Josef Černík

český hudební skladatel a sběratel lidových písní
O československém politikovi KSČ z doby normalizace pojednává článek Josef Černík (politik).

Josef Černík (24. ledna 1880 Staříč[1]24. listopadu 1969 Brno) byl český hudební skladatel a sběratel lidových písní.

Josef Černík
Základní informace
Narození24. ledna 1880
Staříč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. listopadu 1969 (ve věku 89 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKrálovopolský hřbitov v Brně
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, folklorista, sběratel, učitel, houslista, hudební teoretik, sběratel lidových písní a spisovatel
OceněníCena města Brna (1951)
Vyznamenání Za vynikající práci (1955)
DětiLubomír Černík
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Dětství prožil v Bojkovicích poblíž Luhačovic. Tady se seznámil s písněmi moravských Kopaničářů, které ovlivnily celý jeho život. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti studoval na učitelských ústavech v Příboře a v Brně. Několik let učil na místních školách a v roce 1904 vstoupil na varhanní školu v Brně a pokračoval studiem skladby u Vítězslava Nováka a mistrovským kurzem pod vedením Leoše Janáčka.

Učil dále ve školách na Slovácku, později se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Brně a v letech 19481951 i lektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Nejvýznamnější činností Černíkovou je jeho práce sběratelská. Jeho největším dílem jsou Zpěvy moravských Kopaničářů, které obsahují kolem 2000 písní zaznamenaných v oblasti Moravských Kopanic. Neomezoval se však jen na tuto oblast. Sbíral písně i na Luhačovském Zálesí, v Pobečví, na valašskoklobouckém Závrší, na Horňácku a v okolí Velké nad Veličkou. Zapisoval také slovenské písně z okolí Bratislavy, Myjavy a slovenské části Kopanic. Jako jeden z mála sběratelů lidových písní zaznamenával i romské písně.

Jako skladatel byl silně ovlivněn svým učitelem Leošem Janáčkem. Jeho melodika i rytmy vycházejí z tradic lidových písní. Skladatelské dílo obsahuje okolo sta skladeb. Podrobný soupis díla Josefa Černíka vydal Ivo Stolařík (viz Literatura).

Nezanedbatelná je jeho činnost literární a publicistická. Napsal přes 170 odborných článků a přednesl na 50 přednášek. Tématem jeho prací byly převážně národopisné studie, ale psal i práce pedagogické zaměřené na metodiku výuky zpěvu a výchovu k hudebnosti. Rovněž připravil několik směsí lidových písní pro rozhlas. Řadou hesel o lidové písni a lidové hudbě přispěl do Pazdírkova hudebního slovníku naučného.

Josef Černík zemřel 3. listopadu 1969 v Brně ve věku 89 let. Pohřben byl na Královopolském hřbitově v Brně.[2]

Jeho synem byl Lubomír Černík, divadelní a filmový herec, zpěvák a dramaturg, zakládající a dlouholetý člen Satirického divadla Večerní Brno.[3]

Dílo editovat

Písně editovat

  • Slezské písně (slova Petr Bezruč –1928)
  • Žebrácké písně (slova Jaroslav Durych – 1927)
  • Uspávanky(1928)
  • Z herbáře Petra Bezruče (1929)
  • Pod slovenským nebem (1930)
  • Z poezie Jiřího Wolkera (1933)
  • Milostné (slova Jan Neruda – 1937)
  • Vlastenecké (1939)
  • S písní na rtech (1941)
  • Revoluční pochody (1945)
  • Vojenské (1945)
  • Ta čistá země (1948)
  • Listopadová píseň (slova Petr Bezruč –1950)
  • Pěsničky z Gruně (slova Petr Bezruč –1953)

Sbory editovat

  • Láska (1926)
  • Ze slovenské poesie (1932)
  • Čas od času (1937)
  • Krajem poesie (1914)
  • Cestou životem (1915)
  • Zem pod horama (1916)
  • Památce Tyršově (1921)
  • Památce Fügnerově (1930)
  • Keď ty pujdeš k nám (1930)
  • Vzdor (1932)
  • Ze soboty na neděli (slova Jiří Wolker – 1933)
  • Rekruti (1935)
  • Na hrobě otcově (slova Jan Neruda – 1937)
  • V rodném zátiší (1941)
  • Z mého kraje (Karel Havlíček Borovský – 1945)
  • O nenarozeném dítěti (Jiří Wolker –1934)

Kantáty editovat

  • Milenka travička, milenec vrah (1927)

Komorní skladby editovat

  • Z dětského památníku (klavír – 1931)
  • Chvilkové nálady (klavír – 1932)
  • Jarní kvítka – Letní kvítka - Podzimní květy (klavír – 1933)
  • Broučci – Z polí a luk – Ptáci – Zvířátka - Stromy (klavír – 1936)
  • Jak mluví cepy (klavír – 1936)
  • Hra barev (klavír – 1939)
  • Studentská intermezza (1947)
  • Intimní sonáta (housle – 1935)
  • Stesk (housle – 1940)
  • Invence (klavírní trio – 1942)
  • Ze slovenských niv (smyčcový kvartet – 1933)

Orchestrální skladby editovat

  • Na věčnost (památce Leoše Janáčka – 1928)
  • Handrlácká suita (1930)
  • Koncertní prolog (1936)
  • Slezské tance (1937)

Sbírky lidových písní editovat

  • Zpěvy moravských kopaničářů I. (100 písní – 1902)
  • Zpěvy moravských kopaničářů II. (313 písní – 1908)
  • Zpěvy moravských kopaničářů (Souhrnné vydání cca 1800 písní připravuje již desítky let Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Brně)
  • Cikánské písničky (1910)
  • Slovácko-slovenské písně (1919)
  • Zbojnické (1935)
  • Z poradenských kopanic (1929)
  • Po našem (217 písní ze Slovácka – 1943)
  • Vonička lidových písní z Brněnska (1951)
  • Písně z Luhačovského Zálesí (600 písní – 1957)

Literární dílo editovat

  • Moravské Slovensko (1922)
  • O piesňach z Horvatského Gróbu (1925)
  • O písních z Luhačovského Zálesí (1930)
  • O Janáčkove theorii nápěvkové (1924)
  • Janáček o lidové písni (1944)
  • Česká píseň lidová (1938)
  • Skutečnost v hudbě (1946)
  • O studiu lidových písní (1947)
  • Metody zapisování lidových tanců (1948)
  • Metodika zpěvu pro učitele (1931)

Četné články do novin a časopisů.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Staříč
  2. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. 
  3. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Rychlík, Bedřich : Vzpomínka na Josefa Černíka. MalK 36, 2000, č. 1, s. 13.
  • Ivo Stolařík: Soupis díla Josefa Černíka. Opava 1961, 23 str. a 1 hudební příloha.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 5. 

Externí odkazy editovat