Wikipedie

Jaroslav Kratochvíl (spisovatel)

československý romanopisec (1885–1945)

Jaroslav Kratochvíl (17. ledna 1885 Tučapy[1] – 20. března 1945 Terezín[2][2]) byl český spisovatel a legionář.

Jaroslav Kratochvíl
Jaroslav Kratochvíl
Jaroslav Kratochvíl
Narození17. ledna 1885
Tučapy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. března 1945 (ve věku 60 let)
Terezín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníspisovatel, novinář, překladatel, prozaik, redaktor a agronom
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Pocházel z rodiny vesnického učitele, českého vlastence, Ignáce Kratochvíla, narodil se jako druhé z pěti dětí (starší bratr Bohumil, mladší sestry Zdeňka, Marie a Františka). J. Kratochvíl studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, z finančních důvodů rodiny přešel na hospodářskou školu v Přerově a zde odmaturoval.[3] Následně se dostal na prestižní vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku (Německo), studia ukončil v roce 1906 (titul Ing.) a pak pracoval na velkostatcích a v cukrovaru. V období říjen 1906 až září 1907 vykonával vojenskou prezenční službu jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku č. 8 rakousko-uherské armády.

V první světové válce byl na ruské frontě, prošel boji u Haliče, dne 7. července 1915 padl do ruského zajetí. V zajetí se přihlásil do československých legií v Rusku (příslušníkem legií se stal 18. srpna 1917), absolvoval kurz na důstojníky pěchoty v záloze u 5. čs. střeleckého pluku "T. G. Masaryka". Po absolvování se stal nejprve velitelem roty, pak i praporu 5. čs. střeleckého pluku "Hanáckého". Dne 1. prosince 1918 byl povýšen do hodnosti majora.[4]

V Irkutsku se seznámil s Akulinou Kononěnkovou (* 1899), studentkou, se kterou se začátkem roku 1920 oženil. V roce 1922 se jim pak narodila již v Praze dcera Taťána.[5]

Po návratu z Ruska přes Sibiř a USA (v roce 1920) odešel do zálohy a získal místo úředníka ředitelství státních lesů a statků.[6]

Přispíval do mnoha novin, časopisů a dalších tiskovin, např. do levicově orientovaného legionářského časopisu Průlom, později také do Var, v letech 1924–5 do Poledních novin, časopisu Sever a východ, Tvorba, Index (Brno), Levá fronta, Rudé právo.

V letech 1927–1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. V letech 1924, 1932 a 1936 navštívil Sovětský svaz.[7] Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V roce 1937 se zúčastnil jako delegát II. mezinárodního kongresu spisovatelů v Barceloně spolu s E. E. Kischem a Lacem Novomeským[7][8] V letech 1937–1939 byl místopředsedou Společnosti přátel demokratického Španělska.[9] V roce 1939 byl ze státní služby předčasně penzionován a pracoval pak v nakladatelství Čin.

Za okupace byl členem ilegální KSČ a podílel se na vytváření odbojových struktur.[10] V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován do Terezína, uvězněn v Malé pevnosti na IV. dvoře (cela č. 39)[11], od 10. března 1945 ve vězeňské nemocnici, kde zemřel. [p 1]

Dílo

editovat

Jeho díla jsou výrazně levicová, některá by mohla být označena jako agitační. Ve svých dílech vystupoval jako kritik legií, nebo spíše legendy, která o legiích byla šířena.

  • Cesta revoluce 1922 – popis jeho dojmů a zážitků z legií. Tato kniha je vlastně polemikou o významu legií, J. Kratochvíl zde dává najevo svůj souhlas s říjnovou revolucí.
  • Vesnice (1924) – soubor povídek z let 1911–1914 z moravského venkova
  • Z cesty do Ruska (1924) – cestopisná řada
  • Jménem republiky
  • Prameny 1934 – dvoudílný román, sympatizuje s říjnovou revolucí, dílo bylo sepsáno v letech 1923–33 a mělo sloužit jako úvod k celému románovému cyklu. Další části již nedopsal, rozepsané vyšly v roce 1956 pod názvem Řeka.
  • Barcelona – Valencie – Madrid – kniha reportáží z cesty do Španělska (1937)
  • Jurášek a Haninka (1941)
  • Setba (1965) – soubor nevydaných textů z pozůstalosti autora
  • Nebyl jsem pouhým divákem (1966) – kniha reportáží

O životě Jaroslava Kratochvíla vyšly dvě knižní monografie autorů Radko Pinze (v roce 1964) a literárního historika Radko Pytlíka (v roce 1980).

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Jaroslav Kratochvíl nebyl gestapem v souvislosti s činností majora letectva RNDr. Josefa Jedličky odhalen. Dne 11. ledna 1945 byl zatčen v souvislosti se spoluprací se IV. ilegálním vedením KSČ a se Zahraničním byrem KSČ v Moskvě. Dne 20. března 1945 byl Jaroslav Kratochvíl umučen v Malé pevnosti Terezín.[12]

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b http://aleph.vkol.cz/pub/svk04/00000/19/000001972.htm
  3. ↑ PEJČOCH, Ivo. Jaroslav Kratochvíl – Důstojník československých legií a spisovatel vězněný v policejní věznici v Malé pevnosti v Terezíně, In.:REDAKČNÍ RADA. Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 41, ISBN 978-80-88052-14-2
  4. ↑ PEJČOCH, Ivo. Jaroslav Kratochvíl – Důstojník československých legií a spisovatel vězněný v policejní věznici v Malé pevnosti v Terezíně, In.:REDAKČNÍ RADA. Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 42–3, ISBN 978-80-88052-14-2
  5. ↑ PEJČOCH, Ivo. Jaroslav Kratochvíl – Důstojník československých legií a spisovatel vězněný v policejní věznici v Malé pevnosti v Terezíně, In.:REDAKČNÍ RADA. Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 43–4, ISBN 978-80-88052-14-2
  6. ↑ NOVÁK, V. a kol. Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 350
  7. ↑ a b NOVÁK, V. a kol. Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 351
  8. ↑ PEJČOCH, Ivo. Jaroslav Kratochvíl – Důstojník československých legií a spisovatel vězněný v policejní věznici v Malé pevnosti v Terezíně, In.:REDAKČNÍ RADA. Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 48, ISBN 978-80-88052-14-2
  9. ↑ Malá československá encyklopedie. Svazek 3., I–L. Praha: Academia, 1986, 903 s. [Heslo „Jaroslav Kratochvíl" je na str. 590.]
  10. ↑ PEJČOCH, Ivo. Jaroslav Kratochvíl – Důstojník československých legií a spisovatel vězněný v policejní věznici v Malé pevnosti v Terezíně, In.:REDAKČNÍ RADA. Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 50, ISBN 978-80-88052-14-2
  11. ↑ NOVÁK, V. a kol. Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 233
  12. ↑ FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II (K–L). Vyd. 1. Praha: Academia, 1993; 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. [Heslo „Jaroslav Kratochvíl" je na str. 944–947.]
  • NOVÁK, V. a kol. Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 233, 350–3
  • PEJČOCH, Ivo. Jaroslav Kratochvíl – Důstojník československých legií a spisovatel vězněný v policejní věznici v Malé pevnosti v Terezíně, In.:REDAKČNÍ RADA. Terezínské listy, Sborník Památníku Terezín, 46/2018, OSWALD, Praha, 2018, str. 41–52, ISBN 978-80-88052-14-2
  • PINZ, Radko. Cesta Jaroslava Kratochvíla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964, 293 s.
  • PYTLÍK, Radko. Jaroslav Kratochvíl: literární osobnost a dějiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1980, 210 s.
  • VLADYKOVÁ, Věra. Jaroslav Kratochvíl: bibliografie. Praha: Památník národního písemnictví, 1984, 163 s.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Kratochvíl_(spisovatel)&oldid=23847501“