Jiří Heřt

český anatom, lékař a vysokoškolský pedagog

Jiří Heřt (5. dubna 1928 Louny9. srpna 2014 Chomutov)[1] byl český lékař, profesor anatomie a druhý předseda českého klubu skeptiků Sisyfos.

prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.
profesor Jiří Heřt
profesor Jiří Heřt
Narození5. dubna 1928
Louny, Československo
Úmrtí9. srpna 2014
(ve věku 86 let)
Chomutov, Česko
Alma materUniverzita Karlova
PracovištěLékařská fakulta v Plzni
Univerzity Karlovy
Oboranatomie
OceněníZlatá medaile Univerzity Karlovy
Rytíř českého lékařského stavu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osobní životEditovat

Po ukončení gymnázia v Lounech studoval lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a asistoval v Anatomickém ústavu u profesora Ladislava Borovanského. Na jeho doporučení nastoupil po promoci do Anatomického ústavu Lékařské fakulty UK v Plzni k profesoru Jaroslavu Kosovi. Zde se jako člen výzkumného týmu zabýval nejprve obecnými otázkami růstu kostí a jejich cévního zásobení, později rovněž adaptací kostí na funkční zátěž. V roce 1960 obhájil kandidátskou práci a o tři roky později habilitační práci na téma Regulace růstu dlouhých kostí do délky.[2] Výsledky tohoto výzkumu měly přímý dopad na klinickou praxi a staly se součástí Tošovského a Stryhalovy monografie Dětské zlomeniny, vydané roku 1967.

Úzkou spolupráci navázal s kolegy na plzeňské ortopedické klinice a do konce 60. let publikoval ve oboru anatomie více než 70 vědeckých článků. Tým profesora Kose na plzeňské lékařské fakultě vydal skripta Přehled topografické anatomie (1964) a Topografická anatomie pro stomatology (1971). Opět vyšla v roce 1990.

 
Jiří Heřt
20. rytíř českého lékařského stavu (2012)

Koncem 60. let pobýval pracovně v Alžírsku a po návratu domů se aktivně zapojil do politického dění jako zakládající člen Klubu angažovaných nestraníků. Po okupaci roku 1968 následoval okamžitý zákaz činnosti KANu a byl z Lékařské fakulty vyloučen. Někteří jeho kolegové zvolili emigraci a celý výzkumný tým zanikl. Od roku 1973 až do roku 1990 pak pracoval jako závodní lékař ve Válcovnách trub a železárnách v Chomutově.[3] Pod jeho vedením vznikla rozsáhlá epidemiologická studie Průzkum ischemické choroby srdeční a jejích rizikových faktorů v závodě VTŽ Chomutov (1977 a 1984).

K anatomii se vrátil po pádu komunistického režimu v roce 1989 a roku 1990 již přednášel na ortopedickém kongresu v Praze. Odmítl nabídku vést plzeňský Anatomický ústav po Kosovi, ale navázal na svou vědeckou kariéru a v roce 1993, třicet let po své habilitaci, obhájil doktorskou disertační práci. Na podzim téhož roku byl jmenován profesorem.[2] Výsledky svého dlouhodobého osteologického výzkumu shrnul v publikaci Základy klinické anatomie pohybového aparátu (spoluautor J. Bartoníček, 2004).

Do povědomí širší veřejnosti se zapsal také kritickým vystupováním proti takzvané alternativní medicíně, pavědeckým teoriím a šarlatánským praktikám spojeným s léčitelstvím.[4] Poprvé se setkal s působením léčitelů jako závodní lékař v Chomutově a od roku 1985 se začal problematikou alternativní medicíny zabývat soustavně. Byl jedním ze zakládajících členů Českého klubu skeptiků Sisyfos a jeho v pořadí druhým předsedou. Sestavil první český výkladový slovník esoteriky a pavěd.[5] Stal se také editorem sborníků Věda kontra iracionalita I–V, obsahujících texty přednášek klubu Sisyfos pořádaných v letech 1998–2012 v Akademii věd České republiky.[6] Jako zastánce vědeckého přístupu v rámci lege artis přednášel předmět Rizika a možnosti alternativní medicíny.

Dopracoval se k hlubším znalostem vývojové biologie, kterých využíval při kritice pseudovědeckého kreacionismu. Kvalifikovaně psal i přednášel k historii skepticismu, k otevřeným otázkám vztahu vědy a náboženství, překvapivě vystoupil s kritikou přístupu filosofa vědy K. R. Poppera[3] nebo s kritikou závažných nedostatků v časopisu Vesmír, který se podle něj zpronevěřil svému přírodovědeckému charakteru.[7]

Byl mnoho let předsedou Spolku lékařů v Chomutově.[8] V březnu 2013 mu Česká lékařská komora udělila vyznamenání Rytíř českého lékařského stavu.[9][10]

OceněníEditovat

Cena Jiřího HeřtaEditovat

Český klub skeptiků Sisyfos se rozhodl udělovat k uctění památky svého čelného člena Prof. MUDr. Jiřího Heřta, DrSc. (1928-2014) výroční ceny nesoucí jeho jméno. Cenu lze udělit jednotlivcům nebo i týmům, organizacím a dalším subjektům působícím v Česku. Záměrem ocenění je zvýraznit zásluhy laureátů o užívání, šíření a popularizaci metod kritického vědeckého myšlení.[11]

LaureátiEditovat

  • 2021 tvůrci pořadu Hyde Park Civilizace: Gabriela Cihlářová (dramaturgyně a editorka), Pavlína Sedlářová (editorka a rešeršistka), Martina Azabi (produkční), Jaroslav Zoula (redaktor), Daniel Stach (moderátor a redaktor).

BibiliografieEditovat

  • Jiří Heřt, Výkladový slovník esoteriky a pavěd, 2008, 264 s., Nakl. Věry Noskové, Praha, tisk Finidr Č. Těšín, ISBN 978-80-903320-6-5
  • Jiří Heřt, Alternativní medicína a léčitelství, 2011, 240 s., Nakl. Věry Noskové, Praha, tisk TP, Č. Těšín, ISBN 978-80-87373-15-6
  • Základy klinické anatomie pohybového aparátu, 2004, Bartoníček J, Heřt J, 256 s., Nakl. Maxdorf, Praha, ISBN 80-7345-017-8
  • Akupunktura, mýty a realita, Heřt J a kol., 2002, 191 s., Nakl. Galén, ISBN 807262167X
  • Jiří Heřt, Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína, 1997, 392 s., Nakl.Lidové noviny, Praha, ISBN 80-7106-230-8,
  • Alternativní medicína - možnosti a rizika, Heřt J a kol., 1995, Grada, Avicenum, Praha
  • Funkční adaptace kosti, Heřt J, 1993, SN, Chomutov, Plzeň
  • Přehled topografické anatomie, Kos J, Heřt J, Hladíková J, 1981, SPN, Praha
  • Topografická anatomie pro stomatology, Heřt J, 1971, UK, LF v Plzni, SPN
  • Regulace růstu dlouhých kostí do délky: Experimentální studie o významu mechanických faktorů, Heřt J, 1964, 213 s., SPN / Plzeňský lék. sborník, Supplementum 13, Praha
  • Jiří Heřt, Jan Hnízdil a Pavel Klener: Akupunktura - mýty a realita / Acupuncture - myths and reality, Galén, Praha 2002, ISBN 80-7262-167-X

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat