Guido Venturoni
Guido Venturoni (* 10. dubna 1934, Teramo) je bývalý italský admirál. V letech 1994 až 1999 byl náčelníkem generálního štábu italských ozbrojených sil, který zavedl dalekosáhlé reformy ve strukturách vojenského vedení a v letech 1999 až 2002 byl předsedou vojenského výboru NATO.
| Guido Venturoni | |
|---|---|
 Guido Venturoni (3. července 2002) | |
| 27. předseda vojenského výboru NATO | |
| Ve funkci: 6. května 1999 – července 2002 | |
| Předchůdce | Klaus Naumann |
| Nástupce | Harald Kujat |
| Vojenská služba | |
| Služba | Itálie NATO |
| Složka | Italské námořnictvo |
| Hodnost | admirál |
| Narození | 10. dubna 1934 (91 let) Teramo |
| Alma mater | Námořní akademie |
| Profese | pilot a politik |
| Ocenění | velká čestná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku Záslužná medaile Italského červeného kříže Zlatý kříž pro důstojníky Zlatá medaile za dlouhou leteckou navigaci Mauricijská medaile … více na Wikidatech |
| Commons | Guido Venturoni |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dne 22. dubna 2002 převzal Řád Bílého lva III. třídy za významné přispění k přípravě českých vojáků na plnění úkolů v mezinárodním vojenském štábu Severoatlantické aliance.[1]
Vojenská kariéra
editovatOd roku 1952 do roku 1956 studoval na Italské námořní akademii. Zpočátku sloužil na válečných lodích italského námořnictva. V letech 1958 až 1959 se zúčastnil pilotního výcviku v USA, při kterém získal také certifikaci pro letadlové lodě. Z politických důvodů však tuto certifikaci nikdy nemohl využít, protože italské letectvo bránilo námořnictvu v použití stíhacích letounů. Později létal v helikoptérách s námořním letectvem. Velel korvetám, fregatám, křižníku Andrea Doria a eskadře námořního letectva nebo vedl také různé štáby.
Od února 1992 do prosince 1993 zastával funkci náčelníka štábu admirality.
Začátkem ledna 1994 vystřídal generála Domenica Corcioneho v pozici náčelníka generálního štábu italských ozbrojených sil. V této funkci připravil hlubokou strukturální reformu ozbrojených sil, která byla realizována v roce 1997. Upgradoval generální štáb, rozšířil správní ústřednu a štábům ozbrojených sil bylo přiděleno více podporovacích úkolů. Od února 1999 v jeho práci dále pokračoval generál Mario Arpino, který ho vystřídal v této funkci. Dne 6. května 1999 se stal předsedou vojenského výboru NATO, kterou vykonával do července 2002. Poté pracoval v manažerské a poradní roli v obranném průmyslu. Od února 2013 do května 2014 byl viceprezidentem italské nadnárodní společnosti specializující se na letectví, obranu a bezpečnost Finmeccanica.
Vyznamenání
editovat
Rytíř velkokříže Řádu za zásluhy Italské republiky
Velký důstojník vojenského řádu Itálie
Mauricijská medaile za 10 let vojenské kariéry
Zlatá medaile za zásluhy od italského Červeného kříže
Zlatý kříž s hvězdou pro důstojníky a poddůstojníky se 40 lety služby
Zlatá medaile cti za dlouhou námořní plavbu s 20 let služby
Vojenská medaile letectva za dlouhou leteckou navigaci (20 let)
Velká čestná dekorace ve zlatě [2]
Komandér Záslužné legie
Řád Bílého lva III. třídy
Kříž s meči Maltézského záslužného řádu
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Venturoni na německé Wikipedii.
- ↑ Italský admirál převzal Řád Bílého lva. Rozhlas [online]. [cit. 2023-09-11]. Dostupné online./
- ↑ Aufstellung aller durch den Bundespräsidenten verliehenen Ehrenzeichen für Verdienste um die Republik Österreich ab 1952 (PDF; 6,6 MB)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guido Venturoni na Wikimedia Commons - Životopis na difesa.it
