Wikipedie

Goniurosaurus

rod plazů

Goniurosaurus je rod asijských gekonů, který společně s rody Coleonyx, Eublepharis, Holodactylus, Hemitheconyx a Aeluroscalabotes patří do čeledi gekončíkovitých (Eublepharidae). Celkem je popsáno třináct druhů, vyskytujících se v Číně, Vietnamu a na ostrovech japonském souostroví Rjúkjú.

Jak číst taxobox'Goniurosaurus'
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďgekončíkovití (Eublepharidae)
RodGoniurosaurus
Barbour, 1908
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Stejně jako ostatní druhy čeleni gekončíkovitých (Eublepharidae) nemají srostlá víčka a jsou schopni mrkat. Na konci končetin nemají jako jiní gekoni přísavné lamely, ale mají špičaté drápy, které jim velmi dobře slouží ke šplhání a k pohybu ve strmém terénu. Celé tělo je posero tuberkulovitými šupinami.

Někteří zástupci (Goniurosaurus araneus) mohou dorůstat s ocasem až 21 centimetrů. Přibližně 40–50% délky tvoří ocas, do kterého si ukládají zásoby tuku. V případě napadení predátorem dochází k autotomii ocasu, který regeneruje, ale nemá již původní tvar, délku ani zbarvení.

V průběhu ontogeneze je u nich zřejmá barvoměna. Mláďata bývají kontrastněji zbarvená a během dospívání ztrácí svoji barevnou intenzitu.

Přehled druhů a jejich rozšíření editovat

Výskyt editovat

Gekončíci rodu Goniurosaurus obývají subtropické a tropické deštné lesy. V přírodě bývají často nacházeni v blízkosti krasových jeskyní, štěrbin skal a různých balvanů.

Ohrožení editovat

Tyto gekončíky v přírodě ohrožuje nejvíce člověk svými aktivitami, ničením přirozeného prostředí (vypalováním a kácením lesů), introdukcí nepůvodních druhů, ilegálním odchytem pro tradiční medicínu a obchod se zvířaty.

Druhy Goniurosaurus kuroiwae a Goniurosaurus catbaensis jsou zapsáni na Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN Red List) jako ohrožené druhy.

Chov v teráriu editovat

Od konce 90. let se tito gekončíci stali populárními chovanci v zájmových chovech. Chov i odchov nečiní potíže a tito gekončíci jsou proto také doporučováni i začínajícím teraristům.

Jedná se o noční živočichy, kteří přes den zůstávají skrytí v úkrytech. Velmi dobře šplhají, a proto bychom terárium měli vybavit kusy kůry, kořeny, obrácenými květináči, glazurovanými miskami nebo kokosovými skořápkami. Při instalaci interiéru terária musíme dát pozor na to, aby gekončíky nemohl při pádu ohrozit na zdraví. Jako substrát dobře poslouží zahradní rašelina bez hnojiv smíchaná s pískem v poměru 1:1. Řada chovatelů používá také kokosové stelivo (lignocel) nebo lesní hrabanku smíchanou s rašelinou.

Gekončíci dobře snášejí teploty od 20–28 °C. Dlouhodobé vystavení teplotám vyšším než 30 °C může způsobit neochotu přijímat potravu, zdravotní komplikace nebo i smrt jedince. Během chladnější periody (listopad – březen) může teplota klesnout na 20 °C přes den a až na 18 °C v noci. Během tohoto období bývají zvířata méně aktivní a přijímají méně potravu.

Protože se jedná o noční živočichy, kteří jsou během dne schovaní v úkrytech, není třeba svítit speciální UV zářivkou.

Potrava editovat

Gekončíci dobře přijímají přiměřenou velikost nejrůznějších druhů cvrčků, švábů a jiného hmyzu. V letních měsících jim můžeme zpestřit stravu venku smýkaným hmyzem (sarančaty apod.).

Rozmnožování editovat

Pohlavně dospělí bývají přibližně ve stáří jednoho a půl až dvou roků. Pohlavní dimorfismus se zřejmý podle preanálních šupin na břišní straně těla a podle zduřelých hemipenisálních kapes u samců. Gekončíci se obvykle rozmnožují od března do listopadu. Samice kladou snůšku dvou kožovitých vajec do vlhkého substrátu. K inkubaci vajec se nejlépe osvědčil vermikulit. Délka inkubace je závislá na teplotě a mezi druhy se příliš neliší, čím vyšší je teplota během inkubace, tím dříve se malí gekončíci líhnou. Při teplotě 25 – 27 °C trvá inkubační doba 75–82 dní.

Literatura editovat

  • Barbour, Thomas. 1908. Some new reptiles and amphibians. Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, Harvard. 51 (12), 315 – 325
  • Grismer, L. L., Viets, B. E. & Boyle, L. J. 1999. Two New Continental Species of Goniurosarus (Squamata: Eublepharidae) with a Phylogeny and Evolutionary Classificaton of the Genus. Journalof Herpetology 33 (3), 382–393
  • Grismer, L. L., Haitao, S., Orlov, N. L. & Ananjeva N. B. 2002. A New Species of Goniurosaurus (Squamata: Eublepharidae) from Hainan Island, China. Journal of Herpetology 36 (2), 217–224
  • Grismer, L. L., Ota, H. & Tanaka, S. 1994. Phylogeny, Classification and Biogeography of Goniurosaurus kuroiwae (Squamata: Eublepharidae) from the Ryukyu Archipelago, Japan, with Description of a New Subspecies. Zoological Science 11, 319–335
  • Grismer, L. L., Viets, B. E. & Boyle, L. J. 1999. Two New Continental Species of Goniurosarus (Squamata: Eublepharidae) with a Phylogeny and Evolutionary Classificaton of the Genus. Journalof Herpetology 33 (3), 382–393
  • Chen, T. B., Meng, Y. J., Jiang, K., Li, P. P., Wen, B. H., Lu, W., Lazell, J. & Hou, M. 2014 New Record of the Leopard Gecko Goniurosaurus araneus (Squamata: Eublepharidae) for China and Habitat Partitioning between Geographically and Phylogenetically Close Leopard Geckos. IRCF Reptiles & Amphibians (1), 16–27
  • Klátil, L. 1999. Obrazový atlas gekonů. Petr Esterka – Forsáž. Vizovice. 128s. ISBN 80-902760-0-8
  • Mocquard, François. 1897. Notes herpétologiques. Bulletin du Muséum d’Histoire Naturelle. 3 (6), 211–217
  • Orlov, N. L., Ryabov, S. A., Nguyen, T. T., Nguyen Q. T. & Ho, T. C. 2008. A new species of Goniurosaurus (Sauria: Gekkota: Eublepharidae) from north Vietnam. Russian Journal of Herpetology 15 (3), 229 – 244
  • Yaichirô, Okada. 1936. A New Cave-gecko, Gymnodactylus yamashinae from Kumejima, Okinawa group. Proceedings of the Imperial Academy 12 (2), 53 – 54
  • Thanh, V. N., Truong, N. Q., Grismer, L. L. & Ziegler, T. 2006. First Record of the Chinese Leopard Gecko, Goniurosaurus luii (Reptilia: Eublepharidae) from Vietnam. Current Herpetology 25 (2)
  • Wang, Y. Y., Jin, M. J., Li, Y. L. & Grismer, L. L. 2014. Description of a new species of Goniurosaurus (Squamata: Eublepharidae) from the Guangdong province, China, based on molecular and morphological data. Herpetologica, 70 (3), 309 – 322
  • Wang, Y. Y., Yang, J. H. & Cui, R. F. 2010. A new species of Goniurosaurus (Squamata: Eublepharidae) from Yingde, Guangdong Province, China. Herpetologica, 66 (2), 229 – 240
  • Wang, Y. Y., Yang, J. H. & Grismer, L. L. 2013. A new species of Goniurosaurus (Squamata: Eublepharidae) from Libo, Guizhou Province, China. Herpetologica, 69 (2), 214 – 226
  • Yang, J. H., Chan, B. P. L., 2015. Two new species of the genus Goniurosaurus (Squamata: Sauria: Eublepharidae) from southern China. Zootaxa 3980 (1), 67 – 80
  • Ziegler, T., Nguyen T. Q., Schmitz, A., Stenke, R. & Rösler, H. 2008. A new species of Goniurosaurus from Cat Ba Island, Hai Phong, northern Vietnam (Squamata: Eublepharidae). Zootaxa 1771, 16 – 30

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Goniurosaurus&oldid=20311004“