Otevřít hlavní menu

Jaroslav Cuhra

český architekt
O synu Jaroslava Cuhry pojednává článek Jaroslav Cuhra mladší.

Jaroslav Cuhra (13. dubna 1904 Čestice10. července 1974 Karlovy Vary) byl český architekt, křesťanský politik, odbojář a politický vězeň.

Ing. arch. Jaroslav Cuhra
Narození 13. dubna 1904 nebo 13. září 1904
Čestice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. července 1974 (ve věku 70 let) nebo 9. července 1974 (ve věku 70 let)
Karlovy Vary
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Břevnovský hřbitov
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Politická strana KDU-ČSL
Funkce Representative of the Parliamentary Assembly of the Council of Europe (1990–1993)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se v selské rodině, která se brzy přestěhovala do Plzně. Vystudoval architekturu na České technice v Praze a pracoval jako samostatný architekt. Roku 1934 se zúčastnil soutěže na stavbu kostela na Spořilově a projektoval kostel v Plzni - Skvrňanech, který však nebyl dostavěn. Za války pracoval pro odbojové vedení ÚVOD, jeho bratr Josef byl umučen v Osvětimi. Jaroslav zajišťoval spojení mezi Plzní a Prahou a 10. června 1942 jednal s farářem V. Petřekem o ubytování parašutisty Valčíka v Plzni; Valčík se však rozhodl, že zůstane s ostatními.

Po válce byl Cuhra poslancem Zemského národního výboru za ČSL a náměstkem ministra techniky. V této funkci měl na starosti obnovu československého průmyslu a zejména výstavbu továrny na penicilin v Roztokách u Prahy. Jako známý odpůrce komunismu byl už v dubnu a pak v listopadu 1948 zatčen a v roce 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu na 12 let vězení. Po deseti letech na Borech, na Mírově a v jáchymovských dolech byl roku 1960 amnestován, ale už v červnu 1961 znovu zatčen a odsouzen na 8 let za přípravu křesťanskodemokratické strany. Pro své spoluvězně ve Valdicích pořádal přednášky o své politické filosofii, které se jako motáky podařilo propašovat ven. Podruhé byl amnestován roku 1966, roku 1968 působil v K 231 a snažil se o obnovu ČSL. Zemřel u dcery v Karlových Varech a je pochován na břevnovském hřbitově.[1]

 
Hrob na hřbitově v Praze 6 – Břevnově

Jeho synem je Jaroslav Cuhra mladší (* 1936), projektant, za normalizace disident a signatář Charty 77, politik za Křesťanskou a demokratickou unii - Československou stranu lidovou a poslanec Sněmovny národů a Sněmovny lidu Federálního shromáždění po sametové revoluci.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. J. Cuhra ml., Svědomí paměti.
  2. Ing. Jaroslav CUHRA [online]. pametnaroda.cz [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Jaroslav Cuhra mladší, Svědomí paměti: Kniha o životě a díle architekta, filosofa, křesťanského politika, vlastence a dlouholetého vězně cesty svědomí. Olomouc: Poznání 2009. 216 s. ISBN 978-80-86606-88-0.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 24. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 472–473. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat