Střízlíkovec novokaledonský
Střízlíkovec novokaledonský (Gerygone flavolateralis) je drobný pěvec z rodu Gerygone (střízlíkovec) a čeledi střízlíkovcovití (Acanthizidae). Vyskytuje se pouze na Vanuatu a Nové Kaledonii. Na Nové Kaledonii je jediným výhradním hostitelem hnízdního parazita kukačky nádherné.
 Střízlíkovec novokaledonský | |
|---|---|
_-_Acanthizidae_-_bird_skin_specimen.jpeg) Muzejní exemplář | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Podřád | zpěvní (Passeri) |
| Čeleď | střízlíkovcovití (Acanthizidae) |
| Rod | střízlíkovec (Gerygone) |
| Binomické jméno | |
| Gerygone flavolateralis (G R Gray, 1859) | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika editovat
Druh poprvé vědecky popsal George Robert Gray v roce 1859. Tvoří 4 poddruhy:[2]
- G. f. flavolateralis (Gray, GR, 1859) – Grande Terre (největší ostrov Nové Kaledonie) a Maré
- G. f. lifuensis (Sarasin, 1913) – Lifou
- G. f. rouxi (Sarasin, 1913) – Ouvéa
- G. f. correiae Mayr, 1931 – Vanua Lava, Gaua, Epi (Vanuatu)
Popis editovat
Jedná se o malého drobného pěvce s délkou těla kolem 10 cm a váhou 7,5 g.[3] Hlava je olivově šedá, horní části jinak olivové. Peří na očních víčkách je bílé a zřetelné i při otevřených očích. Krk je do běla, boky a břicho citrusově žluté. Křídla a ocas jsou olivově hnědé, na ocasních perech po stranách ocasu jsou bílé tečky. Nedospělé jedince lze rozpoznat podle citronově žluté spodní části těla.[4]
Biologie editovat
Střízlíkovci kaledonští tvoří monogamní páry, které spolu zahnízdí na tom samém teritoriu i po několik následujících hnízdních sezón. Po utvoření páru tráví samec a samice většinu času spolu. Jsou poměrně silně teritoriální.[5]
Staví si uzavřená hnízda z rostlinného materiálu umístěná na konci tenkých větviček stromů, kde jsou sice dobře chráněná proti pozemním predátorům, ke kterým patří krysy ostrovní a krysy obecné, avšak jsou dobře viditelná ptačím predátorům, ke kterým patří jestřábi novokaledonští a vrány novokaledonské.[6] Průměrná snůška zahrnuje 2,1 vajec, inkubace trvá 18 dní. Ptáčata po narození zůstávají 14 dní na hnízdě.[6] Mláďata se vyskytují ve dvou barevných variantách (morfách) kůže, a sice tmavé (tmavě šedá ptáčata) a světlé (narůžověle šedá). Potomstvo střízlíkovců pak může být monomorfní (všichni potomci – nejčastěji dva – jsou buď tmaví nebo světlí) nebo i polymorfní (jeden potomek je světlý, druhý tmavý). Polymorfní potomstvo je přitom u ptáků velice vzácné.[5][7]
Podle studie z roku 2020, která sledovala 242 hnízd, byla hnízdní úspěšnost střízlíkovců pouze 19 % – u 13 % došlo k parazitaci kukačkami nádhernými, 45 % hnízd podlehlo ptačím predátorům, 6 % hnízd vyplenily krysy a další hnízda selhala z jiných důvodů.[6]
Na Nové Kaledonii se jedná o výhradního hostitele kukačky nádherné subsp. layardi. Na rozdíl od jiných příbuzných druhů (např. střízlíkovec novozélandský) však u střízlíkovců novokaledonských často dochází k v vyhoštění vajec i mláďat kukaček z hnízda.[5]
Rozšíření a populace editovat
Celková populace druhu není známa, nicméně jedná se o místně hojného ptáka. Druh patrně nic akutně neohrožuje, a tak jej IUCN hodnotí jako málo dotčený.[8]
Na rozdíl od některých jiných malých druhů ptáků, střízlíkovce neohrožují krysy ostrovní, které byly na Novou Kaledonii zaneseny lidmi někdy kolem roku 1000 př. n. l. Dlouhé soužití střízlíkovců a krys naznačuje, že se střízlíkovci na přítomnost krys adaptovali – např. stavěním hnízd na konci tenkých větví, kam nemohou pozemní predátoři vyšplhat.[6]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Bristlebirds, pardalotes, Australasian warblers – IOC World Bird List [online]. IOC World Bird List v12.1, 2022 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREGORY, Phil; DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. Fan-tailed Gerygone (Gerygone flavolateralis), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. DOI 10.2173/bow.fatger1.01. (anglicky)
- ↑ MAYR, Ernst. Birds of the Southwest Pacific. New York: The Macmillan Company, 1945. ISBN 978-1-4629-0890-5. (anglicky)
- ↑ a b c BOJARSKA, Katarzyna; KUEHN, Ralph; GAZDA, Małgorzata A. Mating system and extra-pair paternity in the Fan-tailed Gerygone Gerygone flavolateralis in relation to parasitism by the Shining Bronze-cuckoo Chalcites lucidus. PLOS ONE. 8. 3. 2018, roč. 13, čís. 3, s. e0194059. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0194059. PMID 29518150. (anglicky)
- ↑ a b c d ATTISANO, Alfredo; GROSS, Lara B.; SATO, Nozomu J. Impact of brood parasitism and predation on nest survival of the fan‐tailed gerygone in New Caledonia. Journal of Avian Biology. 2020-07, roč. 51, čís. 7. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. ISSN 0908-8857. DOI 10.1111/jav.02476. (anglicky)
- ↑ SATO, Nozomu J.; TANAKA, Keita D.; OKAHISA, Yuji. Nestling polymorphism in a cuckoo-host system. Current Biology. 2015-12-21, roč. 25, čís. 24, s. R1164–R1165. PMID: 26702649. Dostupné online [cit. 2022-04-02]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2015.11.028. PMID 26702649. (anglicky)
- ↑ Gerygone flavolateralis. www.iucnredlist.org [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T103690932A112512149, 2016 [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T103690932A112512149.en. (anglicky)
Literatura editovat
- MAYR, Ernst. Birds of the Southwest Pacific. New York: The Macmillan Company, 1945. ISBN 978-1-4629-0890-5. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu střízlíkovec novokaledonský na Wikimedia Commons 
Taxon Gerygone flavolateralis ve Wikidruzích
