Giovanni Mercati
Giovanni Mercati (17. prosince 1866, Reggio Emilia – 23. srpna 1957, Vatikán) byl italský kardinál římskokatolické církve. Od roku 1936 až do své smrti působil jako archivář Vatikánského tajného archivu a knihovník Vatikánské knihovny a v roce 1936 byl povýšen na kardinála.
| Jeho Eminence Giovanni Mercati | |
|---|---|
| Kardinál-diakon Archivář a bibliotékářSvaté římské církve | |
 Kardinál Mercati v roce 1939 | |
| Církev | římskokatolická |
| Sídlo | Vatikán |
| Jmenování | 18. června 1936 |
| Emeritura | 23. srpna 1957 |
| Předchůdce | Franz Ehrle |
| Nástupce | Eugène Tisserant |
| Titulární kostel | San Giorgio in Velabro |
| Heslo | „Paratus semper doceri“ „Vždy připraven na výuku“ |
| Znak | .svg) |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | Kardinál-diakon |
| Osobní údaje | |
| Země |  Itálie |
| Datum narození | 17. prosince 1866 |
| Místo narození | Villa Gaida, Reggio Emilia,  Italské království |
| Datum úmrtí | 23. srpna 1957 (ve věku 90 let) |
| Místo úmrtí |  Vatikán |
| Místo pohřbení | San Giorgio in Velabro |
| Národnost | italská |
| Příbuzní | Angelo Mercati a Silvio Giuseppe Mercati (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatMládí a studia
editovatGiovanni Mercati se narodil ve Villa Gaida v Reggio Emilia ve zbožné křesťanské rodině. Byl druhým ze čtyř bratrů, starší a třetí bratr byli rovněž kněží, stejně jako jeho strýc Giuseppe Mercati, který působil jako farář v Castellaranu. Giovanniho otec, veterinář, byl blízkým přítelem redemptoristů z kláštera Madonna dell'Olmo v Montecchio Emilia a po uzavření kláštera v roce 1859 byla značná část jeho knihovny umístěna v Mercatiho domě.
V letech 1876 až 1882 studoval Mercati v menším kněžském semináři v Marole v Reggio Emilia a získal licenciát ginnasiale. V roce 1883 nastoupil na klasické lyceum Spallanzani a později do semináře v Reggio Emilia. Na kněze byl vysvěcen 21. září 1889 a poté byl poslán na další studia do Říma, kde pobýval v papežském Lambardově semináři a studoval na Papežské gregoriánské univerzitě, která mu v létě 1891 udělila doktorát teologie. Spolu s ním byl v Římě ve stejném semináři i jeho bratr Angelo (který se později proslavil redigováním oficiálního seznamu papežů[1]). V tomto období v Římě Giovanni často navštěvoval veřejná zasedání Accademia di Conferenze storico-giuridiche a v únoru 1890 mu bylo umožněno používat Vatikánskou knihovnu. Po získání doktorátu Mercati až do roku 1893 absolvoval povinnou vojenskou službu ve Florencii jako zdravotník (soldato di sanità).
Působení ve Vatikánu
editovatDne 9. listopadu 1893 byl zvolen doktorem Ambrosiánské knihovny v Miláně (kde se spřátelil s Achillem Rattim, pozdějším papežem Piem XI.[2]) a v říjnu 1898 byl papežem Lvem XIII. povolán k práci ve Vatikánské knihovně. V letech 1902 až 1906 byl Mercati členem Historicko-liturgické komise a 31. ledna 1903 byl jmenován konzultorem Papežské komise pro biblická studia. Dne 2. srpna 1904 mu byl udělen čestný titul domácího preláta Jeho Svatosti a 23. října 1919 byl jmenován prefektem Vatikánské knihovny. V létě 1930 byl z osobních zdravotních důvodů zproštěn administrativních povinností v knihovně. Dne 12. ledna 1936 byl Mercatimu udělen čestný titul apoštolského protonotáře.
Papež Pius XI. ho 15. června 1936 na konzistoři jmenoval kardinálem-diakonem v San Giorgio in Velabro, aby ho o tři dny později, 18. června, jmenoval knihovníkem a archivářem Svaté římské církve. Mercati byl jedním z kardinálů volitelů, kteří se zúčastnili papežského konkláve v roce 1939, na němž byl zvolen papež Pius XII. V prvních letech druhé světové války byl kardinál, známý odpůrce fašismu, chráněn a podporován řadou emigrantů z Německa. V letech 1951 až 1952 působil jako camerlengo kolegia kardinálů. Byl plodným spisovatelem a velkým humanistou, rozuměl aramejštině i složitostem automobilových závodů a raketové techniky; byl dokonce označen za „nejvzdělanějšího preláta, který byl za posledních sto let povýšen do posvátného purpuru.“
V roce 1946, k jeho 80. narozeninám, mu byl věnován šestisvazkový festschrift Miscellanea Giovanni Mercati s příspěvky badatelů z celého světa a o deset let později byl připraven další.[3] V roce 1965 vyšlo posmrtně vydání fragmentů hexapláru, které objevil v roce 1893.[4]
Kardinál Mercati zemřel na infarkt ve Vatikánu ve věku 90 let.[5] Je pohřben ve svém kardinálském kostele San Giorgio in Velabro v Římě.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Giovanni Mercati na anglické Wikipedii a Giovanni Mercati na italské Wikipedii.
- ↑ Religion: Pontifices Maximi - TIME. web.archive.org [online]. 2011-02-02 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-28.
- ↑ Red Hats - TIME. web.archive.org [online]. 2008-12-15 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-27.
- ↑ BIBLIOTECA APOSTOLICA VATICANA. Nel novantesimo anno del Cardinale Mercati, 1866-1956. Cité du Vatican, Saint-Siège: Biblioteca apostolica vaticana 1 s. Dostupné online.
- ↑ Psalterii hexapli reliquiae; cura et studio Johannis card. Mercati bybliothecarii et scriniarii S. R. Ecclesiae editae, Città del Vaticano: Bibliotheca Vaticana, 1965
- ↑ Milestones, Sep. 2, 1957 - TIME. web.archive.org [online]. 2011-11-01 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-11.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Mercati na Wikimedia Commons
