Otevřít hlavní menu

Jan Ladislav Pospíšil

český místní politik a spisovatel

Jan Ladislav Pospíšil (24. prosince 1848 Dolní Staré Město u Trutnova[1]6. března 1893 Hradec Králové[2]) byl knihkupec, majitel knihtiskárny a náměstek purkmistra (starosty) v Hradci Králové. Převzal a zvelebil rodinný podnik, založený dědečkem Janem Hostivítem Pospíšilem. Zasloužil se o zřízení městského muzea a především o zboření hradeb. Byl také autorem několika převážně výchovných a vlastivědných publikací pod pseudonymy Jan Karlík a Pavel Volný.

Jan Ladislav Pospíšil
Ladislav Pospíšil
Ladislav Pospíšil
Narození 24. prosince 1848
Trutnov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. března 1893 (ve věku 44 let)
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Hradec Králové
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník v Hradci Králové

ŽivotEditovat

Narodil se 24. prosince 1848 v Humlově Dvoře č. 21 na Dolním Starém Městě u Trutnova[1] jako syn knihtiskaře Ladislava Pospíšila (1820-1891) a vnuk Jana Hostivíta Pospíšila, zakladatele rodinné tiskařské a vydavatelské tradice.[3]

Jako dítě se přestěhoval s rodiči do Hradce Králové,[4] kde jeho otec roku 1856 převzal vedení rodinné tiskárny.[5] Měl zájem o vědu, úspěšně absolvoval hradeckou reálku a začal studovat na pražské technice. Když ale roku 1866 zemřel jeho bratr, který se měl stát otcovým nástupcem v rodinném závodě, nechal se přesvědčit a začal se věnovat knihkupeckému podnikání.[3]

Základy řemesla získal v otcově podniku. Poté strávil několik let v Brockhausově nakladatelství v Lipsku, pak určitou dobu v pražském závodě Grégr & Dattl a nakonec kolem roku 1876 převzal rodinný závod.[3] Vydával tam spisy pro mládež, některé i sám přeložil z němčiny.[4] Vedle toho se věnoval obecním záležitostem. R. 1880 byl zvolen do obecního zastupitelstva, o čtyři roky později do městské rady a následující rok do funkce náměstka purkmistra. Ve funkci se zasloužil o zvelebení města: například založil městské muzeum, zasadil se o zestátnění reálných škol a zachování odborné zámečnické školy, přispěl k založení Klicperova divadla a zajistil, že na místě někdejšího německého kasina získala stálou scénu Beseda,[4] Byl rovněž zasloužilým členem Sokola.[6]

Jeho největší zásluhou je zboření královéhradeckých hradeb, které obepínaly město jako pevnost od 18. století a bránily jeho růstu. Pokrokovým občanům vadilo, že kvůli hradbám mají okolní obce (např. Kukleny, Nový Hradec Králové) i vzdálená města (Liberec) mnohem lepší podmínky k rozvoji, než kdysi vzkvétající Hradec, a ve zboření viděli příležitost k znovuzískání někdejší prosperity. Pospíšil stál v čele těchto snah; musel přitom bojovat nejen se státními orgány, ale i některými majiteli hradeckých domů, kterým tehdejší stav vyhovoval.[4] Razil heslo „Stržení hradeb — svobodný Hradec!“. K tomuto cíli pracoval usilovně po dvanáct let.[3] Počátkem března 1893 se vše konečně téměř podařilo. Hradecká vojenská pevnost byla zrušena, pozemky nabídnuty k prodeji,[7] jednání se státními úřady (erárem) dokončeno, návrhy zákonů připraveny a odeslány do říšské rady ke konečnému schválení.[4] Pospíšil o tomto úspěchu podával 3. března zprávu na zasedání městského zastupitelstva, to mu bouřlivě gratulovalo. Ihned poté, snad i v důsledku velkého vypětí a vzrušení, ho ještě na pódiu postihla mozková mrtvice, které za tři dny podlehl.[4]

Splnění svého snu, který měl už na dosah, se nedočkal. Ignát Herrmann to vyjádřil slovy „zvítěziv padl“[5] a „moment tragiky ibsenovské“.[4] Smrt mu zabránila stát se příštím hradeckým starostou.[5]

Pohřben byl 9. března na novohradeckém hřbitově u kostela sv. Jana[8] za velké účasti občanů města, hostů z okolí i členů Pospíšilovy rozvětvené rodiny. Život v městě se to odpoledne zastavil — podnikatelé i úředníci spontánně ukončili práci a vydali se v dlouhém průvodu uctít památku svého představitele. Byla to mohutná, rozsahem nevídaná událost.[9] Obecní zastupitelstvo navíc krátce předtím rozhodlo, že mu bude zbudován náhrobek z kamenů zrušené pevnosti a že po něm bude pojmenována jedna z ulic (dnešní Pospíšilova třída).[3]

Význam a oceněníEditovat

Současníci považovali Pospíšila za jednoho z nejzasloužilejších a nejšlechetnějších občanů Hradce. S velkým úsilím a sebeobětováním pracoval pro rozvoj města v mnoha směrech.[9] Stal se jeho „křisitelem“, přičemž až v posledních dnech života ho viděl „vstávat z mrtvých“.[10] Jak napsal Ignát Herrmann, byl mužem vážné, hluboké povahy, pevného charakteru, břitkého vtipu, střídmý, činnosti neúmorné. Pilným studiem literatury, jazyků a filosofie nabyl téměř univerzálního vzdělání.[5]

Zrušení vojenské pevnosti, vyjednané Pospíšilem, vytvořilo předpoklad pro její pozdější odkup, zboření hradeb a moderní rozvoj města pod vedením Františka Ulricha,[11] starosty v letech 1895-1929.[12]

Roku 1932 bylo přijato rozhodnutí o umístění Pospíšilova pomníku. Podle původního plánu měl být odhalen ke 40. výročí úmrtí, tj. 8. března 1933;[13] fakticky k tomu došlo v neděli 25. června téhož roku. Starosta Pilnáček a jeho předchůdce Ulrich připomněli v projevech jeho zásluhy i celkovou atmosféru 90. let 19. století.[14] Pomník, jehož autorem je hradecký sochař Jan Škoda, stojí v ose Pospíšilovy třídy v místě, kde se v 90. letech 19. století začalo s bouráním hradeb[14] a představuje ho jako muže pevného jako skála, jasných obrysů, s určitou jemností osobních rysů a zpracování.[15] Na podstavci je nápis „osvoboditel města z pout hradebních“. Za druhé světové války byl pomník odstraněn a nepoškozený roku 1946 vrácen na původní místo.[15]

DíloEditovat

Vedle podnikatelské a politické činnosti byl rovněž autorem a editorem několika spisů pod pseudonymy Jan Karlík a Pavel Volný,[5] např.[16]

  • Ezop: Bájky Aesopovy (1874), mládeži upravil Jan Karlík
  • Zlaté mládí (1874 s reedicemi), vínek nejpěknějších pohádek domácích a cizích, mládeži uvil Jan Karlík
  • Francouzsko-česká konversační knížka s připojenými ukázkami slohu (1875), k užitku osob učících se frančině spořádal Jan Karlík
  • Jan Amos Komenský: Orbis pictus (1883), upravili Josef Černý a Jan Karlík
  • Bitva u Hradce Králové (1891), dle autentických pramenů líčí Pavel Volný (viz též Bitva u Hradce Králové)

RodinaEditovat

Roku 1877 se oženil se sestřenicí Olgou Pospíšilovou, dcerou svého strýce, pražského nakladatele Jaroslava Pospíšila. Měli čtyři děti.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b SOA Zámrsk, Matrika narozených Dolní Staré Město a Volanov 1841-1911, sign. 163-7177, ukn 9709, s. 11. Dostupné online.
  2. SOA Zámrsk, Matrika zemřelých Hradec Králové 1875-1907, sign. 51-3511, ukn3059, s. 355. Dostupné online.
  3. a b c d e f † Jan Ladislav Pospíšil. Národní listy. 1893-03-08, roč. 33, čís. 67, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  4. a b c d e f g HERRMANN, Ignát. Ladislav Pospíšil. Zlatá Praha. 1893-03-17, roč. 10, čís. 18, s. 214. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  5. a b c d e HERRMANN, Ignát. Pospíšil. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1903. Dostupné online. Svazek 20. S. 299-301.
  6. KNYPL, Gusta. Ze župy východočeské. Sokol. 1893, roč. 19, čís. 4, s. 108. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  7. Předloha pro Králové Hradec. Národní listy. 1893-03-01, roč. 33, čís. 60, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  8. SKŘIVANOVÁ, Veronika. Na královéhradeckém 'Slavíně' odpočívá starosta i sebevrazi. Deník.cz [online]. Vltava-Labe-Press, 2014-10-31 [cit. 2015-04-16]. Dostupné online. 
  9. a b Z Hradce Králové. Národní listy. 1893-03-08, roč. 33, čís. 71, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  10. YPSILON. V zapadlé doby…. Národní listy. 1893-03-08, roč. 35, čís. 311, s. 9. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  11. FRIEDRICH, Karel. Stavební rozvoj města Hradce Král. po převratu. Národní listy. 1929-12-21, roč. 69, čís. 349, s. 1. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  12. Dr. Fr. Ulrich. Národní listy. 1929-10-04, roč. 69, čís. 272, s. 1. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  13. Pomník Ladislavu Pospíšilovi v Hradci Králové. Národní listy. 1932-08-24, roč. 72, čís. 233, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  14. a b Slavný den města Hradce Králové. Národní listy. 1933-06-27, roč. 73, čís. 123, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  15. a b Osvoboditel města z pout hradebních. Hradecký deník. 2011-02-01. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  16. Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR (SKC)

Externí odkazyEditovat