Glukokortikoidy

Glukokortikoidy jsou steroidní hormony tvořené kůrou nadledvin, tvorbu řídí přední lalok hypofýzy (ACTH). Hlavními představiteli jsou kortizol a kortikosteron.

Chemická struktura a metabolismus editovat

Chemickým základem glukokortikoidů, stejně jako dalších steroidů, je steranové jádro (cyklopentanoperhydrofenantren) složené ze 17 uhlíků. Vzniká v nadledvinách z cholesterolu, který je enzymaticky přeměněn na pregnenolon; tento děj ovlivňuje ACTH, z adenohypofýzy. Z pregnenolonu postupně vzniká kortizol a jiné steroidy.

Osud v organismu editovat

Kortizol je uvolňován z buněk nadledvin do krevní plazmy, kde se reverzibilně váže na plazmatický globulin – transkortin, plazmatický albumin a část je v krevní plasmě volná a má biologický účinek. V závislosti na aktuálních potřebách organismu se poměr vázaného a volného hormonu mění. Krví se glukokortikoidy dostávají do celého organismu, vstupují do cytoplazmy cílových buněk, kde působí. Glukokortikoidy se mohou absorbovat z kůže a sliznic.

Účinek a jeho mechanismus editovat

Glukokortikoidy umožňují přednostní energetické využití bílkovin a tuků. Ve svalech, kostech a tukové tkáni mají katabolický účinek, ale v játrech mají anabolický účinek, zvyšují syntézu glukózy a glykogenu.

Účinek na:

intermediární metabolismus
mezenchymovou tkáň
krvinky
svaly a kosti
psychiku

Účinek na intermediární metabolismus editovat

Hlavně kortizol má vliv na metabolismus sacharidů, protože snižuje utilizaci glukózy v periferii, takže má hyperglykemizující efekt. Zvyšuje tvorbu glykogenu a jeho ukládání do jater. Podporuje glukoneogenezu z proteinů, čímž rovněž zvyšuje glykémii. Hlavním katabolickým účinkem je rozklad proteinů a snížení jejich tvorby. Způsobuje redistribuci lipidů, zvyšuje se uložení tuků v oblasti břicha, na zádech a tváři na úkor končetin.

Účinek na mezenchymovou tkáň editovat

Glukokortikoidy snižují migraci, proliferaci a exkreci imunologicky aktivních látek, mají protizánětlivý účinek. Tento účinek se využívá při léčbě zánětu, ale bez odstranění příčiny. Kortizol má také protialergický a imunosupresivní účinek, protože potlačuje imunitní reakce a zmenšuje lymfatické uzliny.

Účinek na krvinky editovat

Zdroj 1: Kortizol snižuje počet lymfocytů, monocytů, eosinofilů a jiných leukocytů, naproti tomu zvyšuje počet erytrocytů, což je asi způsobené sníženou fagocytózou.

Zdroj 2: Kortizol způsobuje leukocytózu, zvyšuje počet neutrofilů (proto např.léčba SLE glukokortikoidy), které se uvolňují ze stěn cév do krevního oběhu. Nedostatek kortizolu snižuje počet volných neutrofilů v krvi a označuje se jako neutropenie.

Účinek na svaly a kosti editovat

Protože glukokortikoidy mají katabolický účinek hlavně na metabolismus bílkovin, zpomalují tvorbu a růst kostí a svalů. Je to způsobené především degradací proteinů a jejich sníženou tvorbou.

Účinek na psychiku editovat

Zvýšená hladina glukózy způsobuje příznaky euforie a radosti. Podávání glukokortikoidů v terapeutických dávkách však může být komplikováno rozvojem deprese či jiné psychotické poruchy.

Choroby spojené s glukokortikoidy a jejich využití editovat

Díky mnohočetným fyziologickým účinkům glukokortikoidů v organismu dochází k častému výskytu nežádoucích účinků. Intenzita a výskyt nežádoucích účinků závisí na dávce, druhu přípravku a délce užívání. Použití glukokortikoidů pro imunosupresi a antiflogistickou léčbu může vyvolat:

snížení odpovědi na infekci nebo na tkáňové poškození
časté bakteriální, virové, fungální infekce
těžký až fulminantní průběh infekčních nemocí
aktivace latentních onemocnění
komplikace hojení ran
snížená syntéza hormonů kůry nadledvin
zpomalená až vyhaslá reakce organismu na stres
rebound fenomén- po vysazení dlouhodobě podávaných kortikosteroidů vzniká akutní insuficience kůry
metabolické účinky
iatrogenní Cushingův syndrom
zpomalený růst u dětí
tendence k hyperglykémii
atrofie kůže (zejména v místě podávání)
svalová atrofie a svalová slabost
osteoporóza
riziko avaskulární nekrózy hlavice femuru
zvýšené riziko výskytu katarakty
zvýšený intrakraniální tlak
zvýšená srážlivost krve
poruchy menstruace

Využití editovat

Kritériem pro výběr daného glukokortikoidu je jeho poměr mezi glukokortikoidní a mineralokortikoidní aktivitou.

Substituční terapie editovat

Při insuficienci kůry nadledvin se používají nejmenší možné dávky glukokortikoidů, hydrokortison (30 mg/den – 2/3 dávky ráno, 1/3 dávky večer) s mineralokortikoidem (0,05 – 0,3 mg fludrokortisonu/den). Pokud je pacient vystaven stresu a zátěži, je nutno tyto dávky zvýšit.

Protizánětlivá a imunosupresivní terapie editovat

Glukokortikoidy mají vynikající antiflogistické a imunosupresivní účinky, zejména se užívají u zánětů vzniklých na podkladě imunologickém. Nutné jsou syntetické glukokortikoidy, které jsou oproti hydrokortisonu účinnější. U neendokrinologických onemocnění potlačuje příznaky onemocnění, ale neléčí příčinu samotnou, proto může proces progredovat i při maskování klinických projevů. Z toho důvodu je nutné zvážit, převažuje-li efekt užívání nad možnými riziky. U život ohrožujících stavů je používání velkých dávek nutné, jinak se snažíme o používání co nejnižších dávek.

Způsoby aplikace editovat

Parenterální aplikace (intramuskulární, intravenózní)- nemusí nutně znamenat rychlejší nástup účinku (intracelulární ovlivnění transkripce trvá asi 8 hodin od aplikace) Perorální aplikace Lokální aplikace (i.m. injekce, aerosolu, kapek, krémy a jiná externa) při krátkodobém používání má minimální riziko systémových nežádoucích účinků při dlouhodobém lokáním používání má velké riziko lokálních nežádoucích účinků (lokální atrofie) pro lokální použití se nejčastěji používá: betamethason, beclometason, budesonid, fluticason, flunisolid (mají vyšší protizánětlivý účinek než při p.o. podání)

Odkazy editovat

Literatura editovat

WENKE, Maxmilián, et al. Farmakologie: Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1986. 579 s.
STONE, Trevor – DARLINGTONOVÁ, Gail. Léky, drogy, jedy. 1. vydání. Praha : Academia, 2003. 440 s. ISBN 80-200-1065-3.
LINCOVÁ, Dagmar – FARGHALI, Hassan, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu glukokortikoidy na Wikimedia Commons