Josef Šíma (kněz)

český právník, teolog, vysokoškolský pedagog a římskokatolický duchovní

Josef Šíma (28. října 1889 Praha-Smíchov[1]16. listopadu 1970 Děčín[2]) byl český katolický kněz, církevní právník, emeritní profesor bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity v Praze a děkan fakulty.

Monsignore
ThDr. JUDr. Josef Šíma
kněz Josef Šíma
kněz Josef Šíma
Církev římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení 1912
Datum narození 28. října 1889
Místo narození Praha
Datum úmrtí 16. listopadu 1970 (ve věku 81 let)
Místo úmrtí Děčín
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se na pražském Smíchově a tam také vychodil reálné a vyšší gymnázium. Maturoval 7. července 1908. Dále studoval na české teologické fakultě c. k. Karlo-Ferdinandovy university v Praze s absolutoriem v roce 1912. Následně byl v roce 1912 vysvěcen na kněze a začal působit v pastoraci. Dne 24. května 1919 byl jmenován adjunktem na české bohoslovecké fakultě c. k. Karlo-Ferdinandovy university v Praze na dobu od 1. října 1918 do 30. září 1920. Dne 11. srpna 1920 byl opět jmenován adjunktem na teologické fakultě Karlovy university v Praze na dobu 1. října 1920 do 30. září 1922. Na této fakultě získal doktorát teologie a promoval 24. dubna 1921. Jeho disertační práce nese název: „Historia Innocentii III tituli acto“. Poté začal působit jako středoškolský profesor a zároveň začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde promoval 21. března 1931. Se studiem pokračoval v Římě na papežské univerzitě Pontificium Athenaeum ad St. Apolinarem v letech 19311932. Poté na bohoslovecké fakultě univerzity v Mnichově v letním semestru 19341935. Dne 10. září 1932 byl pověřen na teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze suplováním církevního práva s platností od 1. října 1932. Zde také 22. června 1934 měl habilitaci k docentuře pro obor církevního práva, která byla schválena 24. července 1934. Název spisu je: „O konkordátním právu a o konkordátech po světové válce“. Dále byl na teologické fakultě Karlovy univerzity jmenován mimořádným profesorem pro obor církevního práva, s účinností od 1. října 1937 poté co napsal spis: „Úcta mučedníků v prvních staletích. Příspěvek k dějinám kanonizace do roku 1000“. Od 1. srpna 1940 do 31. května 1945 byl dán, v souvislosti s děním v Protektorátu Čechy a Morava, na dovolenou. Dne 5. února 1946 byl pražskou teologickou fakultou aktivován s účinností k 1. červnu 1945. Řádným profesorem pro obor církevního práva na teologické fakultě Karlovy univerzity byl jmenován dne 14. května 1946 s účinnosti od 1. června 1946. V akademickém roce 19461947 se na téže fakultě stal děkanem. Přestože doklad o jmenování řádným profesorem církevního práva na Římskokatolické Cyrilometodějské teologické fakultě v Praze nebyl nalezen, má se za to, že byl jmenován dne 2. října 1950 s účinností od 1. září 1950. Výuce se věnoval do konce akademického roku 19501951 a poté odešel na zdravotní dovolenou. V říjnu 1951 byl pensionován a jeho působení na teologické fakultě bylo ukončeno. Zemřel 16. listopadu 1970 v Děčíně, pohřben byl v Praze na Vyšehradě.

BibliografieEditovat

Časopisecké studie, zejména: Časopis katolického duchovenstva.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Acta Curiae Litomericensis, Litoměřice, 1970
  • Bohemikální autoři. Křesťanství (1901–2000), Praha: Centrální katolická knihovna 2001 [cit. 2005-07-31].
  • VAŇÁČ Martin: Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v letech 1891–1939. Příspěvek k dějinám vztahu mezi státem, církví a univerzitou na přelomu 19. a 20. století (diplomová práce obhájená na FF UK), Praha 1999, s. 173–174.
  • NOVOTNÝ V.: Katolická teologická fakulta 1939–1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha, 2007.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Václava na pražském Smíchově
  2. jiné dokumenty uvádějí za místo úmrtí Prahu

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat