Janaki a Milton Manaki

balkánští fotografové a filmaři

Janaq (1878 Avdella – 1954 Soluň, Řecko) a Milton (1882 Avdella – 1964 Bitola, Socialistická republika Makedonie) Manaki (nebo přesněji Manaqi) byli balkánští fotografové a filmaři, průkopníci těchto umění na poloostrově. V roce 1905 natočili první film v regionu ve městě Bitola. Na počest jejich práce se každoročně v Bitole koná Mezinárodní filmový festival bratrů Manakiových.[1] Jsou známí jako autoři více než 17 300 fotografií ve 120 různých místech.

Janaki a Milton Manaki
NárodnostArumuni
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Miltona Manakiho v Bitole

Bratři byli původem Valaši z pohoří Pindit a přilehlých oblastí. Často se nazývají Janaq a Milto Manaki, Manaqi nebo Manakia. V makedonštině jsou známí jako Janaki a Milton Manaki (Јанаки a Милтон Манаки) a v řečtině Yiannakis a Miltiadis Manakias (Γιαννάκης a Μιλτιάδης Μανάκιας). Ale jsou také známí pod obecným názvem bratři Manaqi, Manaki nebo Manakis.

Životopis

editovat

Janaq a Milto Manakiové se narodili v horské vesnici Avdella, tehdy v části osmanské říše, dnes na hranici mezi provincemi Thesálie a Epirus v Řecku.

V roce 1905 koupili v Londýně kameru Bioscope[2] a použili ji k natáčení různých témat.[3] Snímek, ve kterém jejich 114letá babička tká přízi na kolovrátku u domu v Avdelle v délce 60 sekund[4] je řazen mezi první kinofilm na Balkáně.[5] Dále natočili například návštěvy vysokých úředníků v Bitole, včetně sultána Mehmeda (1911), krále Petra (Petara) a prince Alexandra Srbska (1913) a krále Konstantina a prince Pavla z Řecka (1918); místní svátky a svatby nebo povstalecká hnutí. Otevřeli první kino v Bitole, nejprve na volném prostranství (1921) a poté v sále (1923).

V roce 1906 je pozval na svůj dvůr Karel I. Rumunský a požádal je o zastávání funkce svých dvorních fotografů. Na jubilejní výstavě v Bukurešti získali zlatou medaili.[6]

Jejich filmové archivy byly v roce 1955 uchovány ve Státním archivu Socialistické federativní republiky Jugoslávie, ale v roce 1976 byly převedeny do Cinemathotéky Socialistické republiky Makedonie (součást svazku jugoslávské federace po druhé světové válce).

Na jejich počest se v Bitole koná každoroční mezinárodní filmový festival.

Příběh bratra Janakiho byl hlavním motivem, na kterém řecký filmař Theo Angelopoulos založil film Shikimi i Uliksit (Τέμά του Οδυσσάς), kde se jako metafora použilo hledání ztraceného filmového kotouče bratrů Manakiů na Balkáně. Film začíná klasickým záběrem na babičku, která přede vlněnou přízi na kolovrátku.

Filmografie

editovat
  • 1918 – Přivítání řeckého krále a dědice trůnu Pavla generálem Bojovicem v Bitole
  • 1911 – Pohřeb metropolity Aimilianose z Graveny
  • 1911 – Přivítání sultána Mehmeda V. Reshada v Bitole
  • 1908 – Pozdrav druhé ústavní éry v Bitole
  • 1905 – Přadleny (Avdela)

Celková délka všech filmů vyrobených bratry Manakiovými je asi jedna a půl hodiny.

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vëllezërit Manaki na albánské Wikipedii.

  1. ICFF 33 Manaki Brothers
  2. Vecer Online - One century of the Macedonian seventh art [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21. 2. 2013. (makedonsky) 
  3. Utrinski Newspaper - Archive monument from the creation of the Manaki's [online]. [cit. 2013-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22. 2. 2014. 
  4. Filmland Griechenland - Terra incognita: griechische, Elene Psoma, Logos Verlag Berlin GmbH, 2008, ISBN 3832516182, s. 23. (Ger.)
  5. Katerina Zacharia, "'Reel' Hellenisms: Perceptions of Greece in Greek Cinema" in Katerina Zacharia, Hellenisms, str. 323
  6. "In 1906 the brothers participated in a big exhibition in Romania, from where they return with a golden medal". Makedonska Nacija - Biography of Milton Manaki. (makedonsky)

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat