Otevřít hlavní menu

Islám v Černé Hoře

Husein-pašova mešita (cca 1570) v obci Pljevlja, kterou nechal postavit zdejší rodák Husein-paša Boljanić

Islám se v Černé Hoře rozšířil za osmanské vlády a dnes je druhou nejčastější konfesí v této nevelké balkánské zemi. V Černé Hoře žije kolem 120 000 muslimů, odhadem pětina místní populace. Islám zde vyznávají hlavně Albánci (vedle nich se vyskytují katoličtí Albánci), Bosňáci a Romové. Muslimští obyvatelé Černé Hory vyznávají převážně sunnitský islám hanífovského mazhabu.

HistorieEditovat

Islám se na území dnešní Černé Hory šířil od 15. století až do roku 1878, kdy země získala nezávislost na osmanské říši. V počátku budování černohorské státnosti bylo muslimské obyvatelstvo záměrně vyháněno (jen v letech 1878–1882 odhadem polovina muslimů z nově obsazených regionů), nicméně po první balkánské válce roku 1912 a územním rozšíření (jižní část Sandžaku a Metochie) jeho procento stouplo natolik, že státní úřady jejich setrvání již nebránily.

DemografieEditovat

 
Náboženství v Černé Hoře dle sčítání z roku 2003

Roku 2011 se k islámu přihlásilo 118 477 (v kategoriích islámská konfese 99 038 a muslimská konfese 19 439), což představovalo 19,1 % celkové populace 620 029 lidí.[1] Muslimové měli absolutní většinu ve 3 z tehdejších 21 občin (okresů), konkrétně v Plavu, Rožaje a Ulcinji. Dle národnostního složení byla muslimská komunita členěna následovně[2]:

Albánci v roce 2011 představovali 4,9 % obyvatel Černé Hory (z nich 73,2 % byli muslimové) a většinou žili na jihovýchodě země. Bosňáci s 8,7 % a etničtí Muslimové s 3,3 % naopak žili na severovýchodě republiky.

Náboženská organizaceEditovat

Muslimové v Černé Hoře jsou sdruženi do náboženské obce, která se od roku 1994 nazývá Islámské společenství v Černé Hoře. V jejím čele od roku 2003 stojí stařešina, reis. Duchovní organizace datuje svůj vznik k roku 1878, kdy dinárské knížectví dosáhlo mezinárodního uznání a významně rozšířilo své území na úkor osmanské říše. V souladu se závěrečným protokolem Berlínského kongresu, v němž se Černá Hora zavázala respektovat náboženské a majetkové svobody muslimů, kníže Nikola požádal cařihradského şeyhülislama, nejvyššího duchovního v Turecku, aby jmenoval černohorského muftího.

nejvyšší duchovní představiteléEditovat

  • 1878–1883 hadži Salih-efendija Huli, původem ze Skadaru, jako černohorský muftí sídlil v Ulcinji, roku 1883 se vystěhoval do Skadaru a úřad prakticky nevykonával
  • 1887–1907? hadži Musatafa Hilmi-efendija, černohorský muftí sídlil v Ulcinji, pak Podgorici, původem z Tikveše, roku 1907? se vystěhoval do Cařihradu a úřad prakticky nevykonával
  • 1912–1922/1923 Murteza-efendija Karađuzović (1865–1941), jako černohorský muftí sídlil ve Starém Baru, roku 1922 Černá Hora přešla pod správu vrchního muftího v Bělehradě, Karađuzović úřad prakticky vykonával o něco déle
    • 1909–1923 Husein Mujalović (1854–1940), muftí ve městě Ulcinj
    • 1912–1930 Derviš Rušdi Šećerkadić, muftí ve městě Pljevlja, před ním v úřadu Jahja-efendija Musić
    • 1912–1922 Adem Softić (1856–1939), muftí ve městě Berane, úřad uzavřen a přesunut do Rožaje
    • 0000–0000 Jusuf Delević, muftí ve městě Bijelo Polje, jeho úřad v letech 1912–1913 pokrýval nově připojené oblasti za Balkánských válek
    • 0000–0000 Abdulah Burdžović, muftí ve městě Bijelo Polje
    • 1920–1928? Mustafa-efendija Salihbegović (1870–1928), muftí ve městě Bijelo Polje,
    • 0000–0000 Harun Lamežović, muftí ve městě Bijelo Polje
  • 1922–1930 Mehmed Zekerijah-efendija Ćinara, od roku 1914 vrchní muftí v Bělehradě
    • 1923–1930 Murat-efendija Vodopić (1876–?), jako podgorický muftí se sídlem v Podgorici, jinak od roku 1918 okružní muftí
    • 1924–1930 háfiz Hasan-efendija Mavrić (1884–1969), barský a ulcinjský muftí se sídlem ve Starém Baru
    • 0000–0000 rožajský muftí
  • 1930–1936 háfiz Ibrahim-efendija Maglajlić (1861–1936), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství Království Jugoslávie se sídlem v Bělehradě
    • černohorští muslimové podléhají správě Ulema-medžlisu, duchovní rady starších, ve Skopji, sídlem muftího je Pljavlja
      • 1930–1936 Abdulah Ajni Bajrakterević, muftí ve městě Pljevlja
  • 1936–1938 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, úřadem pověřen náib Vrchního stařešinstva v Bělehradě Salih Safvet Bašić (1886–1948), úřady muftí byly roku 1936 zrušeny
  • 1938–1942 Fehim-efendija Spaho (1877–1942), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství Království Jugoslávie se sídlem v Sarajevu
  • 1942–1947 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, úřadem reisu-l-ulemy pověřen Salih Safvet Bašić (1886–1948)
  • 1947–1957 Ibrahim-efendija Fejić (1879–1962), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství ve FNRJ se sídlem v Sarajevu
    • 1947–1959 Husein-efendija Redžepagić (1882–1965), předseda Stařešinstva Islámského náboženského společenství Lidové republiky Černé Hory
  • 1957–1975 Sulejman-efendija Kemura (1908–1975), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství ve FNRJ/SFRJ se sídlem v Sarajevu
    • 1959–1975 hadži háfiz Šukrija Bakalović (1914–1975), předseda Stařešinstva Islámského náboženského společenství Lidové/Socialistické republiky Černé Hory
  • 1975–1987 Naim-efendija Hadžiabdić (1918–1987), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství v SFRJ se sídlem v Sarajevu
    • 1976–1994 hadži Idris-efendija Demirović (*1947), předseda Stařešinstva Islámského náboženského společenství Socialistické republiky Černé Hory
  • 1987–1987 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, Ferhat-efendija Šeta, náib (náměstek)
  • 1987–1989 háfiz Husein-efendija Mujić (1918–1994), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství v SFRJ se sídlem v Sarajevu
  • 1990–1991 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, úřadem pověřen Jakub-efendija Selimoski (1946–2013)
  • 1991–1993 Jakub-efendija Selimoski (1946–2013), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství v SFRJ se sídlem v Sarajevu, koncem června 1993 natrvalo opustil Sarajevo, čímž se de facto rozpadlo Islámské společenství v SFRJ
  • 1994–2003 hadži Idris-efendija Demirović (*1947), předseda Mešihatu Islámského společenství v Černé Hoře se sídlem v Podgorici
  • 2003–0000 Rifat-efendija Fejzić, reis Islámského společenství v Černé Hoře se sídlem v Podgorici

Sakrální a vzdělávací stavbyEditovat

V současné době se na území Černé Hory nachází 124 mešit (2011).[3] Roku 2008 byla v podgorické čtvrti Milješ otevřena islámská střední škola, medresa, který nese jméno osmanského sultána Mehmeda II. al-Fatiha. Škola byla stavěna celých osm let a finančně ji podpořila zejména Turecká agentura pro spolupráci rozvoj (TIKA).[4] K chlapecké škole roku 2014 přibyla ženská medresa, jejíž výstavbu podpořila kuvajtská nadace al-Arhma al-Alamiya.[5]

V Podgorici, konkrétně ve čtvrti Karabuško Polje, působí Islámské kulturní centrum. Formálně se jedná o nevládní organizaci, jejíž vznik se datuje do roku 1997. Obdobné zařízení bylo otevřeno roku 2014 v přímořském městě Bar.[6]

V minulosti byly islámské stavby v Černé Hoře opakovaně ničeny. V novější době se tak dělo převážně během válečných konfliktů, a to zejména mezi lety 1878 a 1882, za balkánských válek (1912–1913), za druhé světové války (1941–1945) a pak znovu v 90. letech 20. století. Vedle toho byly mezi světovými válkami a pak ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století četné modlitebny strženy kvůli nevyhovujícímu technickému stavu. Podgorické mešity, tedy ty v její urbánní části, byly významně poškozeny během spojeneckého bombardování města roku 1944.

ReferenceEditovat

  1. http://www.monstat.org/userfiles/file/popis2011/saopstenje/saopstenje(1).pdf
  2. http://www.monstat.org/userfiles/file/popis2011/podaci%20cg/nove/Tabela%20CG5.xls
  3. Muslimani i Islamska zajednica u Crnoj Gori. Prvi Islamski Web Portal u Crnoj Gori. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. (bosensky) 
  4. ZVANIČNO OTVORENA MEDRESA – PRVA SREDNJOŠKOLSKA ISLAMSKA USTANOVA U CRNOJ GORI — Bosnjaci.Net. www.bosnjaci.net [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. (bosensky) 
  5. Podgorica dobila žensku medresu. Kolektiv ME. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. (srbsky) 
  6. Otvoren najveći islamski centar u Crnoj Gori. www.novosti.rs [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. (sr-Latn)