Otevřít hlavní menu

Jan Bělehrádek (18. prosince 1896 Praha8. května 1980 Londýn[1]) byl český a československý lékař, rektor Univerzity Karlovy, politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii.

Jan Bělehrádek

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci:
1945 – 1946
Předchůdce Bedřich Hrozný
Nástupce Bohumil Bydžovský
Stranická příslušnost
Členství ČSSD

Narození 18. prosince 1896
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. května 1980
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Alma mater Univerzita Karlova
Profese lékař, pedagog, vysokoškolský učitel a politik
Commons Kategorie Jan Bělehrádek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

BiografieEditovat

Jeho otcem byl školský a menšinový aktivista František Bělehrádek (18671935), který byl od roku 1896 ředitelem kanceláře Ústřední matice školské. Jan Bělehrádek absolvoval studium medicíny na Univerzitě Karlově. V letech 19221923 působil jako asistent na univerzitě v Lovani. V letech 19251927 byl docentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 19271935 působil jako profesor lékařské biologie. Od roku 1935 byl vysokoškolským učitelem a funkcionářem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde v letech 19371938 zastával post děkana. V období let 19361939 byl rovněž ředitelem Purkyňova ústavu obecné biologie Univerzity Karlovy. Publikoval četné odborné i populární studie (Moderní názory o povaze živé hmoty, 1930; Temperature and Living Matter, 1935; Nauka o člověku, 1936; O holismu, 1941; Zrakem biologa, 1942; Člověk v číslech, 1945) a je spoluautorem učebnice Obecná biologie, 1934.[2]

Angažoval se i ve veřejném životě. Na jaře roku 1938 patřil mezi iniciátory manifestu Věrni zůstaneme. Za Protektorátu Čechy a Morava byl aktivní v petičním výboru Věrni zůstaneme. Za své odbojové aktivity byl v září–říjnu 1939 a pak znovu od ledna do května 1945 vězněn nacisty. Po osvobození se stal v letech 19451946 rektorem Univerzity Karlovy.[2] V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948.[3][4]

Po únorovém převratu odešel do exilu. V letech 19491956 působil v organizaci UNESCO v Paříži, od roku 1956 ve výzkumné laboratoři Middlessex Medical School v Londýně. Byl aktivní v exilové ČSSD. Ke konci života se angažoval v Naardenském hnutí a britském výboru na podporu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.[2]

DíloEditovat

  • Obecná biologie. Díl první. 3., přeprac. a rozš.. vyd. Praha: Melantrich, 1945. 115 s. 
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Bělehrádek

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jan Bělehrádek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Bělehrádek, Jan [online]. csds.cz [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 34–35. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 71. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 351–352. 

Externí odkazyEditovat