Jindrův mlýn

válcový mlýn v Třeboni na Mlýnské stoce

Jindrův mlýn, také Obecní mlýn nebo Městský mlýn je vodní válcový mlýn, který se nachází na samotě, 2,5 km severovýchodním směrem od historického centra jihočeského městaTřeboň. Byl postaven v 17. století, není památkově chráněn.[1]

Jindrův mlýn
Budova mlýna v roce 2021
Budova mlýna v roce 2021
Základní informace
Výstavba1647
Přestavba1920
Zánik1952
Poloha
AdresaU sv. Víta č. 247, Třeboň II, okres Jindřichův Hradec, ČeskoČesko Česko
UliceU sv. Víta
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Nejstarší písemné záznamy vztahující se k mlýnu, jsou z roku 1615, kdy třeboňští měšťané žádali o vlastní mlýn. Povolení se dočkali až ke konci třicetileté války v roce 1647 pro mlýn s 1 kolem a 1 stoupou, tj. strojním zařízením pro loupání a drcení obilovin. Mlýn nesl název Obecní mlýn nebo také Městský mlýn. Název Jindrův mlýn se objevuje až v roce 1874.[2]

Mlýn byl poháněn vodou z Mlýnské stoky, což je de facto voda z Lužnice. Mlýnská stoka je uměle vytvořený kanál mezi lety 1519 a 1554, který je odbočkou Zlaté stoky v lesích pod Majdalenou, v oblasti zvané Hrdlo.[3]

Mlýn byl několikrát přestavován, k jeho poslední přestavbě došlo v roce 1920 na mlýn válcový. Na čelní fasádě má nápis „UMĚLÝ VÁLCOVÝ MLÝN JOSEFA JINDRY“. Slovy „umělý válcový mlýn“ nebo dokonce „umělecký válcový mlýn“ majitelé mlýnů v začátcích 20. století vyjadřovali skutečnost, že jejich mlýn prošel zásadní modernizací. K mletí obilí již nepoužívali mlýnské kameny, ale moderní válcové stolice.[4][5]

V provozu byl do roku 1952, kdy byla jeho činnost definitivně ukončena. V současnosti (2021) je část objektu – bývalý sklad – přebudován na penzion.[6]

Popis editovat

Válcový mlýn stojí pod hrází Mlýnského rybníka na adrese U sv. Víta č. 247. Rozměrný areál mlýna má čtvercový dvůr, který je na severní straně uzavřen budovou vlastního mlýna.[7]

Používal vodní kolo na vrchní vodu z Mlýnského rybníka vybudovaného na Mlýnské stoce. Ta z mlýna vytékala do Prostřední stoky, která se následně vlévá do rybníka Rožmberka.

Vodní kniha z poslední třetiny 19. století, uvádí: „Vodní dílo tvoří mlýn na mouku se dvěma českými složeními, která jsou poháněna dvěma koly o průměru 3,8 m; (...). Východním směrem s mlýnem těsně sousedí jednolistová pila poháněná kolem o průměru 4,4 m a vnitřním ozubeným kolem.[8] Pila byla později pro nedostatek vody k jejímu pohonu zrušena.

V 1930 je uváděno, že mlýn měl jedno kolo na vrchní vodu, spád 4 m a výkon 7 HP. V únoru roku 1944 se uvádí jako mlýn s jedním vodním kolem o výkonu 12 HP a naftovým motorem o výkonu 25 HP. Roční kapacita mlýna v roce 1950 byla 50 vagonů.[8] Strojní vybavení mlýna je dosud zachováno, avšak není udržováno.[1]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Jindrův, Obecní, Městský mlýn |. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  2. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 21.11.26. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  3. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. 
  4. S.R.O, NETservis. Vodní "umělecký" mlýn – tisková zpráva. Národní zemědělské muzeum, s. p. o. [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-27. 
  5. POKORNÝ, Jiří. VODNÍ DÍLA NA PETRŮVCE A ÚMOŘÍ Příspěvek k poznání mlynářství na západní Moravě s hlavním zaměřením na Tenorův vodní mlýn v Sychotíně u Kunštátu.. Brno, 2009. 121 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Miroslav Válka. s. 9. Dostupné online.
  6. CRNET.CZ. | Informační servis města Třeboně. itrebon.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  7. Šumavský rozcestník : umělý válcový mlýn Josefa Jindry, Třeboň. www.sumava.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  8. a b Jindrův, Obecní, Městský mlýn |. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • NOVÁKOVÁ, Renata. Třeboňské mlýny na Mlýnské stoce. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 66 s. S. 7. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat