Henoteismus
Henoteismus (řecky heis Theos - jeden bůh) je označení pro takový druh náboženství, které uctívá jednoho hlavního či nejvyššího boha, ale - na rozdíl od náboženství monoteistických - nevylučuje ani nepopírá existenci jiných bohů (polyteismus).[1] Podobný význam má i slovo monolatrie.
Pojem vytvořil německý filosof Friedrich Schelling a zpopularizoval indolog Max Müller, který jím charakterizoval indická náboženství. Za příklad může posloužit kemetismus či řecké náboženství. Henoteistické pojetí víry můžeme najít také v učení mormonů.
