Jacques Attali

francouzský ekonom a spisovatel

Jacques Attali (* 1. listopadu 1943 Alžír) je francouzský ekonom a spisovatel.

Jacques Attali
Jacques Attali (22. ledna 2020)
Jacques Attali (22. ledna 2020)
Narození 1. listopadu 1943 (77 let)
Alžír
Národnost Židé
Alma mater École Polytechnique (1963–1965)
Institut d'études politiques de Paris (1965–1967)
École Nationale d'Administration (1968–1970)
Mines ParisTech
Univerzita Paříž IX
Lycée Janson de Sailly
Povolání bankéř, spisovatel, inženýr, ekonom a politik
Zaměstnavatelé École Polytechnique (1968–1985)
Conseil d'Etat (od 1970)
Le Journal des arts
L'Express (Neuchâtel)
Škola národní silniční správy
Univerzita Paříž IX
French National School of Forestry
Les Échos
Ocenění čestný doktor Haifské univerzity
Politická strana Parti socialiste (od 1973)
Děti Bethsabée Attaliová
Jérémie Attali
Příbuzní Bernard Attali (sourozenec)
Funkce prezident (Evropská banka pro obnovu a rozvoj; 1991–1993)
prezident (Attali & Associés; od 1994)
prezident (Positive Planet; od 1998)
prezident (Commission for the Liberation of French Growth)
státní rada (do 2000)
Podpis Jacques Attali – podpis
Web www.attali.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pochází z rodiny sefardských Židů, která se v době alžírské války odstěhovala do Paříže. Vystudoval École polytechnique, École des mines, Sciences Po, École nationale d'administration a Univerzitu Paříž IX, kde od roku 1968 přednášel ekonomickou vědu. Byl blízkým spolupracovníkem Françoise Mitterranda, který ho po nástupu do prezidentského úřadu v roce 1981 jmenoval svým poradcem pro hospodářské otázky. V letech 1991 až 1993 byl Attali prvním předsedou Evropské banky pro obnovu a rozvoj, stál také u zrodu mezinárodní dobročinné organizace Akce proti hladu a programu EUREKA. Podporuje reformy prezidenta Emmanuela Macrona, přišel s koncepcí „pozitivní ekonomiky“, upřednostňující dlouhodobou udržitelnost před rychlým ziskem.[1] Je stoupencem hnutí za připojení frankofonní části Belgie k Francii (rattachismus).

Jako amatérský hudebník působí v orchestru Université Grenoble Alpes, píše texty pro zpěvačku Barbaru a romány (v českém překladu vyšlo Bratrstvo probuzených). Je také autorem historické práce Athény a Jeruzalém – Úděl duchovní říše Západu (spolu s Pierrem-Henrym Salfatim).[2] Je členem správní rady Muzea Orsay.

V letech 2008, 2009 a 2010 byl zařazen na seznam Sto nejvlivnějších intelektuálů světa. V roce 2011 obdržel cenu Woodrow Wilson International Center for Scholars za veřejnou službu.

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat