Otevřít hlavní menu
pohled na mofety v únoru 2015

Hartoušovské mofety jsou významným krajinným prvkem v Karlovarském kraji v okrese Cheb. Jako významný krajinný prvek je zaregistroval v roce 2010 odbor životního prostředí chebské radnice.[1] Všude na loukách vidíme z bažin probublávat plyn. Plyn však probublává i korytem říčky Plesná.

PolohaEditovat

Hartoušovské mofety se nacházejí u silnice z Hartoušova do Hněvína, jižně od osady Vackovec v říční nivě Plesné u Hajského mlýna. Mofety se vyskytují po obou stranách silnice, kde jsou vybudované dřevěné povalové chodníčky, které obcházejí několik vývěrů. Na dvou místech jsou umístěny informační panely „Neklidné Chebsko“ s texty geologa Petra Rojíka. Texty na informačních panelech uvádí detailní informace o mofetách, přírodních úkazech, které jsou pro Chebsko typické. Přístup k mofetám je zcela volný, doporučuje se však chodit po vybudovaných chodnících, protože terén je zde hodně podmáčený. Přibližně 1,2 km severně se nachází obdobné mofetové pole nazývané „Bublák“.

Přírodní podmínkyEditovat

 
Říčka Plesná u Hartoušovských mofet

Předmětem ochrany je mofetové pole v okolí říčky Plesná. V podloží holocénních náplavů údolní nivy jsou sedimenty svrchního písčito-jílovitého cyprisového souvrství Chebské pánve. Místy náplavy chybí a na povrch vystupují jílovce cyprisového souvrství. V roce 1958 zde byl realizován průzkumný vrt, který prokázal velký přítok rozpuštěného i volného oxidu uhličitého. Množství plynné fáze mnohonásobně převyšuje množství podzemní vody, kterou plyn vytlačuje z hlubších obzorů. Z důvodu vysokého množství oxidu uhličitého je jeho obsah nesnadno měřitelný. Při silně bouřlivém oddělování plynné fáze dochází k jeho intenzivnímu bouřlivému uvolňování. Z nepřesných měření byl stanoven obsah volného oxidu uhličitého na 2000 až 2500 mg/l. Analýzy prováděl Výzkumný ústav balneologický z Mariánských Lázních ve spolupráci s Výzkumným institutem pro balneologii z Bad Elsteru (Sasko).[2]

Z geologického podloží podél tzv. Hrzínského zlomu proudí do mofet z hloubek desítek kilometrů plyn, který je tvořen téměř čistým oxidem uhličitým (99,5 %). Zbytek tvoří dusík, kyslík a metan. V neobvykle vysoké koncentraci (1,8 až 4 ‰) se v plynu vyskytují izotopy helia 3He a 4He, které se jinak na zemi vyskytují velice vzácně. To svědčí o tom, že plyny vystupují z velkých hloubek.[3]

Výrony plynů v mofetách vydávají charakteristický silný zvuk, jakoby voda v mofetách vařila, ale teplota vody je nízká, nedosahuje ani 10 °C. V případě vysokého průtoku dochází k prudkému vytlačení sloupce vody k povrchu, čímž vzniká miniaturní gejzír. Při hledání vývěrů se dá spolehnout na sluch, mofety opravdu hlasitě bublají. Geologové se domnívají, že plyny unikají přímo z plastické astenosféry ve svrchním zemském plášti podél hranic geotektonických zlomů a procházejí oslabenými zónami v zemské kůře.[4]

VýznamnostEditovat

Hartoušovské mofety přitahovaly pozornost mnoha významných přírodovědců i geologů. Slavný lékař a „otec hornictví“ Georg Agricola napsal v knize O původu a příčinách podzemních věcí (1545), když popisoval Hartoušovské mofety, že kyselka zvaná Vztekloun tryská s takovým hlukem, jakoby se probudil hrom. K Hartoušovským mofetám se váže i jedna pověst. Stával zde statek a sedlák s čeledíny chodíval v neděli do kostela a pak do hospody. Selka rozdělávala oheň pod kotlem a vařila lněnou přízi. Muž jí vyčítal, že nechodí do kostela, a když jednou brblala, tak zabouchl dveře a odešel se slovy „ať do tebe bací hrom“. Sotva usedl v kostele do lavice, zahřmělo se a rozpoutala se bouře. Z mraku vyšlehl blesk a uhodil do stavení. Země se otevřela a pohltila statek i se selkou. Tam kde stál statek, teď vyvěrá pramen. Voda v něm stále vaří a kloktá, protože není nikdo, kdo by oheň pod kotlem uhasil.[5]

Mofety jsou ve střední Evropě ojedinělým a pozoruhodným jevem. Společně s dalšími mofetovými poli v blízkém okolí, např. Bublákem u Vackovce nebo národní přírodní rezervací Soos, představují Hartoušovské mofety jedno z největších území s výskytem mofet, jako projev postvulkanické činnosti na Chebsku.[6]

Na základě nových poznatků o nadregionálním významu geologických jevů, které jsou v rámci střední Evropy unikátní, zveřejnilo 24. března 2014 Ministerstvo životního prostředí na portálu veřejné správy návrh na vyhlášení Hartoušovských mofet a mofet Bublák jako novou národní přírodní památku s názvem Bublák a niva Plesné. Předpokládaná celková výměra navrhované národní přírodní památky je přibližně 150,30 ha.[7]

Národní přírodní památka o výměře 144,79 ha byla vyhlášena 15. dubna 2017.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Hartoušovské mofety. Radniční listy města Cheb. Srpen 2011, s. 11. 
  2. KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. S. 102 – 105. 
  3. SAßMANNSHAUSEN, Frank. Vegetationsökologische Charakterisierung terrestrischer Mofettenstandorte am Beispiel des west-tschechischen Plesná-Tals (česky:Vegetačně ekologická charakteristika terestické mofetové lokality na příkladu údolí Plesné v západních Čechách. Braunschweig, 2010. dizertační práce. Universität Duisburg-Essen. . Dostupné online. (německy)
  4. Bublák [online]. národní geopark Egeria [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. 
  5. ROJÍK Petr, texty na informačních panelech
  6. BROŽ, Karel. Přírodní zajímavosti Chebska – mofety. Františkolázeňské listy [online]. Srpen 2011 [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. 
  7. Povinně zveřejněná informace č. 16058/ENV/14, NPR Bublák a niva Plesné - návrh na vyhlášení. [cit. 2015-05-20]. Dostupné online.
  8. Vyhláška o vyhlášení Národní přírodní památky Bublák a niva Plesné a stanovení jejích bližších ochranných podmínek na ZákonyProLidi.cz, znění zákona na Portálu veřejné správy, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.

Externí odkazyEditovat