Wikipedie

Heřman z Reichenau

středověký kronikář, učenec, básník a skladatel

Blahoslavený Heřman z Reichenau, známý též jako Hermannus Contractus, německy Hermann der Lahme (18. července 1013 v Altshausenu – 24. září 1054 v klášteře Reichenau) byl středověký kronikář, učenec, básník a skladatel.

Blahoslavený
Heřman z Reichenau
mnich
Narození18. července 1013
Altshausen
Úmrtí24. září 1054 (ve věku 41 let)
Reichenau
Svátek25. září
RodičeWolfrad II Graf von Aleshausen[1] a Hiltrude von Trauchburg und Saulgau[1]
Státní občanstvíSvatá říše římská
ŘádŘád svatého Benedikta
Vyznáníkřesťanství
Blahořečen1863 (potvrzení kultu)
Úřadymnich
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributyřeholní oděv
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Relikvie Heřmana z Reichenau na zámku v Altshausenu.

Heřman byl syn hraběte Wolfrada II. z Altshausenu. Byl tělesně postižený a celý život byl připoután na vozíku a pouze obtížně mluvil. Roku 1020 vstoupil do kláštera Reichenau, kde působil v době vlády opata Berna přes 30 let jako jeden z největších učenců své doby.

Činnost editovat

K jeho nejznámějším dílům patří Chronicon, analistické podání světových dějin od Kristova narození do roku 1054, v jejímž vedení pokračoval jeho žák Bertold z Reichenau, který ji dovedl do roku 1080. Heřman se kromě toho věnoval také matematice, astronomii, mechanice a hudbě. Byl nejenom hudebním teoretikem, ale také skladatelem – bývají mu připisovány mariánské antifony Salve Regina a Alma Redemptoris Mater).

V benediktinském řádu je uctíván jako světec, jeho kult potvrdil papež bl. Pius IX. roku 1863. Jeho památka je slavena 25. září.

Dílo editovat

Historická díla editovat

  • Chronicon. Vydání: MGH Scriptores 5: Annales et chronica aevi Salici. Herausgegeben von Georg Heinrich Pertz u. a. Hannover 1844, S. 67–133 [1].
  • Martyriologium

Matematika a astronomie editovat

  • Liber de mensura astrolabii
  • De utilitatibus astrolabii libri duo
  • De mense lunari
  • De horlogiorum compositione
  • Regulae in computum
  • De conflictu arithmimachiae
  • Qualiter multiplicationes fiant in abaco
  • De geometria

Básnické dílo editovat

  • Carmen de octo vitiis principalibus

Teoretické spisy o hudbě editovat

  • De monochordo
  • Opuscula musica
  • De musica: notová teorie, kterou vyvinul, je popsána ve spise De musica.
  • Sekvence:
  1. Sequentia de beata Maria virgine (Oesch, str. 145: Heřmanovo autorství nelze prokázat, připisováno také Heinrichovi, Gottschalkovu učiteli)
  2. Grates honos hierarchia
  3. Rex regum Dei Agne
  4. Benedictio trinae unitati (připisováno)
  5. Exurgat totus almiphonus (připisováno)
  1. Afra-Officium, ed. Brambach 1892.
  2. další, pravděpodobně se nedochovaly, podle spisu Vita jeho žáka Bertholda

Liturgické skladby editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura editovat

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • Berthold von Reichenau: Visa seu Elogium. (Gedenkschrift für seinen Lehrer)
  • Heinrich Hansjakob: Hermann, der Lahme von der Reichenau. Sein Leben und seine Wissenschaft. 1875
  • Wilhelm Wattenbach: Hermann von Reichenau. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 12, Duncker & Humblot, Leipzig 1880, s. 164 n.
  • Agnes Herkommer: Herimann der Lahme. Hermannus Contractus. 1947 (3. Auflage, Neuling, Schwäbisch Gmünd 1981, ISBN 3-922859-00-3)
  • Josef Anton Amann: Der selige Hermann. Der lahme Benediktinermönch von Reichenau. Höchst/Vorarlberg 1948
  • Franz Brunhölzl: Hermann von Reichenau Archivováno 11. 6. 2020 na Wayback Machine.. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Bd. 8, Duncker & Humblot, Berlin 1969, s. 649 n.
  • Werner Bergmann: Innovationen im Quadrivium des 10. und 11. Jahrhunderts. Studien zur Einführung von Astrolab und Abakus im lateinischen Mittelalter. Stuttgart 1985 (Sudhoffs Archiv, Beihefte, 26)
  • Arno Borst: Wie kam die Arabische Sternkunde ins Kloster Reichenau?, Uvk Univers.–Vlg Konstanz 1988, ISBN 3-87940-355-4
  • Friedrich Wilhelm Bautz: Hermann von Reichenau In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 2, Hamm 1990, ISBN 3-88309-032-8, Sp. 751–753.
  • Arno Borst: Mönche am Bodensee. 4. Auflage, Thorbecke, Sigmaringen 1994, ISBN 3-7995-5006-2
  • Walter Berschin, Martin Hellmann: Hermann der Lahme. Gelehrter und Dichter (1013–1054). 2. erweiterte Auflage, Mattes, Heidelberg 2005, ISBN 3-930978-81-4

Beletrie editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heřman_z_Reichenau&oldid=22668931“