b Tragická smrt Josefa Ženíška. Polední list. 1944-11-21, s. 2. Dostupné online. ISSN 1804-8838. (dostupné online po registraci) 
  3. ↑ a b AVU Praha, Matrika frekventantů 1875, Josef Ženíšek Dostupné online
  4. ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Ženíšek Josef (1855) s rodinou (Ženíšek (Hollmann) Fransisca (1860) Drážďany, Ženíšek Franz (1884) Drážďany, Ženíšek Johann (1886) Drážďany, Ženíšek Josefine (1888) Mnichov)
  5. ↑ Rozkvět obrázkový čtrnáctideník, Datum vydání 25.11.1911, Číslo 22, Josef Ženíšek, namlouvání

Literatura editovat

  • 1868 Volavka Vojtěch Josef , České malířství a sochařství 19. stol, Státní pedagogické nakladatelství,n.p., Praha
  • 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
  • 1995 Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
  • 2000 Hlas domova 2 (Výtvarné umění a architektura našeho Polabí), Městské muzeum a galerie, Břeclav

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Ženíšek&oldid=23277692“