Otevřít hlavní menu

Index spotřebitelských cen

Index spotřebitelských cen (anglicky: Consumer price index, odtud CPI) vyjadřuje cenovou hladinu jako průměrnou úroveň cen souboru (spotřebního koše) výrobků a služeb, spotřebovávaných průměrnou domácností. Srovnává tedy náklady na nákup určitého neměnného souboru statků. Soubor statků je tvořen několika sty položek (cca 700 položek), které vystupují jako reprezentanti. Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu. Váha je určena podílem výdajů na daný statek na celkových výdajích domácnosti. Tyto váhy jsou po určitou dobu fixní (cca 5 let), protože jejich statistické zjišťování je velice náročné.

Index spotřebitelských cen je obvykle počítán jako Laspeyresův cenový index, který nezahrnuje substituční efekt při změnách relativních cen, v důsledku čehož je růst cen systematicky nadhodnocen.

Jelikož váhy statků jsou ve spotřebním koši počítané pro „průměrného člověka“, může se lišit míra osobní inflace, protože váhy jednotlivce nemusí být totožné s fiktivním průměrným člověkem. Například zvýšení spotřební daně na alkohol a tabákové výrobky způsobí růst indexu spotřebitelských cen, osobní inflaci nekouřícího a nepijícího jednotlivce to ale nepostihne.

Index spotřebitelských cen je statistický odhad vytvořený na základě cen vzorku reprezentativních položek, jejichž ceny se pravidelně upravují. Subindexy se počítají pro různé kategorie a subkategorie zboží a služeb, které se kombinují tak, aby vytvořily celkový index s váhami odrážejícími jejich podíly na celkových spotřebitelských výdajích krytých indexem. Je to jeden z několika cenových indexů vypočítaných většinou národními statistickými agenturami.

Roční procentuální změna v indexu spotřebitelských cen se používá jako míra inflace.  Index spotřebitelských cen lze použít k indexování tzn. přizpůsobení vlivu inflace skutečné hodnoty mezd, platů, regulování ceny a deflace peněžní veličiny, aby se projevily změny reálných hodnot. Ve většině zemí je index spotřebitelských cen spolu se sčítáním lidu jednou z nejsledovanějších národních ekonomických statistik.

Index se v některých zemích obvykle počítá měsíčně nebo čtvrtletně jako vážený průměr dílčích indexů pro různé složky spotřebitelských výdajů, jako je například jídlo, bydlení, obuv a oblečení z nichž každá je zase váženým průměrem dílčích indexů.

Na nejpodrobnější úrovni, na úrovni základních agregátů (například pánské košile prodávané v obchodních domech v San Franciscu), zde nejsou podrobné informace takže indexy se vypočítávají pomocí neváženého aritmetického nebo geometrického průměru cen nabízeného produktu.

Index je tedy indexem s pevnou váhou, ale ne vždy je to skutečný Laspeyresův index , protože referenční období hmotnosti roku a referenční období ceny, obvykle novější jak jeden měsíc, se neshodují.

V ideálním případě by se váhy vztahovaly ke složení výdajů v období mezi referenčním měsícem ceny a měsícem aktuálním. Existuje rozsáhlá technická ekonomická literatura o vzorcích indexů, která by je aproximovala a kterou lze označit za přibližnou. Ekonomičtí teoretici index nazývají Index skutečných životních nákladů. Takový index by ukazoval, jak by se spotřebitelské výdaje musely pohybovat, aby kompenzovaly změny cen a spotřebitelé tak mohli udržovat stálou životní úroveň. Aproximace lze vypočítat pouze retrospektivně, zatímco index se je třeba počítat měsíčně a pokud možno poměrně brzy. Nicméně v některých zemích, zejména ve Spojených státech a Švédsku, je za filozofii indexu považováno to, že se inspiruje a aproximuje představa skutečného indexu životních nákladů (konstantní užitečnost). Zatímco ve většině Evropy je považován za více pragmatický. Pokrytí indexu může být omezené. Výdaje spotřebitelů v zahraničí jsou obvykle vyloučeny. Výdaje návštěvníků v rámci země mohou být v zásadě také vyloučeny, pokud nejsou v praxi. Venkovské obyvatelstvo může nebo nemusí být zahrnuto, ale některé skupiny jako jsou například velmi bohatí nebo velmi chudí, mohou být vyloučeni. Úspory a investice jsou vyloučeny vždy, i když ceny zaplacené za finanční služby poskytované finančními zprostředkovateli mohou být zahrnuty spolu s pojištěním. Referenční období indexu, které bývá obvykle označované jako základní rok, se často liší jak od referenčního období váhy, tak i od referenčního období ceny. Jedná se pouze o změnu měřítka celé časové řady tak, aby se hodnota referenčního období indexu rovnala 100. Každoročně revidované váhy jsou žádoucím, ale nákladným rysem indexu. Čím starší váhy jsou, tím větší je rozdíl mezi současným výdajový vzorcem a vzorcem váženého referenčního období.

Výpočet indexu spotřebitelských cen pro jednu položku:

Aktualizované náklady (tj. cena položky v daném roce, např .: cena chleba v roce 2018) se dělí cenou původního roku (cena chleba v roce 1970) a poté vynásobí stovkou.

Výpočet indexu spotřebitelských cen pro více položek:

Mnoho, ale ne všechny cenové indexy, jsou vážené průměry používající váhy, které činí 1 nebo 100.

Příklad: Ceny 85 000 položek z 22 000 obchodů a 35 000 nájemních jednotek se sčítají a průměrují. Váží se takto: Bydlení: 41,4%, Jídlo a pití: 17,4%, Doprava: 17,0%, Lékařská péče: 6,9%, Ostatní: 6,9%, Oblečení: 6,0%, Zábava: 4,4%. Do výpočtu CPI nejsou zahrnuty daně (43%).[1]


Česká ekonomikaEditovat

Podle údajů Českého statistického úřadu [2] byly hodnoty indexu spotřebitelských cen pro českou ekonomiku v minulých letech následující:

Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
CPI [%] 10,0 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1 2,8 1,9 2,5 2,8 6,3 1,1 1,4 1,9 3,3 1,4 0,4
CPI_10 )* [%] - - - - - - - - - 6,0 5,3 4,5 3,9 3,3 2,9 2,8 2,5 2,3 2,4 2,5 2,3

* CPI_10: průměrná hodnota indexu spotřebitelských cen za 10 let (klouzavý průměr)

Související článkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat