Karlické údolí

přírodní rezervace v Česku

Karlické údolí je přírodní rezervace nalézající se v okresech Beroun a Praha-Západ v oblasti CHKO Český Kras. Rozkládá se na svazích kolem Karlického potoka mezi obcemi Roblín, Karlík a Vonoklasy. S rozlohou 214,1 ha se jedná o třetí největší chráněné území v rámci CHKO. Území je výjimečné  svými zachovalými opadavými lesy, světlinami až stepního charakteru a skalními trávníky. Na lokalitě lze nalézt kriticky ohrožené rostliny jako je včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) nebo zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia). Kromě hojného počtu měkkýšů a brouků se zde vyskytuje i kriticky ohrožená ještěrka zelená (Lacerta viridis).[3] 

Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Karlické údolí
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
PR Karlické údolí - jižní část v předjaří (09).JPG
Základní informace
Vyhlášení 1972[1]
Vyhlásil Ministerstvo kultury ČSR
Nadm. výška 240–394[2] m n. m.
Rozloha 214,11 ha[1]
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Beroun, Praha-západ
Umístění Mořinka (okres Beroun), Karlík, Vonoklasy (okres Praha-západ)
Souřadnice
Karlické údolí
Karlické údolí
Další informace
Kód 548
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku

Mimo přírodní úkazy se zde nachází také pozůstatky hradu Karlík, který je dnes kulturní památkou.[4] 

Přírodní podmínkyEditovat

Rezervace se rozkládá v jednom z bočních údolí řeky Berounky, které je zaříznuté do Karlštejnské plošiny. Na dvě nestejně velké části ho půlí meandrující Karlický potok. Převažuje jihozápadní expozice svahů, menší část je orientována severovýchodně.

 
Pohled na údolí směrem od řeky Berounky.

Na většině území se rozkládají lesní pozemky. Na horní hranici levého břehu údolí se tyčí skalní výstupy. Roztroušeně se zde nachází několik ostrůvků xerotermního bezlesí. Xerotermní biotopy mají minimální rozlohu vzhledem k lesním porostům. Jsou však ideální pro teplo- a suchomilné druhy rostlin i živočichů, kteří v kulturní krajině většinou jen velmi těžko hledají vhodné podmínky pro život. Jedním z příkladů je Pelnunková stráň, která má charakter skalní stepi a naprosto se tak odlišuje od okolních souvislých lesů. Z přírodovědeckého hlediska jsou nejvýznamnějším biotopem skalní stepi s jeřábem břekem a šípakové doubravy.[5]

GeologieEditovat

Geologické podloží pochází z období prvohor. Tvoří ho různé typy hlavně kyselých břidlic z období ordoviku. Nejčastěji se zde nacházejí devonské vápence. Přesto na lokalitě nebyly zjištěny žádné podzemní krasové jevy. V jílových břidlicích byly nalezeny zkameněliny graptolitů. Za zmínku stojí pozůstatky pěnovcových kaskád, které se nacházejí v toku potoka. Jsou to jedny z mála posledních doposud živých kaskád v Českém Krasu.[5]

 
PR Karlické údolí

Kromě klimatických podmínek určuje charakter lesů i bezlesí georeliéf, který má kromě jiného vliv na půdní typ – zde převažuje hnědozem. Půdy jsou mělké a štěrkovité. Zvláště v nižších polohách můžeme hovořit o sutích.[5]

FlóraEditovat

 
Habrové doubravy na jižním svahu rezervace.

Vlivem různorodosti lokality se zde vyskytuje velké množství rostlin s velmi odlišnými nároky na biotop. V lesním porostu převládají dubohabřiny. Někdy v kombinaci s lípou malolistou (Tilia cordata), javorem babykou (Acer campestre), chráněným dubem pýřitým (Quercus pubescens Willd.) či jeřábem břekem (Sorbus torminalis) typickým pro teplé až mediteránní oblasti.[6] Současná skladba lesního porostu poměrně dobře odpovídá potenciálnímu přirozenému zastoupení dřevin. Podíl nepůvodních dřevin díky šetrnému hospodaření stále klesá.[3]

Cévnaté rostlinyEditovat

Na severnovýchodním svahu převládají kalcifilní bučiny s častým habrem obecným (Carpinus betulus). V bylinném patře je například svízel vonný (Galium odoratum), kopytník evropský (Asarum europaeum), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a kruštík širolistý (Epipactis helleborine).[5] Poslení zmiňovaný je sice nejrozšířenějším z rodu kruštíků v Česku, přesto byl zařazen do skupiny ohrožených druhů (C4a) podle Červeného seznamu ČR.[7]

 
Na podzim se dá v podrostu běžně nalézt Jaterník trojlaločnatý (Hepatica nobilis)

Teplomilnější druhy rostlin našly útočiště na jihozápadním svahu. Na méně strmých svazích převažují druhově bohaté habrodubové háje. Ty jsou obecně v Karlickém údolí nejhojnější. V dubohabřinách je keřové patro tvořeno svídou krvavou (Cornus sanguinea), ptačím zobem (Ligustrum vulgare), javorem babykou (Acer campestre) či lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum). Bylinné patro je zastoupeno řimbabou chocholičnatou (Tanacetum corymbosum), zvonkem broskvolistým (Campanula persicifolia), klinopádem obecným (Chlinopodium vulgare) či medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum). Roste zde i lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum). Mochna bílá (Potentila alba) a zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) nachází vhodné podmínky k růstu ve vlhčích dubohabřinách. V Červeném seznamu České republiky je zvonovec zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů (C1).[zdroj?]

Mnohem menší rozlohu zabírají habrové javořiny a na méně než jednom procentu území pak bory. Javořiny se nacházejí spíše ve spodních  partiích suťových svahů. Zde roste kromě jiného žlutě kvetoucí dřín obecný (Cornus mascula), jeden z našich původních divokých keřů. Z bylinného patra jsou zastoupeny spíše hajní druhy jako hrachor jarní (Lathyrus vernus), jaterník trojlaločnatý (Hepatica nobilis) či svízel lesní (Galium sylvaticum). Výrazným jevem bylinného patra je tzv. jarní aspekt. Během něho zde rozkvétá dymnivka dutá (Corydalis cava), orsej jarní (Ficaria verna) a kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphylla).[5]

 
Jižní část se skalními výstupy

Směrem vzhůru ke stráním a skalním výběžkům porosty řídnou. Hrachorové doubravy jsou postupně prosvětleny a obohaceny jeřábem břekem (Sorbus torminalis). Kolem výslunných stráních se nachází šipákové doubravy. Na skaních výstupech se duby vyskytují jen zřídka a to především v zakrslých a pokřivených formách. Světliny a následné bezlesí hostí světlomilné až zcela xerotermní druhy jako kokořík vonný (Polygonatum officinale), vstavač nachový (Orchis purpurea), ostřice nízká (Carex humilis), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), penízek horský (Thlaspi montanum), hrachor panonský chlumní (Lathyrus pannonicus), černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), sasanka lesní (Anemone sylvestris) a další.[5]

Skalní stepi a výstupy poskytují útočiště například včelníku rakouskému (Dracocephalum austriacum), který je stejně jako zvonovec liliolistý (Adenophora lilifolia) řazen do kategorie C1. Vyskytuje se na lokalitě Peluňková stráň. Dále jsou výslunné oblasti vhodné pro koniklec luční český (Pulsatilla pratensis), kavyl Ivanův (Stippa pennata), chrpu chlumní (Centaurea triumfetti) a prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina).[5]

Bezcévné rostlinyEditovat

Na skalách se dá nalézt více druhů rodu děrkavka (Grimmia) a síťověnku poduškovitou (Coscinodon cribrosus). Na zastíněnějších lokalitách se vyskytují vzácné a ohrožené druhy mechorostů. Jsou to například játrovky: kýlnatka vápencová (Scapania calcicola) a vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum). Nebo mezi mech patřící klaminka tupolistá a trněnka aksamitová (Eurhynchium flotowianum). Speciálním stanovištěm jsou výše zmíněné travertinové kaskády. Ty hostí vzácné mechorosty jako je hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata), pobřežnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum) či krasatka přeslenitá (Eucladium veriticillatum).[5]

HoubyEditovat

Karlické údolí je též mykologickou lokalitou s výskytem vzácných druhů hřibovitých hub. Jmenovat lze např. hřib Fechtnerův nebo hřib purpurový.[8]

FaunaEditovat

Celkem bylo v Karlickém údolí zatím zjištěno 57 druhů měkkýšů, 37 druhů listorohých brouků, 76 druhů motýlů a 85 druhů obratlovců. Z nich 48 druhů ptáků.[9]

Lokalita je velmi bohatá na bezobratlé živočichy. Dobře bylo prozkoumáno společenstvo měkkýšů. První sběry dat proběhly už v roce 1940. Vyskytují se zde od slepých, podzemních až po lesní formy. Jako příklad lze uvést měkkýše Platyla polita, Cochlicopa lubrica, Pupilla sterri, Arion silvaticus, Clausilia pumila a mnoho dalších.[10] Z listorohých brouků jsou zde zastoupeni druhy s různou ekologickou valencí od xerotermních po horské. Například se zce vyskytuje roháček bukový (Sinodenron cylindricum), roháček Aesalus scrabaeoides, chroust mlynařík (Polyphylla fullo), listokaz kovový (Anomala dubia) nebo chrobák pečlivý (Copris lunaris). Byly zde nalezeni i chránění brouci krajník hnědý (Calosoma inquisitor) a k. pižmový (C. Sycophanta), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), roháč obecný (Lucanus cervus), zlatohlávek skvostný (Cetonischema aeruginosa) a další vzácné druhy. Pupenovka Tetanocentria ochraceella a zavíječ Pyrausta castalis jsou motýli, které se kromě této lokality v Čechách nikde jinde nevyskytují. Mají tedy až evropský význam.[5]

Karlické údolí je významné též z hlediska diversity obratlovců. Z obojživelníků lze uvést druhy skokan hnědý (Rana temporaria) a s. štíhlý (R. Dalmatina), v minulosti se zde nacházela i rosnička zelená (Hyla arborea). Mezi nesporně významný patří především výskyt kriticky ohrožené ještěrky zelené (Lacerta viridis). Z ptáků byl zaznamenán přelet dudka chocholatého (Upupa epops) a pravděpodobně zde hnízdí například včelojed lesní (Pernis apivorus), sluka lesní (Scolopax rusticola) a výr velký (Bubo bubo). Na zamokřené nekošené louce lze nalézt hraboše mokřadního (Mocrotus agrestis). Je to jeho jediný výskyt v rámci CHKO Český kras. Také se zde vyskytuje myška drobná (Micromys minutus), psík mývalovitý (Nyctereustes procyonoides) a stádo asi třičeti jedinců nepůvodního muflona (Ovis musimon).[5]

OchranaEditovat

Na území Karlického údolí dochází k překryvu dvou typů ochrany. Přírodní rezervace leží jednak v Chráněné krajinné oblasti Český kras a také bylo vyhlášeno Evropsky významnou lokalitou (EVL) podle kategorizace Natura 2000. Cílem ochrany je podle plánu péče vytvořit optimální podmínky pro společenstva xerotermních trávníků a utvořit stabilní lesní ekosystém bez nepůvodních dřevin. Už nyní je porost velice blízký potenciálnímu lesnímu porostu. Problém s invazními druhy zde prozatím nehrozí. Nachází se zde sice několik jedinců trnovíku akátu (Robinia pseudoakacia), ale jejich invazní potenciál na této lokalitě není vysoký. Pro zvyšování biodiversity a zachování předmětů ochrany je vhodné na lokalitě zasahovat přírodě blízkým způsobem s co největším podílem přirozené obnovy. Holosečné zásahy by mohly způsobit půdní odkryv, který by mohl zapříčinit erozi a ohrozit tak travertinové kaskády. Drobné periodické cílené zásahy by měly rozvolňovat lesní patro a umožnit tak propustnost světla pro světlo a teplomilné druhy v doubravách. Část dřevní hmoty (3-10 %) by měla být ponechána na místě jako úkryt pro xylofágní hmyz. Z důvodu zachování půdního pokryvu a jako ochrana proti půdní erozi by zásahy neměly být prováděny holosečně.[3]

Na lokalitách, kde se v současnosti nachází bezlesí, je žádoucí odstraňovat všechny zastiňující dřeviny. Rostliny jako zvonovec liliolistý (Campanula liliifolia) je třeba ochránit před okusem zvěří, toho jde docílit ponecháním prořezávky na místě. Okus a případné zarůstání v důsledku nerozvážného managementu není jediné ohrožení, jemuž přírodní rezervace čelí. Na lokalitě se projevuje vandalismus přímo cílený na populaci vzácného zvonovce liliolistého. Podle plánu péče dochází k záměrnému poškozování populace zvonovce lidmi.[3]

TuristikaEditovat

 
Pozůstatky hradu Karlík.

Karlické údolí je velmi dobře přístupné. Nachází se poblíž frekventované vlakové trati Praha–Beroun a téměř bezprostředně okolo něj vedou dvě turistické stezky (červená a modrá). Kromě přírodních zajímavostí může být pro turisty lákavá zřícenina hradu Karlík, z něhož se dochovaly zbytky zdí a příkop s valem. Založil ho Karel IV. k ochraně nikdy nedobytého hradu Karlštějna.[9]

Karlík se objevil i ve známém díle Jaroslava Vrchlického. Ten se nechal inspirovat zmínkou Václava Hájka z Libočan o tom, že hrádek byl vystavěn pro císařovnu a její doprovod, protože na Karlštejn nesměla vstoupit žena. Na tento motiv pak vznikla veselohra Noc na Karlštejně a následně i stejnojmenný filmový muzikál.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b PR Karlické údolí [online]. Biolib.cz [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. PR Karlické údolí [online]. AOPK ČR [cit. 2013-03-19]. Dostupné online. 
  3. a b c d SPRÁVA CHKO ČESKÝ KRAS. Plán péče o Přírodní rezervaci Karlické údolí na období 2013 - 2026 [online]. AOPK [cit. 2015-10-22]. Dostupné online. 
  4. MINISTERSTVO KULTURY ČR. příloha č. 32 – 7234 [online]. [cit. 2015-10-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. a b c d e f g h i j Chráněná území ČR, Střední Čechy, svazek XIII.. Brno: AOPK, 2005. ISBN 80-86064-87-5. S. 627 - 629. 
  6. NĚMEC, Jan. Národní parky a chráněné krajinné oblasti. Praha: Nakladatelství Olympia, a. s., 2003. S. 79. 
  7. Květena ČR [online]. [cit. 2015-10-22]. Dostupné online. 
  8. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: AOPK ČR, 2006 [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. 
  9. a b ČEPICKÁ, Alena; VÁVRA, Karel. Chráněná území ČR. Praha: AOPK, 1996. ISBN 80-902132-0-0. S. 250-251. 
  10. LOŽEK, Vojen. Měkkýši přírodní rezervace Karlické údolí [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné online. 
  11. Hrady.cz [online]. [cit. 2015-10-22]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat