Grade Automobilwerke
Grade Automobil AG, původně Grade Automobilwerke AG, byl německý výrobce automobilů, který v letech 1921 až 1928 vyráběl v braniborském Borku (dnes Borkheide) malé automobily.
| Grade Automobilwerke | |
|---|---|
 Logo | |
 | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | akciová společnost |
| Datum založení | 1921 |
| Datum zániku | 1928 |
| Adresa sídla | Borkheide, Německo |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | automobilový průmysl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Historie firmy editovat
Protože výrobu letadel a s tím spojené činnosti v poválečném Německu zakazovala Versailleská smlouva, musel se konstruktér letadel a průkopník letectví v Německu Hans Grade, stejně jako další výrobci letadel, věnovat jinému oboru. V roce 1921 založil Hans Grade firmu Grade Automobilwerke AG. Ještě v roce 1921 představila firma na berlínské automobilové výstavě malý otevřený dvousedadlový automobil. 4. března 1924 slavila továrna výrobu tisícího vozu.[1] V létě 1924 se přesto dostavily finanční těžkosti, továrna přešla pod nucenou správu.[1] V roce 1925 se změnila vlastnická struktura a vznikla akciová společnost Grade Automobil AG.[2] V roce 1928 však produkci vozidel ukončila.[1][3] Celkem vzniklo asi 2000[3] nebo 2500[1] vozidel.
V roce 1977 existovaly ještě tři dochované vozy značky Grade.[1]
V rakouském Klosterneuburgu vznikla pobočka Austro-Grade Automobilfabrik, ta vyráběla automobily značky Austro-Grade v letech 1923 až 1926.
Vozidla editovat
Grade F 1 editovat
V roce 1921 představený model Grade F 1 byl osazen jednoválcovým-dvoutaktním motorem s vrtáním 97 mm, zdvihem 120 mm a objemem 887 cm³ o výkonu 12 koní.[1] Do konce roku 1921 vzniklo jen několik exemplářů.[1]
Grade F 2 a F 2 A editovat
Koncem roku 1921 nebo začátkem roku 1922 vznikl typ Grade F 2. Měl dvouválcový motor s vrtáním 70 mm, zdvihem 105 mm o objemu 808 cm³[2] vlastní konstrukce. Motor poskytoval výkon 14, později 16 koní. Vůz měl samonosnou karoserii.[4] Poháněl jej dvouválcový motor, jeho výkon byl přes převodovku a řemeny přenášen na zadní nápravu.[2][5]. Vůz neměl diferenciál[4], tento lehký konstrukční princip se podobal cyclecarům, ačkoliv vůz Grade byl podstatně větší. V roce 1924 byl tento typ nejprodávanějším malým automobilem v Německu.
V roce 1925 následoval typ Grade F 2 A.[1] Jeho motor byl vylepšen, měl výkon 16 koní.[1][1] Rozvor byl zmenšen z 2950 na 2900 mm.[1] Rozchod kol byl stále 1000 mm.[1] Vůz byl vybaven elektrickým osvětlením a startérem.[1]
Poté, co automobilky Opel a Hanomag uvedly na trh své malé vozy, nemělo lehké vozidlo Grade s karosérií ve tvaru lodi na trhu šanci. Také jeho cena 3000 Říšských marek byla v roce 1924 příliš vysoká,[1] vůz Hanomag 2/10 PS byl podstatně levnější.
| Typ | Kleinwagen 4/16 PS |
| Období výroby | 1922 – 1928 |
| karoserie | dvoumístný roadster |
| motor | řadový dvoutaktní dvouválec |
| ventily | bez ventilů |
| vrtání × zdvih | 70 mm × 105 mm |
| objem | 808 cm³ |
| výkon | 10,3–11,8 kW (14–16 k) |
| při otáčkách | 1800 min−1 |
| kompresní poměr | 4,8 : 1 |
| spotřeba | 8 l /100 km |
| převodovka | čtyřstupňová |
| max. konstrukční rychlost | 75 km/h |
| pohotovostní hmotnost | 400 kg |
| elektrické napětí | 6 Volt |
| délka | 3670 mm |
| šířka | 1250 mm |
| výška | 1700 mm (se stahovací střechou) |
| rozvor | 2950 mm (1922–1924) 2900 mm (1925–1928) |
| rozchod vpředu/vzadu | 1000 mm / 1000 mm |
| pneumatiky | 710 × 90 HD |
Grade F 4 A editovat
Typ Grade F 4 A vznikl v roce 1926. Byl osazen dvoutaktním čtyřválcovým motorem o objemu 980 cm³ a výkonu 24 koní (vrtání 56 mm, zdvih 100 mm).[1] Rochod kol byl 125 cm, rozvor 300 cm. Tento model byl vybaven diferenciálem. Karoserie poskytovala místo pro čtyři osoby. Do roku 1928 vzniklo jen několik vozů.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Hans-Heinrich von Fersen: Der Grade lag gar nicht so schief. In: Automobil- und Motorrad-Chronik, Ausgabe 8/1977, S. 11–32.
- ↑ a b c George Nick Georgano (Hrsg.): Complete Encyclopedia of Motorcars, 1885 to the Present. 2. Auflage. Dutton Press, New York 1973, ISBN 0-525-08351-0. (englisch)
- ↑ a b Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die Internationale Automobil-Enzyklopädie. United Soft Media Verlag, München 2008, ISBN 978-3-8032-9876-8, Kapitel Grade.
- ↑ a b Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die große Automobil-Enzyklopädie. 100 Jahre Geschichte. 2500 Marken aus 65 Ländern. 2. Auflage. BLV Buchverlag, München, Wien, Zürich 1992, ISBN 3-405-12974-5, S. 35.
- ↑ Spiegel Online: Futurismus auf Rädern: Die Wundermaschinen. Abb. 7.
Literatura editovat
- Werner Oswald: Deutsche Autos 1920–1945. 10. vyd. Motorbuch Verlag, Stuttgart 1996, ISBN 3-87943-519-7.
- Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die Internationale Automobil-Enzyklopädie. United Soft Media Verlag, München 2008, ISBN 978-3-8032-9876-8, kapitola Grade.
- Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die große Automobil-Enzyklopädie. 100 Jahre Geschichte. 2500 Marken aus 65 Ländern. 2. vyd. BLV Buchverlag, München, Wien, Zürich 1992, ISBN 3-405-12974-5, s. 35.
- (anglicky) George Nick Georgano (vyd.): Complete Encyclopedia of Motorcars, 1885 to the Present. 2. Auflage. Dutton Press, New York 1973, ISBN 0-525-08351-0.
- Hans-Heinrich von Fersen: Der Grade lag gar nichtg so schief. In: Automobil- und Motorrad-Chronik, vyd. 8/1977, s. 11–32.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grade Automobilwerke na Wikimedia Commons - (německy) GTÜ Gesellschaft für Technische Überwachung mbH[nedostupný zdroj]
- (anglicky) Allcarindex
- Futurismus auf Rädern: Die Wundermaschinen.: Spiegel Online.
