Jan Hasištejnský z Lobkovic

český cestovatel, humanista, politik, spisovatel a šlechtic

Jan Hasištejnský z Lobkovic (1450, Hasištejn u Kadaně – 28. ledna[1][2] 1517, Kadaň) byl český šlechtic, humanista a diplomat ve službách krále Vladislava Jagellonského z hasištejnské větve Lobkoviců.

Jan Hasištejnský z Lobkovic
Narození 1450
Úmrtí 28. ledna 1517 (ve věku 66–67 let)
Kadaň
Povolání spisovatel
Rodiče Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkovic a Žofie ze Žerotína
Příbuzní Bohuslav Hasištejnský, Jaroslav Hasištejnský z Lobkovic a Mikuláš III. Hasištejsnký z Lobkovic (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkovic
matka Žofie ze Žerotína
bratr Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
bratr Mikuláš III. Hasištejnský z Lobkovic
bratr Jaroslav Hasištejnský z Lobkovic

ŽivotEditovat

Narodil se na hradě Hasištejně roku 1450 jako nejstarší ze čtyř synů Mikuláše II. z Lobkowicz a Hasištejna a jeho ženy Žofie ze Žerotína. Absolvoval univerzitní studia.

Rozhodnutím krále Jiřího z Poděbrad 25. října 1469 byl jmenován hejtmanem Žateckého kraje a města Kadaně, v jehož bezprostřední blízkosti společně se třemi bratry vlastnil pozemky. Budování města věnoval mnoho let, k nejvýznamnějším společným fundacím bratrů patří klášter františkánů s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků. Kadaň se stala centrem lobkovických držav a poutním střediskem.

Jan vstoupil do služeb krále Vladislava II. Jagellonského, který jeho zásluhy ocenil 28. září 1479 povýšením do stavu svobodného pána. Roku 1477 se stal členem poselstva do Lucemburska a o jedenáct let později se zúčastnil i poselstva k římské stolici papeže Sixta IV. z rodu della Rovere. V roce 1493 se Jan vydal po stopách svého mladšího bratra Bohuslava na poutní cestu do Svaté země. Společníky mu byli Jetřich z Gutštejna a osobní kuchař Blažek. Ze své půlroční cesty sepsal roku 1505 cestopis „Putování ke Svatému hrobu“ a roku 1504 také moralizující spisek „Urozeného pána pana Jana z Lobkovic na Hasištejně zpráva a naučení jeho synu Jaroslavovi o tom, co činiti a čeho nechati a kterak se pokud v čem zachovati má“. Jím se zařadil mezi česky píšící humanisty.

Spolu s bratry Mikulášem III. a Bohuslavem spravoval zděděná rodová panství, věnoval se stříbrnickému podnikání na Kadaňsku a Kutnohorsku, o němž zanechal svědectví, a prožil šťastný rodinný život. Byl dvakrát ženat. Jeho první manželka Kunhuta z Ronova zemřela před rokem 1472. Podruhé se oženil s Magdalenou z Törringu. Založil rodovou větev z Obříství. Zemřel 28. ledna 1517 a byl pohřben v kadaňském františkánském kostele kláštera Čtrnácti svatých pomocníků, který chtěl dovést k dokonalosti své vize Druhého Jeruzaléma.

HrobkaEditovat

 
Detail pohřební tumby Jana Hasištejnského z Lobkovic v kostele františkánského kláštera v Kadani

Rodinnou hrobku dal Jan Hasištejnský z Lobkovic vytesat pravděpodobně v letech 1515–1516, ne-li dříve. Patří k nejvýznamnějším dochovaným dílům severočeského kamenosochařství z období přelomu pozdní gotiky a renesance s tematikou smrti (Vanitas vanitatum). Figurální výzdoba pískovcové náhrobní tumby byla původně dvoudílná: tvořila ji deska s vysokým reliéfem Jana Hasištejnského ve dvou podobách: za živa je zpodobený stojící jako rytíř ve zbroji těžkooděnce se zdviženým hledím přilby, opásaný mečem a držící praporec, je dnes na desce oddělené od tumby a přizděné jako epitaf. Druhá deska má reliéf rytíře po smrti. Nahého kostlivce s rouškou přes bedra, na hrdle ovíjí had hříchu, na soklech je doprovázejí další středověké symboly zla – ještěrky, žába a (dnes ulomený) druhý had. Po obvodu desky je tesán latinský nápis minuskulou, se zkratkami: „Obiit generosus dominus, dominus Johannes. de Lobkowicz, dominus in Hassensteyn..“

Ikonografie tohoto vyobrazení patří k typickým dobovým dialogům se smrtí, jako je například cyklus dřevorytů Der Tod Hanse Holbeina mladšího. Rodové určení hrobky vyznačuje sedm erbů na přední a bočních deskách tumby, Lobkoviců, pánů z Ronova, z Törringu, Ficthumů a dalších. Reliéfy tesal významný hornosaský sochař a řezbář Ulrich Creutz, jehož signatura VLRIC/CREVCZ a kamenická značka ve štítku jsou vytesány na soklu.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HLAVÁČEK, Petr. Františkánský klášter v Kadani jako ohnisko kulturního a technologického transferu. Kadaň: Město Kadaň, 2018. 205 s. ISBN 978-80-87884-10-2. S. 17. 
  2. OTTOVÁ, Michaela; MUDRA, Aleš. Mýtus Ulrich Creutz : vizuální kultura v Kadani za Jana Hasištejnského z Lobkowicz (1469-1517). Litoměřice: Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 2017. 280 s. ISBN 978-80-87784-29-7. S. 51. 

LiteraturaEditovat

  • HOMOLKA, Jaromír; KRÁSA, Josef, a kol. Pozdněgotické umění v Čechách 1471 - 1526. Praha: Odeon, 1978. 532 s. 
  • KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé. Praha, Orbis 1961. 1. díl, s. 87–100.
  • OPITZ, Josef: Topographie der historischen und künstlichen Denkmäler in politischen Bezirk Kaaden. Prag 1934
  • HLAVÁČEK, Petr: Nový Jeruzalém? Příběh františkánského kláštera Čtrnácti sv.Pomocníků v Kadani. Kadaň 2013
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • SOUKUP, Pavel; SVÁTEK, Jaroslav, a kol. Křížové výpravy v pozdním středověku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 248 s. ISBN 978-80-7422-055-5. 

Externí odkazyEditovat