Wikipedie

Jména v angličtině

Jména (nouns) tvoří nejpočetnější skupinu slov v angličtině jak co do výskytu ve slovníku, tak co do zastoupení v běžném anglickém textu. Vyznačují se tím, že mohou být podmětem věty. Dělí se do tří hlavních skupin: obecná podstatná jména (common nouns), vlastní jména (proper nouns) a zájmena (pronouns).

V angličtině je ovšem funkce slova určena jeho postavením ve větě, takže stejné slovo může snadno nabývat jak funkci jména, tak i jiné funkce. Například slovo dream může mít jak význam obecného jména (I have a dream = mám sen), tak i slovesa (I dream = sním).

Charakteristika editovat

Podstatná jména v angličtině dělíme na:

  • Obecná (Common)
    • Počitatelná (Count/Countable) podstatná jména označující osoby a věci, které lze počítat na jednotky nebo kusy
      • Konkrétní (Concrete): např. dog, house, car, atd.
      • Abstraktní (Abstract): např. problem, difficulty, atd.
    • Nepočitatelná (Uncount/Uncountable) podstatná jména látková a abstraktní, a některá další
      • Konkrétní (Concrete): milk, wood, atd.
      • Abstraktní (Abstract): information, happiness, atd.
  • Vlastní (Proper) Jména lidí, zemí, hor, vod, uměleckých děl, staveb a organizací.
  • Zájmena (Pronouns)

V angličtině je podstatné jméno obvykle doprovázeno determinátorem (determiner), například určitým členem the. Determinátory jsou specifické pro všechny alespoň částečně analytické jazyky.

Rod podstatných jmen editovat

V angličtině téměř neexistuje gramatický rod (gender). S určitými výjimkami (například lodě mohou být ženského rodu) se určuje pouze u osobních podstatných jmen (personal nouns), a to podle přirozeného rodu.

Platí následující dělení:

  • Osobní podst. jm. (Personal/Human nouns):
    • Mužský rod (Masculine): Peter, a boy, a man, atd.
    • Ženský rod (Feminine): Mary, a girl, a woman, atd.
    • Duální (Dual): a doctor, a journalist, atd.
  • Neosobní podst. jm. (Non-personal/Neuter): a car, a bear, atd.

Rod se projevuje při používání

osobních zájmen (personal pronouns): he, she, it a
vztažných zájmen (relative pronouns): who používáme pro osobní podstatná jména a which pro neosobní.

Číslo podstatných jmen editovat

Angličtina u podstatných jmen rozlišuje číslo jednotné a číslo množné. Číslo množné mají pouze počitatelná podstatná jména. Nepočitatelná podstatná jména číslo množné nemají.

Pravidelné množné číslo editovat

Množné číslo se tvoří pravidelně:

  • v písmu: příponou -s, po sykavkách a slabičných samohláskách -y (změní se na "-i") a -o: -es;
  • ve výslovnosti:
    • po sykavkách: slabičná znělá [iz]: watch, watches = hodinky; dresses;
    • po neznělých souhláskách (vyjma sykavek): neslabičná neznělá [s]: cap, caps = čepice; bets, weeks, beliefs;
    • po znělých souhláskách (vyjma sykavek) a slabičných samohláskách neslabičná znělá [z]: bottle, bottles = láhev, lahve; doctors, plays, pegs; body, bodies; hero, heroes


Nepravidelné množné číslo editovat

Angličtina má jedenáct nepravidelných podstatných jmen:

 jednotné číslo   množné číslo   česky
man men muž, muži
woman women žena, ženy
child children dítě, děti
ox oxen vůl, voli
brother brethren bratr, bratří (členové řádu)
foot feet noha, nohy
goose geese husa, husy
tooth teeth zub, zuby
louse lice veš, vši
mouse mice myš, myši
die dice hrací kostka
penny pence penny (britská měna, setina libry)


Nepočitatelná podstatná jména množné číslo nemají z definice. Ale některá podstatná jména počitatelná mají stejný tvar jednotného i množného čísla, bez koncovky -s, např.

  • aircraft = letadlo, letadla
  • fish = ryba, ryby
  • means = prostředek, prostředky
  • sheep = ovce, ovce

Pravidla pro podstatná jména pocházející z klasických jazyků editovat

Řada podstatných jmen pocházejících z klasických jazyků si ponechávají původní latinský, řecký nebo hebrejský plurál. Většinou o odborné termíny z matematiky, medicíny, zoologie, botaniky, astronomie aj. Podstatná jména s koncovkou

  • "-us": "-i" (vysl. -ai), např. stimulus - stimuli (podnět, podněty)
  • "-um": "-a", (vysl. -a), např. stratum - strata (vrstva)
  • "-sis": "-ses" (vysl. -zíz), např. analysis - analyses analýza
  • "-a": "-ae" (vysl. -i:), např. larva: larvae (larva)
  • "-ix": "-ices" (vysl. -siz), např. matrix: matrices (matice)
  • Některá podstatná jména převzatá z hebrejštiny si ponechávají hebrejský plurál např. kibutz - kibutzim, chasid - chasidim.

Pád podstatných jmen editovat

Angličtina rozlišuje čtyři pády, jeden podmětný a tři předmětné:

Angličtina pády nerealizuje flexí, tj. ani změnou slovního kmene, ani příponou, ani předponou. Podstatné jméno samo nepodléhá žádné morfologické změně, a tak pád lze většinou rozeznat pouze pozicí podstatného jména ve větě, u nepřímých pádů pozicí a předložkou. V nominativu je podstatné jméno tehdy, pokud je podmětem věty. V genitivu, dativu a akuzativu je tehdy, pokud je předmětem věty.

Nominativ editovat

Nominativ, jak z jeho obecné definice vyplývá, je pád, kterým se ve větě realizuje podmět. Každé podstatné jméno je v nominativu, pokud je podmětem.

Genitiv editovat

Genitiv, přivlastňovací pád má v angličtině stejnou funkci jako ve většině ostatních indoevropských jazyků (krom těch, které mají vedle genitivu i ablativ). Má dvě formy: předložkovou a adnominální.

Předložková forma genitivu v angličtině je realizována pomocí předložky of. Lze ji použít pro všechna podstatná jména.

Příklady:

  • This is a house of my Father. = Toto je dům mého otce.
  • A brother of my Mother is my uncle. = Bratr mé matky je můj strýc.

Adnominální forma genitivu, běžněji nazývaná přivlastňovací pád (nebo také saský genitiv), je v angličtině realizována pomocí přípony "-’s" (resp. "-’" u psaného množného čísla - zvukově se neprojevuje). Lze ji použít pouze pro podstatná jména označující osoby (včetně vlastních jmen a titulů), zvířata (zejména pro zvířata chovaná pro potěchu, méně už pro zvířata chovaná pro užitek), názvy států a zemí, neurčitá zájmena osobní a pro časové výrazy. U zeměpisných názvů a neživých věcí se přivlastňovací pád používá ale pouze tehdy, pokud jimi rozumíme skupinu lidí.

Příklady:

  • the hotel’s occupants spíše než the hotel’s furniture

Příklady:

  • My sister lived in Ann’s house for 7 years. = Moje sestra žila v Annině domě sedm let.
  • Sahara is Africa’s largest desert = Sahara je největší pouští Afriky
  • Liberals’ view on government is unacceptable for most of us. = Názor liberálů na vládu je pro většinu z nás nepřijatelný.

U více podstatných jmen ve skupině realizujeme abdominální formu genitivu pouze u posledního členu skupiny, přivlastňujeme-li všem jednu věc. Přivlastňujeme-li každému členu seznamu po jedné věci stejného druhu, opatříme příponou -’s každý člen skupiny.

Příklady:

  • This is my mother and father’s car. = To je auto mého otce a matky. (hovoříme o jednom autu)
  • These are my mother’s and father’s car. = To je auto mého otce a to auto mé matky. (hovoříme o dvou autech)

Přivlastňovací pád funguje jako determinátor (člen) (determiner) nebo modifikátor (modifier). Tato vlastnost ovlivňuje používání členů v angličtině.

Genitiv ve funkci determinátoru editovat

Pokud je přivlastňovací pád ve funkci centrálního determinátoru, pak není možné ke klíčovému podstatnému jménu přidávat ještě další determinátory.

Příklady:

  • Joan’s new briefcase. (nikoli: The Joan's new briefcase.) (1)
  • My cousin’s new briefcase. (nikoli: *My new briefcase.) (2)

Z příkladů jasně vyplývá, že determinant my v příkladu (2) nepatří k podstatnému jménu briefcase, ale cousin. Ještě lépe je toto vidět, pokud použijeme předložku of:

  • The new briefcase of my cousin.

My cousin’s tedy nahradí pozici determinátoru the.

Slova, která se vyskytují před přivlastňovacím pádem, se vždy vztahují k tomuto pádu, proto v příkladu (1) není možné používat určitý člen, pokud je přivlastňovací pád tvořen vlastním jménem. V angličtině se vlastní jména vždy vyskytují bez členu. Nelze říct: The new briefcase of the Joan.

Genitiv ve funkci modifikátoru editovat

Pokud je přivlastňovací pád ve funkci modifikátoru, pak se determinátory před ním vztahují ke klíčovému podstatnému jménu.

Dativ editovat

Dativ lze v angličtině snadno rozlišit u ditranzitivních sloves (tj. sloves pojících se se dvěma předměty). V těchto případech stojí v dativu nepřímý předmět. Pokud je pořadí předmětů nepřímý – přímý, je podstatné jméno v dativu bez předložky; pokud je v pořadí předmětů přímý – nepřímý, stojí před podstatným jménem v dativu předložka to nebo for.

Příklady:

  • My sister gave our Mother a beautiful present. = Moje sestra dala naší matce krásný dárek.
  • My sister gave a beautiful present to our Mother. = Moje sestra dala krásný dárek naší matce.
  • That was the nicest church Mary showed the children = Byl to nejkrásnější kostel, který Mary dětem ukázala.
  • Our children often listen to the radio. = Naše děti často poslouchají rádio.

Akuzativ editovat

Akuzativ je pád, ve kterém stojí přímý předmět tranzitivních sloves. Je realizován bez předložky nebo s předložkou, krom předložek of a to.

Příklady:

  • We built a new house. = Postavili jsme nový dům.
  • The teacher will speak about English grammar this afternoon. = Učitel bude dnes odpoledne hovořit o anglické mluvnici.
  • We are studing for the exam. = Učíme se na tu zkoušku.

Pády akuzativ a dativ se někdy společně nazývají poněkud nepřesně objective, česky předmětný pád, toto pojmenování má však význam hlavně pro označení tvarů zájmen, pro podstatná jména je systematicky nedostačující.

Související články editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jména_v_angličtině&oldid=21371517“