Joachim Kroll

německý sériový vrah

Joachim Georg Kroll (17. dubna 1933 Hindenburg1. července 1991 Rheinbach) byl německý sériový vrah, pedofil a kanibal známý jako Duisburský lidožrout.

Joachim Kroll
Rodné jménoJoachim Georg Kroll
Narození17. dubna 1933
Zabrze
Úmrtí1. července 1991 (ve věku 58 let)
Rheinbach penitentiary
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníRheinberg War Cemetery
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dětství a mládí editovat

Narodil se do rodiny horníka jako šesté z devíti dětí. Kroll od dětství jevil známky duševní i fyzické zaostalosti. Školu ve východoněmeckém Hindenburgu skoro nenavštěvoval. V jejích lavicích strávil jen tři roky, z toho jeden ročník opakoval, tak nebylo divu, že se nikdy nenaučil číst. V roce 1946 se jako třináctiletý přestěhoval s rodinou z Horního Slezska do průmyslové oblasti Porýní-Vestfálska v západním Německu. Později po svém dopadení vyprávěl o jedné příhodě z mládí, kdy byl na jatkách svědkem bourání prasat, což ho sexuálně vzrušilo. Tehdy si prý neuvědomoval, že to není normální a většinu lidí něco podobného nevzrušuje. Právě tuto zkušenost označil za příčinu svého zvráceného chování.

Vrah editovat

Svou první vraždu spáchal roku 1955 ve svých dvaadvaceti letech. Znetvořené tělo devatenáctileté Irmgard Strehlové bylo nalezeno u vesnice Walstedde. Podle pitevního nálezu jí nejdříve uškrtil, poté mrtvou znásilnil a nakonec jí vyřízl břišní dutinu. Tento modus operandi zabití, zneuctění a zohavení byl pro Krollovy zločiny typický. Sexuální motiv hrál roli u všech jeho vražd. Všechny jeho oběti byly ženy, na věku mu nezáleželo. Nejstarší bylo 61 a nejmladší 4 roky. Mezi nimi byl i jeden muž, Hermann Schmitz. Zavraždil ho vlastně jen proto, že si jako svou budoucí oběť vyhlédl jeho snoubenku Marion Veenovou a on mu stál v cestě. Té se tehdy podařilo uniknout. Celých 21 let bez problémů unikal spravedlnosti, aniž by se o to nějak významně snažil. Tato skutečnost spočívala v tom, že za mnoho jeho zločinů byli souzeni a obviněni jiní. Tak i přesto, že Kroll vraždil na poměrně malém území několika desítek kilometrů čtverečních a všechny vraždy nesly stejný rukopis, nikdy neupadl ani v nejmenší podezření.

Kanibal editovat

Kroll nejedl ostatky všech svých obětí. Vybíral si jen ty, které měly podle jeho slov „mladé a jemné maso“. Kanibalismus u něj totiž nebyl otázkou sexuálního ukájení, jak je tomu u mnohých podobných zločinců. Jeho důvody ke konzumaci lidského masa byly čistě praktické: maso bylo drahé, tak si ho obstarával sám.

Dopadení editovat

3. července 1976 se v malém městečku Laar ztratila z dětského hřiště čtyřletá blonďatá Marion Ketterová. Policie byla v pohotovosti a po holčičce pátrala už několik hodin. Najednou z jednoho domu ve Friesenské ulici vyběhl hysterický Oscar Müller a začal nejbližšímu policistovi koktavě vyprávět, čeho byl právě svědkem.

Cestou na společný záchod potkal jednoho z nájemníků, který mu sdělil, že záchod je zřejmě ucpaný. Müller se zeptal čím a malý plešatějící mužík, kterému nikdo v okolí neřekl jinak, než strýček Joachim, mu nevzrušeně odpověděl, že vnitřnostmi a zamířil do svého bytu, kde si vařil večeři. Müller to vzal jako špatný žert, ale když na záchod vešel, uvědomil si, že soused měl asi pravdu. Při následné prohlídce byly v míse nalezeny vnitřnosti (játra, srdce, plíce a ledviny) a odřezky masa.

V bytě Joachima Krolla pak našli další pečlivě zabalené a zmražené části těla ztracené dívenky. A v hrnci na sporáku se spolu s mrkví a bramborami vařila malá dětská ruka. Kroll nijak nezapíral a postupem času se doznal ke 14 vraždám. Za mnoho z nich byli odsouzeni jiní muži.

Oběti editovat

Trest editovat

Kroll si sice stěžoval, že si na všechny vraždy nevzpomíná, ale těchto čtrnáct nakonec přiznal. Ve své hlouposti a naivitě, kterou zřejmě nijak nehrál (podle psychiatrů dosahovalo jeho IQ 76 bodů), měl pocit, že se zase tak moc nestalo. Předpokládal, že bude muset jako formu trestu a prevence podstoupit nějaký chirurgický zákrok a pak ho zase pustí domů. Byl odsouzen na doživotí, protože v Západním Německu, na rozdíl od toho Východního, trest smrti neexistoval.

V padesáti osmi letech zemřel v rheinbašské věznici na infarkt.

Odkazy editovat

Literatura editovat

Externí odkazy editovat