Otevřít hlavní menu

Jean Henri Dunant [žán ánri dynán], též Henry Dunant (8. květen 1828 Ženeva30. říjen 1910 Heiden) byl švýcarský podnikatel a humanista, iniciátor a spoluzakladatel Mezinárodního Červeného kříže, iniciátor Ženevských úmluv a první nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1901.

Henri Dunant
Henry Dunant-young.jpg
Narození 8. května 1828
Ženeva
Úmrtí 30. října 1910 (ve věku 82 let)
Heiden
Místo pohřbení Friedhof Sihlfeld (Curych)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ27229686
Alma mater Collège Calvin
Ocenění rytíř Čestné legie (1865)
Nobelova cena za mír (1901)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Mládí a začátky podnikání (1828 - 1858)Editovat

Jean Henri Dunant se narodil v rodině významného ženevského obchodníka. Jeho rodina byla kalvínského vyznání a podporovala péči o sociálně slabé. Rodiče se věnovali charitativní činnosti a to výrazně ovlivnilo Henriho i jeho čtyři sourozence. Už jako student se zapojil do křesťanských mládežnických spolků se sociálním zaměřením.[1] Charitě se věnoval i po skončení studií vedle svého povolání bankovního úředníka. V r. 1853 se stal členem švýcarské společnosti Compagnie genevoise des colonies suisses, která chtěla podporovat rozvoj zemědělství, především pěstování pšenice, v severní Africe a pracovně navštívil Alžírsko, Tunisko a Sicílii. Své zkušenosti publikoval v r. 1858 v knize Zápisky o Tunisu (Notice sur la Régence de Tunis), což mu získalo přístup do několika vědeckých společností a přízeň významných osobností. Založil Finanční a průmyslovou mlynářskou společnost v Alžírsku a obrátil se s žádostí o podporu přímo na císaře Napoleona III., který v té době se svou armádou bojoval v Lombardii s Rakouskem. Císař předběžně souhlasil a Dunant odjel do Itálie, aby se s ním osobně setkal a předložil mu své návrhy.

Založení Červeného kříže (1859 - 1866)Editovat

 
Mezinárodní výbor na pomoc raněným vojákům

Večer 24. června 1859 viděl následky krvavé bitvy u vesnice Solferino, v níž padlo téměř 40 000 vojáků a na bojišti zůstaly ležet tisíce raněných bez pomoci i několik dní. Dunant spontánně organizoval záchranné práce za přispění civilního obyvatelstva. Pomohl zřídit provizorní nemocnici, kde se ošetřovalo bez ohledu na národnost zraněných vojáků. Za svou činnost byl v r. 1860 vyznamenán řádem sv. Mauricia a sv.Lazara italského království. Otřesný zážitek popsal v knize s názvem Vzpomínka na Solferino, která byla vydána v roce 1862 a setkala se s velkým ohlasem. Utrpení vojáků ho přivedlo na myšlenku vytvoření humanitární organizace založené na neutralitě a dobrovolnosti, jejímž posláním bude péče o raněné ve válkách a ochrana zdravotnického personálu. Realizaci této myšlenky věnoval další období svého života. Cestoval po Evropě a přesvědčoval významné osobnosti a státníky o potřebě založení takové organizace. Za přispění ženevského právníka Gustava Moyniera v únoru 1863 založili Mezinárodní výbor pro pomoc raněným vojákům, který je od r. 1876 známý jako Mezinárodní výbor Červeného kříže. Vedle Dunanta a Moyniera tzv výbor pěti tvořili Guillaume Henri Dufour, dr. Louis Appia, dr. Theodore Maunior. Na konferenci v Ženevě se v říjnu 1863 sešlo 36 delegáti z 16 evropských zemí. Účastníci se shodli na zásadách činnosti a jako symbol organizace přijali červený kříž na bílém poli – inverzní provedení státní vlajky Švýcarska. Dunant pokračoval ve své kampani za mezinárodní uznání organizace. V srpnu 1864 se konala ustavující konference, na které byla podepsána První ženevská úmluva, kterou v následujících letech postupně ratifikovaly další evropské státy. Dunant byl mezinárodně respektovanou osobností, v roce 1865 mu Napoleon III. udělil řád Čestné legie, ale mezi ním a výborem postupně narůstaly konflikty.[1]

Období neúspěchů (1867- 1890)Editovat

Na rozdíl od výboru v čele s Meynierem Dunant zastával názor, že posláním Červeného kříže je nejen péče o raněné, ale šiření humanitárních principů a boj proti válce samotné. Dunant zůstal nepochopen, rezignoval na svůj post sekretáře výboru Červeného kříže a zanedlouho organizaci opustil. Nedařilo se mu v podnikání a v roce 1867 musel ohlásit bankrot, což v konzervativní Ženevě znamenalo ztrátu prestiže a společenskou izolaci. Usadil se v Paříži, kde ve skromných podmínkách pokračoval v šíření svých idejí humanismu, sociální spravedlnosti a rovnosti. Roku 1871 pomáhal v pařížských ulicích raněným komunardům, během prusko-francouzské války založil mezinárodní Alianci pro pořádek a civilizaci, angažoval se v otázce válečných zajatců a lidských práv.

Mezi lety 1874 a 1890 žil Henri Dunant osamoceně na různých místech Evropy, finančně podporován několika přáteli a vzdálenými příbuznými. O jeho životě v tomto období není mnoho známo.

Nobelova cena a závěr života (1891 - 1910)Editovat

 
Henri Dunant v r. 1891

Počátkem devadesátých let pobýval ve švýcarském městečku Heiden, kde se spřátelil s učitelem Wilhelmem Sondereggerem a na jeho podnět začal psát své paměti a založil zde pobočku Červeného kříže. Stal se zde váženým občanem. V roce 1894 jej v Heidenu navštívil novinář Georg Baumberger. [1]Jeho články o smutném osudu zakladatele Červeného kříže proběhly tiskem a zalarmovaly světovou veřejnost, která mu vyjadřovala své sympatie a podporu. Dunant znovu začal publikovat články a eseje, v nichž mj.. zdůrazňoval významnou úlohu žen v mírovém hnutí a zasazoval se za rovná práva žen. Roku 1901 dostal jako první člověk Nobelovu cenu míru (společně s Frédéricem Passym). [2] Vzhledem k zdravotnímu stavu si nemohl Dunant Nobelovu cenu převzít osobně. Peníze, které z této ceny získal, věnoval na charitativní účely.

V dalších letech se Dunant dočkal ještě dalších ocenění, především čestného doktorátu heidelberské univerzity. [3]

Poslední roky svého života prožil v nemocnici v Heidenu, trpěl depresemi, které měly původ v jeho neutěšené finanční situaci. Nedořešena zůstala jeho roztržka s Výborem červeného kříže a jeho ředitelem Gustavem Meynierem. Henri Dunant zemřel 30. října 1910 v Heidenu ve věku 82 let. Byl pohřben tiše a bez ceremonií na hřbitově Sihlfeld v Curychu.

Den jeho narozenin 8. května je slaven jako Světový den Červeného kříže a Červeného půlměsíce. [4]

Seznam referencíEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henry Dunant na francouzské Wikipedii.

  1. a b c CODR, Milan; HOŘEJŠÍ, Jaroslav. Přemožitelé časi sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Henri Dunant, s. 37-41. 
  2. The Nobel Peace Prize 1901. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Henri Dunant, zakladatel Červeného kříže - 180. výročí narození. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. (česky) 
  4. ČČK - Světový den Červeného kříže. cervenykriz.eu [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat