Otevřít hlavní menu

Jan Zvoníček

český inženýr, vynálezce a vysokoškolský pedagog

ŽivotEditovat

Národil se v Týništi nad Orlicí, v rodině tkalce Jana Zvoníčka a manželky Anny, rozené Junkové.[1] Vystudoval reálku v Hradci Králové a vysokou školu technickou v Praze.

Po vystudování pracoval v Českomoravské strojírně. V roce 1902 byl jmenován mimořádným profesorem české techniky v Brně[3] a v roce 1904 řádným profesorem. Roku 1912 přešel českou techniku v Praze.

Dne 26. února 1907 se v Praze u sv. Štěpána oženil, manželka Jarmila, rozená Kalvachová (1889–??) z Rychnova nad Kněžnou, dcera Jana (1909–??) a syn Jan (1913–??).[4][5]

Jeho bratr Josef Zvoníček byl též profesorem brněnské techniky a jejím rektorem.[6]

Akademické funkceEditovat

V letech 1906–1907 byl děkanem odboru strojního a elektrotechnického inženýrství brněnské techniky a v letech 1909–1910 rektorem celé školy. V Praze byl dvakrát rektorem a třikrát děkanem.[2]

Konstruktérské a vynálezecké díloEditovat

V roce 1896 sestrojil ventilový rozvod na přehřátou páru. Parní stroje s tímto rozvodem, stejně jako později Zvoníčkovy turbíny vyráběla firma Českomoravská strojírenská. V roce 1908 obdržel patent na rekonstrukci radiální parní turbíny. Konstruloval i první elektrické jeřáby a zabýval se také rychloběžnými čerpadly.

OdkazyEditovat