Iskăr (město)
Iskăr (bulharsky Искър) je město ležící v severním Bulharsku, v Dolnodunajské nížině na úpatí Předbalkánu.. Město je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 3 300[2] obyvatel. Protéká jím řeka Iskăr.
| Iskăr Искър | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°27′31″ s. š., 24°15′30″ v. d. |
| Nadmořská výška | 250 m n. m. |
| Stát |  Bulharsko |
| Oblast | Plevenská |
| Obština | Iskăr |
  Iskăr | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 3 269 (2022[1]) |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 5868 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Území současné obce bylo osídleno již od starověku. První důkazy o lidské přítomnosti pocházejí ze 4. až 3. tisíciletí před naším letopočtem, nicméně konkrétnější důkazy jsou až z doby římské nadvlády. Severně od města se nacházejí stopy starého římského osídlení, kde byly nalezeny pozdní římské mince ze 4. a 5. století, domácí potřeby a ozdoby. Osada měla spojení s velkým římským městem Oescus, o čemž svědčí římská silnice, která k němu vedla.
Podle legend místních obyvatel vzniklo dnešní sídlo na počátku 17. století. První osadníci přišli ze sousedních vesnic a usadili se asi ve 20 domech poblíž řeky. Vzhledem k malému počtu obyvatel byla osada nazývána Machalata a později Gorum Mahala anebo Pisarevska Machala. V roce 1829 byla v domě Gorana Petrovského otevřena soukromá škola a v té se vyučovalo do stavby kostela v roce 1837. Kostel je zasvěcen svatému Demétreovi, podle Dimităra Konova, z jehož osobních prostředků byl postaven. Současně s kostelem byla v jihozápadní části hřbitova postavena klášterní škola. V roce 1872 zde Vasil Levski založil tajný revoluční výbor, ale záhy poté byli členové výboru zatčeni a odvezeni k soudu.
Po osvobození Bulharska byla v roce 1897 dokončena nová školní budova se 6 velkými a 2 malými místnostmi. Koncem roku 1924 rozhodla školní rada o modernizaci druhého patra ústřední školy. Původní škola byla začleněna do nižšího gymnázia a nazývala se Machlenská základní škola otce Paisije. Dekretem č. 291 z 30. července 1957 byla obec přejmenována na Pelovo podle Pelo Pelovského, politika a člena ústředního výboru komunistické strany. Obec byla povýšena na město vyhláškou č. 1942 ze 17. září 1974. Vyhláškou č. 110 z 3. dubna 1998 byla přejmenována na současný název. 15. září 1999 byla otevřena nová školní budova.
Obyvatelstvo editovat
Ve městě žije 3 269 obyvatel a je zde trvale hlášeno 3 414 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference editovat
- ↑ a b Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iskăr na Wikimedia Commons
