Hřib hlohový

Hřib hlohový neboli hřib satan hlohový (Rubroboletus satanas f. crataegi (Smotl. ex Antonín et Janda) Janda et Kříž 2016) je xanthoidní (odbarvená) forma hřibu satanu (Rubroboletus satanas (Lenz) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014).[1] Stejně jako on patří mezi barevné i modrající hřiby, je také jedovatý.

Jak číst taxoboxHřib (satan) hlohový
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída Agaricomycetes
Řád hřibotvaré (Boletales)
Čeleď hřibovité (Boletaceae)
Rod hřib (Rubroboletus)
Binomické jméno
Rubroboletus satanas f. crataegi
(Smotl. ex Antonín et Janda) Janda et Kříž 2016
Některá data mohou pocházet z datové položky.

SynonymaEditovat

Název hřib hlohový je původně lidové označení z Královéhradecka, které přejal mykolog František Smotlacha[2]

TaxonomieEditovat

Smotlacha popsal hřib hlohový v roce 1952.[2] Již předpokládal, že lidový název neodráží mykorhizní vazbu na hloh, očekával spíš vazbu na duby nebo habry.[2] Houbu uváděl v rámci článků a přednášek již od roku 1909.[2] Hřib hlohový tehdy pokládal za druh totožný s hřibem medotrpkým (resp. Boletus candicans Fr., Boletus candicans Roques); hřib Fechtnerův (Boletus fechtnerii Velen.) pak považoval za jeho vzácnější formu.[2]

VzhledEditovat

Znaky odpovídají hřibu satanu, liší se však vybarvením. Téměř zcela nebo kompletně chybí červené barvivo, takže na třeni i pórech převládá žlutá barva maximálně s lokálním začervenáním. Dužnina po poškození modrá, u starých plodnic páchne mršinou.

VýskytEditovat

Objevuje se na stanovištích hřibu satana, tedy v teplých oblastech s vápenitým podložím, zpravidla v nižších polohách. Vyskytuje se převážně pod duby, případně buky a lipami.

RozšířeníEditovat

V rámci chráněných území České republiky byl hřib nachový popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

OchranaEditovat

Jde o vzácnou houbu, která je jakožto forma hřibu satanu evidována v Červené knize hub České republiky jako zranitelný druh (VU).[4] Je proto třeba jej chránit a nálezy hlásit mykologickým pracovištím.[1]

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib satan hlohový, s. 108. 
  2. a b c d e f g h SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib satan neboli jenerál, s. 187 - 190. 
  3. TICHÝ, Tomáš. Plán péče o Přírodní rezervaci Karlické údolí [online]. Portál veřejné správy, 2013 [cit. 2013-10-04]. Dostupné online. 
  4. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat