Hanns Heinz Ewers
Hanns Heinz Ewers (3. listopadu 1871 Düsseldorf — 12. června 1943 Berlín) byl německý spisovatel, autor senzačních fantastických románů. Byl příznivcem nacismu, i když byl později z NSDAP vyloučen a jeho knihy dočasně zakázány.
Hanns Heinz Ewers | |
---|---|
Hanns Heinz Ewers, počátek 20. století | |
Narození | 3. listopadu 1871 Düsseldorf Německá říše |
Úmrtí | 12. června 1943 (ve věku 71 let) Berlín, Německo |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Místo pohřbení | Nordfriedhof |
Povolání | básník, spisovatel, scenárista, básník-právník, herec, divadelní herec, prozaik a filmový režisér |
Žánr | próza a poezie |
Významná díla | Alraune |
Politická příslušnost | Národně socialistická německá dělnická strana Německá národně lidová strana |
Manžel(ka) | Ilna Ewersová-Wunderwaldová (1901–1912) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatMládí a pobyt v cizině
editovatByl nejstarší ze tří synů, maturoval v roce 1891. Pokusil se jako dobrovolník o vojenskou službu, pro vadu zraku ji však musel opustit. V sedmnácti letech začal psát verše.
Před první světovou válkou cestoval po Evropě, Americe a Asii. Cesty financoval svými honoráři za fejetony a cestopisy. Od roku 1913 se věnoval filmu. Režíroval film Pražský student (1913) a podílel se na dalších, které jsou dnes považovány za ztracené. (Film Die Eisbraut - Ledová nevěsta, 1913, byl cenzurou pro nahé scény zakázán.)
V roce 1914 odcestoval do Jižní Ameriky, kde ho zastihnul počátek I. světové války. Tu prožil v New Yorku, kde pokračoval v psaní a publikování svých děl. Jako úspěšný spisovatel se exponoval proti zapojení USA do války po boku Velké Británie. Cestoval po zemi, mluvil ke krajanským spolkům a pomáhal zajišťovat finance pro německý Červený kříž. S dalšími německými občany byl poslán do internačního tábora, odkud byl v roce 1921 navrácen do Německa.
Soukromý život
editovatV roce 1901 se oženil, s manželkou Ilinou Ewers-Wunderwald žil od roku 1904 odděleně, v roce 1912 bylo manželství rozvedeno. V roce 1921 se znovu oženil s Josefinou Bumillerovou, se kterou se seznámil v USA. I toto manželství se v roce 1929 dostalo do krize.
Kromě alkoholu experimentoval Ewers i s drogami – hašišem a meskalinem.
Vztah k nacismu
editovatBěhem posledních let Výmarské republiky byl Ewers ovlivněn narůstající nacistickou stranou, jejím nacionalismem, nietzschovskou filozofií a obdivem k německé kultuře. Členem NSDAP se stal v roce 1931. Nesouhlasil s nacistickým antisemitismem (židovským přátelům zajišťoval výjezdní víza), což spolu s jeho homosexuálními sklony zapříčinilo konec jeho obliby u vedení strany. Jeho popularita poklesla zejména po vraždě Ernsta Röhma během tzv. Noci dlouhých nožů v červnu/červenci 1934. V tomto roce byla většina jeho děl v Německu zakázána a majetek zabaven. Ewers nakonec dosáhl zrušení zákazu.
Horst Wessel a film Hans Westmar
editovatFilm Hans Westmar[p 1] vznikl v Německu v roce 1933 podle Ewersova životopisného románu Horst Wessel. Ein deutsches Schicksal. ( Horst Wessel. Německý osud.). Horst Wessel (1907—1930) byl mladý nacista, zabitý komunisty a po smrti oslavovaný nacistickým režimem.
Film byl původně natáčen pod názvem Horst Wessel. Po promítání zvaným účastníkům v říjnu 1933 by na zákrok Goebbelse dočasně zakázán a povolen pouze pod podmínkou změn. Byl přepracován (výsledná verze byla o 5 minut kratší) a pod novým názvem Hans Westmar uvolněn k promítání v prosinci 1933. Matka Horsta Wessela se do poslední chvíle marně pokoušela promítání filmu zabránit, telegrafovala před premiérou Hitlerovi, že se jedná o znesvěcení jejího syna. Příběh vypráví o Hansi Westmarovi, který se po příjezdu do Berlína setkává s působením komunistů, představovaných stereotypně Židy. Poté, co se Westmar rozhodne pomáhat místní organizaci nacistů, je komunisty zabit.
Film nebyl dobře přijat nacistickými představiteli, zejména Goebbelsem, kteří v něm viděli možné narušení památky Horsta Wessela. Nebyl proto veřejně téměř zmiňován a pro autory, včetně Ewerse, znamenal finanční katastrofu. Po válce byl film Hans Westmar spojenci zakázán a promítání je dodnes možné pouze se souhlasem německého filmového archivu.
Závěr života
editovatPoslední Ewersovu knihu Die schönsten Hände der Welt (Nejkrásnější ruce světa) vydalo nakladatelství Zinnen Verlag v roce 1943. Téhož roku zemřel v Berlíně na tuberkulózu.
Dílo
editovatPrvní vydání v němčině (výběr)
editovat- Fabelbuch. (s Teodorem Etzelem, vydal Langen, Mnichov, 1901)
- Singwald. (Zpívající les, vydal E. A. Seemann, Lipsko, 1901)
- Die Besessenen. Seltsame Geschichten. (Posedlí, vydal Georg Müller, Mnichov/Lipsko, 1908, obsahuje povídku Die Spinne – Pavouk)
- Mit meinen Augen... Fahrten durch die lateinische Welt (Mýma očima... Cesty po latinskoamerickém světě, vyd. Konrad W. Mecklenburg, Berlín 1908)
- Alraune. Die Geschichte eines lebenden Wesens (Alraune, vydal G. Müller, Mnichov/Lipsko 1911)
- Indien und ich (Indie a já, vydal G. Müller, Mnichov/Lipsko, 1911)
- Horst Wessel. Ein deutsches Schicksal. ( Horst Wessel. Německý osud., vydal Cotta, Stuttgart/Berlin 1932)
- Die schönsten Hände der Welt. Geschichten in der Sonne. (Nejkrásnější ruce světa. Příběhy ve slunci., vydal Zinnen Verlag, Mnichov/Vídeň/Lipsko 1943, poslední kniha vydaná za autorova života)
Vydání v češtině a slovenštině
editovat- Hrůza (neobyčejné příhody, přeložil E. Šubert, Praha, Alois Hynek, 1911)
- Pavouk (přeložil Jaroslav Vykydal, Praha Šolc, 1916)
- Srdce králů a jiné hrůzné příběhy (přeložil B. Spurný, Praha, F. Topič, 1916)
- Alraune (historie živoucí bytosti, s předmluvou Stanislawa Przybyszewského, přeložil Jiří Ščerbinský, Lvov, Nákladem Lektora, 1919)
- Láska ? (přeložil Emmerich Al. Hruška, Král. Vinohrady, Alois Koníček, 1919)
- Můj pohřeb (tragikomedie, přeložil Karel Koschin, Praha, Saturn, 1920)
- Ukřižovaný Tannhäuser a jiné hrůzné příhody (přeložil Karel Koschin, Praha, Saturn, 1920)
- Alrúna (příhody živoucí bytosti, podle 48. vyd. přeložil Hugo Filla, v Plzni, Vendelín Steinhauser, 1921)
- Poslední vůle nevěstčina (přel. F.H. Smolík, Praha, Toužimský, 1923)
- Čarodějův učeň (Zaklínači ďábla) (román, přeložil Oskar Reindl, Praha, Alois Hynek, 1924-1925)
- Posedlí (přeložil Karel Weinfurter, Praha, Alois Hynek, 1925)
- Zaklínač duchů (přeložil Karel Weinfurter, Praha, Alois Hynek, 1925)
- Hrůza (Podivné příběhy, přeložili Karel Weinfurter, E. Šubert (=Emanuel Lešehrad), Praha, Alois Hynek, 1926)
- Upír (Zmatený román v barvách a cárech, přeložil Oskar Reindl, Praha, Alois Hynek, 1926
- Črty z Indie (přeložil O. Reindl, Praha, Všetečka & spol., 1931)
- Koniec Johna H. Llewellyna (Nitra, Srnánek, 1948)
- Srdce králů ( přel. Mojmír Hrbek, litografie a obálka Michael Rittstein, graf. úprava Vladislav Zadrobílek, Praha, Trigon, 1991)
- Pavouk (překlad Karel Koschin, Praha, Volvox Globator, 1994)
- Alrúna (příhody živoucí bytosti, podle 48. vydání originálu přeložil Hugo Filla, Praha, Volvox Globator, 2010)
- Nalezené ptáče (z originálu Fundvogel přeložila Ingeborg Fialová, Ostrava, Protimluv, 2023)
Filmografie
editovat- Pražský student
- (1913, Německo, podle povídky E. A. Poea, režie a spolupráce na scénáři H. H. Ewers,[p 2] exteriéry natáčeny v Praze)
- (1926, Německo, 1926, podle povídky E. A. Poea a románu H. H. Ewerse)
- Alraune, podle stejnojmenného románu H. H. Ewerse:
- (1918, Maďarsko)
- (1928, Německo)
- (1930, Německo, zvukový film s Brigitte Helm)
- (1952, Německá spolková republika, s Erichem von Stroheim)
- Fundvogel (1930, Německo, podle stejnojmenného románu H. H. Ewerse)
- Hans Westmar (1933, Německo, podle románu H. H. Ewerse Horst Wessel)
Reakce na dílo H. H. Ewerse v českých zemích
editovatV období Rakousko-Uherska byl již Ewers v českých zemích znám a v denním tisku[1] i knižně bylo jeho dílo v českém překladu otiskováno. Časopis Lumír se však o jeho díle vyjádřil pohrdavě.[2] Větší pozornost Ewersovi věnoval německy psaný tisk, např. deník Bohemia, do kterého autor též přispíval.[3]
Za První republiky bylo Ewersovo dílo knižně vydáváno, zůstávalo však na okraji zájmu kritiky; tisk oznamoval vydání jeho knih.[4]
Film Hans Westmar označil československý tisk jako „pověstný německý hakenkrajclerský film“.[5] Nepodařilo se zjistit, že by byl v Československu nebo Protektorátu veřejně promítán.
Za Protektorátu, při Ewersových sedmdesátinách v roce 1941, byl autor charakterizován jako „zdomácnělý“ spisovatel a tisk konstatoval, že většina jeho díla byla přeložena do češtiny.[6]
Zajímavost
editovatPodle Národních listů z roku 1916 souhlasil Ewers s překladem svých povídek do češtiny s poznámkou: „Považuji za čest, že mé dílo bude přeloženo právě do řeči národa, jenž v horkém boji s mým vlastním národem dovedl svůj národní ráz chrániti a prosaditi.“[7]
Dnešní hodnocení
editovatHanns Heinz Ewers je dnes znám především pro svou spolupráci s nacisty a jeho význam pro literaturu hororu a fantasy je považován za vedlejší. Novodobá vydání jeho děl jsou proto poměrně řídká a vzácnější vydání z doby jeho života dosahují na sběratelském trhu vysoké ceny.
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Hanns Heinz Ewers na německé Wikipedii, Hanns Heinz Ewers na anglické Wikipedii a Hans Westmar na německé Wikipedii.
- ↑ Hanns Heinz Ewers: Mrtvola utopence. Národní listy. 21. 5. 1911, s. 14. Dostupné online.
- ↑ Sensační román a kinematografické novellky. Lumír. 6/1917, s. 280. Dostupné online.
- ↑ Die Ausgestossenen (německy). Bohemia. 7. 10. 1910, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Z různých nakladatelství. Národní politika. 25. 12. 1926, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Film - Kaleidoskop. Národní listy. 23. 2. 1934, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Hanns Heinz Ewers sedmdesátníkem. Lidové noviny. 4. 11. 1941, s. 7. Dostupné online.
- ↑ O čem se píše. Národní listy. 27. 12. 1916, s. 2. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanns Heinz Ewers na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hanns Heinz Ewers
- Hanns Heinz Ewers v Internet Movie Database (anglicky)
- Pražský student, film (1913)