Jan Zvoníček

český inženýr, vynálezce a vysokoškolský pedagog

Jan Zvoníček (21. listopadu 1865, Týniště nad Orlicí[1]26. ledna 1926, Praha[2]) byl český vynálezce a vysokoškolský profesor na technice v Praze a v Brně.

Jan Zvoníček
Jan Zvoníček.jpg
Narození 21. listopadu 1865
Týniště nad Orlicí
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. ledna 1926 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Národil se v Týništi nad Orlicí, v rodině tkalce Jana Zvoníčka a manželky Anny, rozené Junkové.[1] Vystudoval reálku v Hradci Králové a vysokou školu technickou v Praze.

Po vystudování pracoval v Českomoravské strojírně. V roce 1902 byl jmenován mimořádným profesorem české techniky v Brně[3] a v roce 1904 řádným profesorem. Roku 1912 přešel českou techniku v Praze.

Dne 26. února 1907 se v Praze u sv. Štěpána oženil, manželka Jarmila, rozená Kalvachová (1889–??) z Rychnova nad Kněžnou, dcera Jana (1909–??) a syn Jan (1913–??).[4][5]

Jeho bratr Josef Zvoníček byl též profesorem brněnské techniky a jejím rektorem.[6]

Akademické funkceEditovat

V letech 1906–1907 byl děkanem odboru strojního a elektrotechnického inženýrství brněnské techniky a v letech 1909–1910 rektorem celé školy. V Praze byl dvakrát rektorem a třikrát děkanem.[2]

Konstruktérské a vynálezecké díloEditovat

V roce 1896 sestrojil ventilový rozvod na přehřátou páru. Parní stroje s tímto rozvodem, stejně jako později Zvoníčkovy turbíny vyráběla firma Českomoravská strojírenská. V roce 1908 obdržel patent na rekonstrukci radiální parní turbíny. Konstruloval i první elektrické jeřáby a zabýval se také rychloběžnými čerpadly.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat