Ingurská přehradní nádrž

Ingurská přehradní nádrž (gruzínsky ენგურის ჰიდროელექტროსადგური, Enguris hidroelektrosadguri) je přehradní nádrž, která je součástí vodního díla na řece Inguri v Gruzii. S výškou hráze 272 m se jedná o přehradu s druhou nejvyšší klenutou hrází na světě a současně čtvrtou nejvyšší dostavěnou přehradu na světě (2012).

Ingurská přehradní nádrž
ენგურის ჰიდროელექტროსადგური
Hráz Ingurské přehrady
Hráz Ingurské přehrady
Poloha
KontinentAsie / Evropa
StátGruzieGruzie Gruzie
KrajSamegrelo-Horní Svanetie
MěstoDžvari (město)
Souřadnice
Ingurská přehrada
Ingurská přehrada
Hydrologické údaje
Povodí řekyInguri
PřítokInguri a menší řeky
OdtokInguri a umělý kanál do Černého moře
Plocha povodí2 500 km²
Hráz
Typ hrázeklenutá
Výška hráze272 m
Délka hráze728 m
Šířka paty hráze90 m
Šířka koruny hráze10 m
Kóta koruny511,5 m n. m.
Vodní nádrž
Rozloha1 313 ha
Objem nádrže maximální1,11 km³
Objem nádrže provozní0,676 km³
Vodní elektrárna
Výkon plánovaný1 300 MW
Výkon současný950 MW
Roční výroba3 800 GWh
Typ turbíny20 x Francisova turbína
3 x Kaplanova turbína
6 x Kaplanova turbína
Počet turbín20 × 66 MW
 3 × 66 MW
 6 × 20 MW
PoznámkaTurbíny v Abcházii 6 x 20 MW nejsou provozuschopné.
Ostatní
Stavv provozu
Začátek výstavby1961
Dokončení1987
VlastníkEnguri s.r.o.

HistorieEditovat

Nikita Sergejevič Chruščov, generální tajemník ústředního výboru KSSS a předseda rady ministrů Sovětského svazu, původně navrhl stavbu velké hydroelektrárny na řece Bzipi (rusky Бзыбь, Bzyb), jelikož oblast Picundy, kde Bzipi ústí do Černého moře byla jeho oblíbeným místem. Odborníky byl však varován, že velká přehrada na Bzipi by způsobila katastrofální erozi v oblasti Picundy, takže místo toho bylo rozhodnuto o výstavbě na řece Inguri, kde byl dopad na pobřeží posouzen jako méně výrazný.[1]

Stavba trvala celkem 26 let. Stavba hráze byla zahájena roku 1961, přehrada byla částečně zprovozněna v roce 1978 a dostavěna teprve v roce 1987. Do roku 2010 se jednalo o přehradu s nejvyšší klenutou hrází na světě. V roce 2010 přebrala toto prvenství hráz Siao-wan v Číně[2].

V lednu 2021 byla sekce na abchazské straně na několik měsíců odstavena z důvodu rekonstrukce 2,5 km dlouhého úseku odvodňovacího tunelu, jenž byl v havarijním stavu a úniky vody způsobovaly značné ztráty ve výrobě elektřiny.[3] Práce byly dokončeny do konce dubna téhož roku.[4]

Vodní režimEditovat

Na přehradu navazuje kaskáda vodních elektráren. Jde o celkem 5 vodních elektráren:

  • 1. stupeň kaskády: Ingurská vodní elektrárna - podzemní elektrárna, do které se přivádí voda z Ingurské přehrady přívodním kanálem (podzemními tunely) dlouhým přes 15 km. Voda z elektrárny vytéká do přehradní nádrže (gruz.) Galis cqalsacavi nad městem Gali. Instalovaný výkon tohoto stupně je 20 turbín po 66 MW.
  • 2. stupeň kaskády: Vardnili - 1 (dříve Pěrepad - 1) - elektrárna v přehradní hráz přehradní nádrže Galis cqalsacavi. Instalovaný výkon tohoto stupně jsou 3 turbíny po 66 MW.
  • 3. až 5. stupeň kaskády: Vardnili - 2Vardnili - 4 (dříve Pěrepad - 2Pěrepad - 4) - tři po sobě jdoucí elektrárny na výtokovém kanálu ze 2. stupně kaskády. Instalovaný výkon každé elektrárny jsou 2 turbíny po 20 MW.[5]

Nádrž s hrází Ingurské přehrady je na území Samegrelo-Horní Svanetie, tedy na území pod kontrolou Gruzie. Všech 5 stupňů kaskády se nachází na území Abcházie.

Provozní stavEditovat

Kvůli špatné údržbě byla hráz i kaskáda elektráren dlouho ve špatném provozním stavu. Kvůli vadnému uzávěru hráze (tzv. stoplog) docházelo ke ztrátě kolem 500 TWh ročně, což představuje asi čtvrtinu spotřeby hlavního města Tbilisi. Ingurská vodní elektrárna tak byla schopna dodat jen 40 % možného výkonu. Provozuschopné byly jen 4 z pěti generátorů. Na straně Abcházie byl ve 2. stupni kaskády prvozuschopný od roku 1993 jen jeden generátor ze tří.

V roce 2006 měla být hráz i Ingurská vodní elektrárna na gruzínské straně v plném rozsahu opravena a zprovozněna. Rozpočet činil 147 miliónů amerických dolarů. Evropská banka pro obnovu a rozvoj dala k dispozici 38,8 miliónů dolarů na opravu čtyř generátorů. Evropská unie dala k dispozici dalších 9,4 miliónu dolarů z programu TACIS ke zprovoznění dalšího generátoru a opravě uzávěru hráze.

Po opravách se zvýšil výkon Ingurské vodní elektrárny na 950 MW (z dosažitelných 1300 MW) při dosažené výšce vodního sloupce 510,1 m (rok 2010).

Technické údajeEditovat

Ingurská vodní elektrárnaEditovat

Ingurská vodní elektrárna (1. stupeň kaskády) má celkem 20 turbín s výkonem po 66 MW.
Celkový instalovaný výkon má oficiálně činit 1 320 MW.
Roční výroba oficiálně dosahuje 3800 GWh.
V roce 2007 stačila pokrýt 46% spotřeby elektrické energie celé Gruzie.

Vardnili - 1Editovat

Druhý stupeň kaskády Vardnili - 1 (dříve Pěrepad - 1; gruzínsky ვარდნილჰესი I, Vardnilhesi I) sestává z:

  • přehradní nádrže (gruz.) Galis cqalsacavi nad městem Gali na řece Eristskali v Abcházii
  • sběrače povrchových vod
  • technického tunelu
  • elektrárny se 3 vertikálními Kaplanovými turbínami o celkovém výkonu 220 MW a plánovanou roční kapacitou výroby 700 GWh
  • odtokového kanálu
  • transformovny 110/220 kV

Voda z tohoto stupně odtéká odtokovým kanálem, na kterém jsou instalovány postupně další tři stupně kaskády Vardnili 2 až 4.

Vardnili - 2, - 3 a -4Editovat

Stupně 3 až 5 kaskády Vardnili - 2 až 4 (dříve Pěrepad - 2 až 4; gruzínsky ვარდნილჰესი II..IV, Vardnilhesi II..IV) se nachází na odtokovém kanálu ze stupně Vardnili - 1 jeden za druhým. Všechny stupně se nachází na území Abcházie, mají stejnou konstrukci a v důsledku zanedbané údržby není žádný provozuschopný. Každý sestává z:

  • přítokového kanálu
  • elektrárny se dvěma vertikálními Kaplanovými turbínami o celkovém výkonu 40 MW a původně plánovanou roční kapacitou výroby 130 GWh

Za stupněm Vardnili - 4 ústí odtokový kanál do Černého moře.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Joachim Blatter, Helen M. Ingram. Reflections on water: new approaches to transboundary conflicts and cooperation. [s.l.]: MIT Press, 2001. Dostupné online. ISBN 026202487X. S. 221–2. (anglicky) 
  2. www.karen.org [online]. [cit. 29-07-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-06-2008. 
  3. РАБОТА ИНГУРГЭС ОСТАНОВЛЕНА Apsnypress. 20. ledna 2021. Dostupné online Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.
  4. ИНГУРГЭС ВОЗОБНОВИЛА РАБОТУ! Apsnypress. 27. dubna 2021. Dostupné online Archivováno 29. 4. 2021 na Wayback Machine
  5. http://www.sakhydro.ge/FILES/Doc/17_File.pdf[nedostupný zdroj]

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat