Otevřít hlavní menu

Haberlea rodopská (Haberlea rhodopensis) je druh rostliny z čeledi podpětovité a jediný druh rodu haberlea. Je to endemit Balkánu, třetihorní relikt a jeden z mála zástupců čeledi podpětovité v Evropě. Rostlina je zajímavá schopností upadnout při nedostatku vláhy do stavu anabiózy, z něhož se po zalití opět rychle vzpamatovává. Je pěstována jako skalnička.

Jak číst taxoboxHaberlea rodopská
alternativní popis obrázku chybí
Haberlea rodopská (Haberlea rhodopensis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď podpětovité (Gesneriaceae)
Rod haberlea (Haberlea)
Binomické jméno
Haberlea rhodopensis
Friv., 1835
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Haberlea rodopská na přirozeném stanovišti

PopisEditovat

Haberlea rodopská je vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů. Listy jsou obvejčité až podlouhle vejčité, svraštělé, měkce chlupaté nebo řidčeji na líci téměř lysé, postupně se zužující v krátký řapík. Květy jsou uspořádané ve stopkatém okolíku. Květenství dosahuje výšky 6 až 10 cm a je tvořeno 1 až 5 květy. Kalich je srostlý z 5 lístků, s laloky asi zdéli kališní trubky. Koruna je modrofialová, s více méně trubkovitou korunní trubkou zakončenou 5 lehce dvoupyskými laloky. Uvnitř je chlupatá. Korunní trubka je delší než horní korunní laloky. Tyčinky jsou 4, jsou přirostlé ke korunní trubce a nevyčnívají z květů. Prašníky jsou mnohem kratší než nitky tyčinek. V květech je přítomna 1 sterilní patyčinka. Semeník je svrchní, s čnělkou zakončenou dvoulaločnou blizou. Tobolka je přehrádkosečná, asi stejně dlouhá jako kalich.[2]

Rostlina kvete od konce dubna do července, semena dozrávají v červenci až srpnu.[3]

RozšířeníEditovat

Haberlea rodopská je endemit Balkánu. Vyskytuje se v horách středního a jižního Bulharska a severovýchodního Řecka. Vyskytuje se v rozdrobeném areálu, skládajícím se z izolovaných lokalit, na území o rozloze asi 20000 km2.[2][4] V Bulharsku je známo asi 70 lokalit. Jejich rozloha kolísá od několika m2 po více než 3 km2.[3]

EkologieEditovat

Haberlea roste zejména na vlhkých stinných skalnatých místech v bukových či borových lesích na vápencových či vulkanických podkladech v nadmořských výškách od 500 do 1700 metrů, řidčeji níže (od 100 m/m). Mimo to se vyskytuje i na otevřených, slunných stanovištích s nižší vzdušnou vlhkostí. Na stanovištích tvoří husté trsy listových růžic. Je hmyzosprašná. Množí se semeny i vegetativně pomocí odnoží a krátkých výběžků. Je odolná vůči suchu, které přežívá ve stavu anabiózy, kdy rostlina vysychá a snižují se její metabolické pochody. Je schopna tak přetrvat více než 30 měsíců. Po zvlhčení se rychle vrací do vegetace. Do stavu anabiózy přecházejí rostliny v závislosti na podmínkách stanoviště. U bulharských populací je to od konce dubna do srpna, přičemž období anabiózy trvá 1 až 6 měsíců. Rostliny jsou poměrně dlouhověké a mohou se dožívat stáří až několika desetiletí.[4][5][6][3][7]

OchranaEditovat

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je vedena jako málo dotčený druh. Její populace v přírodě jsou početné, stabilní a nalézají se na místech chráněných před narušením.[4][5][6] V Řecké červené knize je vedena jako zranitelná. V Bulharsku je její sběr možný pouze se speciálním povolením.[3]

TaxonomieEditovat

Haberlea rodopská byla popsána v roce 1835. V roce 1903 byl z Bulharska popsán další druh, Haberlea ferdinandi-coburgii. Od té doby již nebyl znovu nalezen. V botanických zahradách jsou pěstovány rostliny pod tímto jménem, není však jisté že se jedná o tentýž taxon. Podle originálního popisu se od H. rhodopensis liší celkově menší velikostí, na líci lysými listy, menšími květy, užšími kališními lístky, tmavě modrou korunou a protáhlými tobolkami. V díle Flora of Bulgaria z roku 1995 je uveden jen jako varieta H. rhodopensis. Taxonomické studie neprokázaly zásadní odlišnost obou taxonů a v současné taxonomii není druh Haberlea ferdinandi-coburgii uznáván a rod Haberlea je považován za monotypický.[7][8]

Z kultury je znám kříženec Haberlea rhodopensis s ramondou pyrenejskou (Ramonda myconi), popsaný v roce 1989 jako ×Ramberlea kistlerae, a rovněž hybrid s Jankaea heldreichii, popsaný v témže roce jako ×Jankaeberlea panayotii.[9][10]

HistorieEditovat

Rostlina má historický a archeologický význam. Ve staré Thrácké kultuře se nazývala Orfeův květ a byla spojována se smrtí a vzkříšením. Je zmiňována v Thrácké i Řecké mytologii, kde je spojována s Orfeovou smrtí.[6]

VýznamEditovat

Haberlea rodopská se pěstuje jako skalnička. Je známa též forma se sněhově bílými květy, pěstovaná pod názvem 'Virginalis'.[11][12] Haberlea není udávána ze sbírek žádné české botanické zahrady.[13]

V bulharské lidové medicíně byla haberlea používána při léčení slintavky a kulhavky.[6] Byla testována v kosmetice.[14]

PěstováníEditovat

Haberlea se pěstuje v chudé, vlhké, dobře odvodněné půdě. V létě je třeba ji chránit před slunečním úpalem. Je mrazuvzdorná až do -28 °C. Množí se dělením trsů na jaře nebo koncem léta, letními listovými řízky nebo výsevem semen na jaře při 13 až 18 °C.[11][15]

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b TUTIN, Thomas G. et al. Flora Europaea 3. [s.l.]: Cambridge University Press, 1972. ISBN 978-0521084895. (anglicky) 
  3. a b c d DESKALOVA, Evelina et al. BioRisk. 2011, čís. 6, s. 41-60. 
  4. a b c The IUCN red list of threatened species [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b DESKALOVA, E. et al. Assessment of Genetic Diversity of Haberlea Rhodopensis Friv. by ITS1 Markers. Biotechnology & Biotechnological Equipment. Oct 2011. Dostupné online. 
  6. a b c d DESKALOVA, E.; DONTCHEVA, S.; TONEVA, V. A complex approach for conservation and sustainable development for the protected endemic plant Haberlea rhodopensis Friv. in Bulgaria. Proceedings of the 3rd International CEMEPE & SECOTOX Conference. June 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-14. ISBN 978-960-6865-43-5. 
  7. a b PETROVA, Galya et al. Morphological variation, genetic diversity and genome size of critically endangered Haberlea (Gesneriaceae) populations in Bulgaria do not support the recognition of two different species. Plant Systematics and Evolution. Jan 2014, čís. 300(1), s. 29-41. 
  8. The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. HALDA, Josef J. Two New Intergeneric Hybrids in the Family Gesneriaceae. International Rock Gardener. Nov 2013, čís. 47. Dostupné online. ISSN 2053-7557. 
  10. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b SLABÝ, Pavel. Haberlea rhodopensis Friv. [online]. 2013 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  12. Haberlea rhodopensis [online]. Alpine Garden Society, 2011 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky) 
  14. Skin benefits of a myconoside-rich extract from resurrection plant Haberlea rhodopensis. [online]. [cit. 2015-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Haberlea rhodopensis [online]. Dave's Garden. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat