Wikipedie

Jan Vodňanský

český básník a textař
Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Vodňanský (rozcestník).

Jan Vodňanský (19. června 1941 Praha – 10. března 2021[1]) byl spisovatel, herec, písničkář a lidový filosof. Jeho texty jsou plné osobitého absurdního a intelektuálního humoru. Věnoval se také tvorbě pro děti (např. verše v časopise Mateřídouška).

PhDr. Ing. Jan Vodňanský
Jan Vodnansky.jpg
Narození19. června 1941
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí10. března 2021 (ve věku 79 let)
Příčina úmrtícovid-19
Alma materČVUT v Praze
Povoláníspisovatel, básník, písničkář a dramatik
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
ChoťJitka Vodňanská
Ivana Vodňanská[p 1]
DětiTomáš Vodňanský
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RodinaEditovat

V letech 1975–1981 žil (od 17. března 1977 v manželství) s psychoterapeutkou Jitkou roz. Schánilcovou (* 1943).[p 1]

Jejich syn Tomáš (* 1977) je fotograf a v Praze 7 provozuje Café Lajka. S maďarskou bohemistkou Andi Haraszti měl syny Šimona, Mikeše a Viléma.[zdroj?!]

Umělecká dráhaEditovat

V roce 1965 vystudoval Fakultu strojní ČVUT a krátce pracoval jako projektant. Již od roku 1963 však publikoval své texty (např. v časopise Mladý svět). Ve stejné době se seznámil s hudebníkem Petrem Skoumalem, se kterým vytvořil na téměř 20 let autorskou dvojici. Vrcholem jejich tvorby byla jejich tři společná autorská představení v Činoherním klubu s Táňou Fischerovou, Miloslavem Štibichem a Leošem Suchařípou na přelomu 60. a 70. let (S úsměvem idiota, S úsměvem Donkichota a Hurá na Bastilu), reprízovaná v divadle Ateliér ve Spálené ulici v 70. letech až do zákazu činnosti.[3]

 
Činoherní klub v ulici Ve Smečkách, působiště Jana Vodňanského a Petra Skoumala na přelomu 60. a 70. let 20. století

V roce 1973 vystudoval dálkově ještě Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Účinkoval s Petrem Skoumalem po klubech, psal básničky pro děti, texty k filmovým písním – především Přijela k nám pouť (1973) nebo Jen ho nechte, ať se bojí (1978). V roce 1975 byl vyslýchán Státní bezpečností, která se jej neúspěšně snažila donutit ke spolupráci.[3] Na podzim 1977 podepsal Chartu 77, čímž si jej komunistický režim zařadil mezi nepřátele[3] a jeho činnost byla dále omezována.

V 80. letech se věnoval prakticky jen tvorbě pro děti – vystupoval např. s Přemyslem Rutem a Světlanou Nálepkovou. Přesto se však veřejnost občas setkala s jeho tvorbou – např. v polovině 80. let se jeho písničku Jak mi dupou králíci podařilo „propašovat“ do silvestrovského vydání večerníčku Bob a Bobek – králíci z klobouku.

Po listopadu 1989 krátce obnovil svoji spolupráci s Petrem Skoumalem. Vydal kompilace své dřívější tvorby, ale stále vystupoval i v pořadech pro děti (např. v nedělních ranních pásmech Jůhele neděle nebo Studio Rosa).

Vodňanský se vždy vyjadřoval k aktuálním politickým tématům – např. v roce 2003 podepsal prohlášení S komunisty se nemluví[4] a v roce 2009 se v rozhlasovém dokumentu Král na hrad přihlásil k monarchismu.[5][6] Často vystupoval pro krajany v zahraničí, znal se dobře s Jiřím Voskovcem. V polovině 90. let přednášel na Univerzitě Karlově. Spolupracoval také s Ondřejem Neffem při propagaci internetu. Jeho uměleckou plastiku vytvořil na počátku nového tisíciletí český sochař Vladimír Preclík.

TvorbaEditovat

Jan Vodňanský byl obdařen zcela originálním druhem osobitého intelektuálního humoru. Jeho texty pro dospělé by se daly charakterizovat jako jazykové hříčky (např. názvy knih Čerstvá zvěrstva nebo Sviňte to svinstvo!). Ke genezi těchto hříček Vodňanský sám řekl:

Hra se slovy – tak tomu jsem byl tak nějak geneticky vystaven. Od dětství, ještě než jsem uměl psát nebo číst, tak jsem se už víceméně inspiroval zvuky slov, jímž jsem ještě vůbec nerozuměl. Ta hra se slovy mě provází dodnes v nejrůznějších slovních hříčkách, které mě budí ze spaní, které mě nutí vytahovat zápisník a tužku třeba uprostřed masové hromadné dopravy, kdy se nemohu ani pohnout a musím si třeba rukou vytáhnout zápisník a zuby si vytáhnout tužku, abych si zapsal nápad, který je už jen jednou a nikdy se nevrátí, když není zaznamenán.[7]

Vodňanský ve svých dílech často směšoval technické a filosofické roviny pohledu a docházel k absurdním nečekaným závěrům. Je to dobře patrné např. z názvů obrazů a artefaktů z fiktivní reportáže z galerie:

  • Dáma na lovu s minometem a malým psíkem
  • Královna Alžběta beseduje s traktoristy
  • Dáma šlape na minu (mozaika)

Proslulé jsou i jeho patafyzické přednášky, kde vědecké metody a pojmy používá k popisu např. postavy Babičky Boženy Němcové, pohádkových postav ze Sněhurky a sedmi trpaslíků aj.

Pro dětiEditovat

Ve svých dílech pro děti však samozřejmě tuto rovinu opouští a píše jednoduché, hravé a snadno zapamatovatelné verše. Některé z nich však promlouvají i k dospělým. Z nich nejznámější jsou asi jeho „králíci“:

Jan Vodňanský Jak mi dupou králíci
Ptáš se, jak mi dupou králíci:
skvěle – pojď si poslechnout,
sevřeně v trojstupu obcházejí chalupu,
smělý úsměv na líci – tak mi dupou králíci!
Ptáš se, jak mi dupou králíci:
skvěle – pojď si poslechnout,
stejný krok, stejný vous, každý láskou by tě kous',
v očích žár a pevný cíl – tak mi dupou králíci!
Jejich uši možná tuší více, nežli ti oči napoví,
formaci svou neporuší, no zkrátka už jsou takoví,
zoceleni jsou i v duši, ve své duši králičí,
bubny zní a srdce buší, kroky duní v jehličí,
kupředu levá a zpátky ani krok!

Poslední verš se před listopadem 1989 nemohl uvádět a např. ve zmíněném silvestrovském večerníčku byl nahrazen slovy „jen pro ten dnešní den stojí za to žít“.

DiskografieEditovat

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
  • Vodňanský & Skoumal : Život a dílo, Supraphon, 2008, 4 CD – obsahuje předešlá alba S úsměvem idiota, Hurá na Bastilu, S úsměvem Donkichota, Od půl jednej do čtvrt na tři a Večírek rozpadlých dvojic, soubor je doplněn dříve nevydanými písněmi. EAN 099925586027[8]

PamátkaEditovat

V dubnu 2021 se městská část Praha 7 rozhodla pojmenovat po Janu Vodňanském nově budovanou školu v Holešovicích.[9]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ↑ a b Mgr. Ivana Vodňanská (* 21. července 1963, Turnov) je druhá manželka Jana Vodňanského, za kterého se vdala kolem roku 2000.[2] Z prvního manželství má dvě dospělé děti – dceru Marianu a syna Adama.[2] Ivana Vodňanská vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a dvouletý obor loutkářství na DAMU v Praze.[2] Učila na soukromé základní škole s rozšířenou výukou jazyků, ale od září 2020 přešla na jazykovou školu, kde vyučuje češtinu pro cizince.[2]

ReferenceEditovat

  1. ↑ JADRNÝ, Petr. Ve věku 79 let zemřel spisovatel a písničkář Jan Vodňanský. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-03-11 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d NEČADA, Petr. Jak žijeme dnes (Jan Vodňanský; Ivana Vodňanská). Fotografie Tomáš Krist. Magazín Dnes + TV. MAFRA, 2020-06-18, roč. XXVII., čís. 25, s. 18, 19. Týdenní barevná příloha MF DNES. 
  3. ↑ a b c KROUPA, Mikuláš. Estébáci lámali Vodňanského, aby udával disidenty. Jeho zdvořilost považovali za slabost. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ S komunisty se nemluví [online]. 2003-06-09 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ Král na hrad. Český rozhlas 3 – Vltava, 2009-04-15
  6. ↑ Panáček v říši mluveného slova [online]. 2009-04-14 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ Česko jedna báseň. Česká televize: ČT2, 4. března 2007 (Centrum dramatické, divadelní a zábavní tvorby TS Brno)
  8. ↑ Jan Vodňanský, Petr Skoumal: Život a dílo [online]. Supraphon [cit. 2018-08-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Praha 7 pojmenuje po Janu Vodňanském novou základní školu [online]. Praha 7, 2021-04-29 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Vodňanský&oldid=22093326“