Jindřich Šlik

český šlechtic, císařský tajný rada

Jindřich IV. Šlik, hrabě z Holíče a Pasounu (německy Heinrich IV. Schlik, Graf zu Bassano und Weißkirchen, 1580, Cheb5. ledna 1650, Vídeň) byl polní maršál a v letech 1632 až 1649 byl předsedou dvorské válečné rady.[1] Pocházel z rodu Šliků.

Jindřich IV. Šlik
Heinrich von Schlik.jpg
12. prezident Dvorské válečné rady
Ve funkci:
1632 – 1649
PanovníkFerdinand II., Ferdinand III.
PředchůdceHans Christoph von Löbel
NástupceVáclav Eusebius Popel z Lobkowicz

Narození1580
Úmrtí5. ledna 1650 (ve věku 69–70 let)
Vídeň
Místo pohřbeníStrahovský klášter
ChoťAnna Marie ze Salm-Neuburgu
RodičeJiří Arnošt Šlik a Sidonie Colonová z Felsu
DětiFrantišek Arnošt Šlik
Marie Sidonie Šliková
PříbuzníLeopold Antonín Josef Šlik a František Josef Šlik (vnoučata)
Ocenění1644 Řád zlatého rouna (č. 405)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V 17 letech vstoupil do císařské armády a bojoval v Uhrách pod generálem Georgem von Basta. Kolem roku 1604 vstoupil do španělské armády a v době bitvy na Bílé hoře velel moravskému pluku.

Třicetiletá válkaEditovat

Padl do zajetí a následně byl omilostněn a od roku 1621 opět sloužil v císařské armádě a zde velel císařskému pluku. Se svým plukem bojoval v Uhrách pod velením generála Buquoye. V roce 1625 byl jeho pluk přidělen Valdštejnovu vojsku a Šlik velel dělostřelectvu.

Při bojích ve středním Německu se účastnil obsazení Magdeburgu. Roku 1626 porazil Mansfelda a byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (Feldzeugmeister) a velel dělostřelectvu. V Uhrách jej Valdštejn pověřil opevňováním Komárna.

Roku 1627 byl povýšen na polního maršála. V této hodnosti se účastnil Dánské války. Po úspěšném zakončení této války se roku 1630 stáhl do ústraní. V letech 1632–1649 byl prezidentem Dvorské válečné rady. Tuto funkci vykonával až do své smrti 5. ledna 1650. Pohřben byl ve Strahovském klášteře.

ReferenceEditovat

  1. Rainer Knörle: Heinrich von Schlick, Reichsgraf zu Passaun und Weisskirchen, Erbherr zu Balingen, Tuttlingen, Rosenfeld und Ebingen, Tuttlinger Heimatblätter 67, 2004, s. 55-71.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat