Gistemar

franský majordomus královského palaáce v Neustrii

Gistemar také Ghislemar, Gislemar či Giselmar (7. století - 685) byl v roce 684 a 685 franský majordomus královského paláce v Neustrii. Byl synem majordoma Warattona a jeho ženy Anseflèdy.[2] Majordomem byl za vlády merovejského krále Theudericha III.

Gistemar
Úmrtí685
Povolánípolitik
RodičeWaratto[1] a Ansefléda[1]
PříbuzníAnstruda[1] (sourozenec)
Funkcemajordomus (Neustrie; 684–685)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

V roce 681 po vraždě majordoma Ebroina šlechticem Ermenfredem, který i s kořistí uprchl do Austrasie, se nástupcem Ebroina stal jeho příbuzný Waratto, vlastník půdy v regionu Rouen. Franské právo mu umožňovalo pomstít vraždu majordoma, což ale znamenalo zaútočit na Austrasii. Politická situace byla dosti složitá, obě království ovládali dva znepřátelení majordomové a jen jeden král, Theuderich III. Waratto proto s Austrasií raději uzavřel mír. Uzavřený mír postavil významné neustrijské šlechtice do opozice, která se shromáždila kolem Gistemara, Warratonova syna. Gistemar vnímal manželskou politiku svého otce s ohledem na dceru Anstrudu negativně, a tak svého otce v roce 684 z pozice majordoma svrhl[3][4] a mír s Austrasií zrušil.[5][6] V bitvě u Namuru pak austrasijského majordoma Pipina II. Prostředního porazil.[7]

Krátce po bitvě v roce 685 Gistemar zemřel. Úřadu majordoma se znovu ujal svržený Waratto.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ghislemar na francouzské Wikipedii.

  1. a b c Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online. [cit. 2016-02-23]
  2. The Liber Historiæ Francorum - Merovingian Nobility. fmg.ac [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MURRAY, Alexander Callander. From Roman to Merovingian Gaul: A Reader. Toronto: University of Toronto Press, 1999. 696 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4426-0413-1. Kapitola 47. (anglicky) 
  4. FOURACRE, Paul; MCKITTERICK, Rosamond; ABULAFIA, David; REUTER, Timothy; LUSCOMBE, David Edward; ALLMAND, C. T.; JONES, Michael C. E. The New Cambridge Medieval History: Volume 1, C.500-c.700. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995. 979 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-36291-7. S. 391. (anglicky) 
  5. FOX, Yaniv. Power and Religion in Merovingian Gaul: Columbanian Monasticism and the Formation of the Frankish Aristocracy. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. 357 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-06459-1. S. 153. (anglicky) 
  6. FOURACRE, Paul; GERBERDING, Richard A. Late Merovingian France: History and Hagiography, 640-720. [s.l.]: Manchester University Press, 1996. 397 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-4791-6. S. 83–84. (anglicky) 
  7. LANTÉRI, Roger-Xavier. Les Mérovingiennes: 486-714. [s.l.]: Perrin, 2006. 255 s. Dostupné online. ISBN 978-2-262-02475-8. S. 237–239. (francouzsky) 
Předchůdce:
Waratto
majordomus Neustrie
684685
Nástupce:
Waratto