Gertrud Arndt

německá fotografka a textilní výtvarnice

Gertrud Arndt, rozená Hantschk (20. září 1903, Ratiboř10. července 2000, Darmstadt) byla německá fotografka a textilní designérka spolupracující s uměleckým uskupením Bauhaus. Je známá zejména díky své sérii autoportrétů z období kolem roku 1930. Je považována za průkopnici ženského autoportrétu.

Gertrud Arndt
Rodné jménoGertrud Hantschk
Narození20. září 1903
Ratiboř
Úmrtí10. července 2000 (ve věku 96 let)
Darmstadt
NárodnostSlezané
Alma materBauhaus
Povolánífotografka a textilní výtvarnice
Manžel(ka)Alfred Arndt (od 1927)
Webová stránkawww.bauhaus100.com/the-bauhaus/people/students/gertrud-arndt/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodila se jako Gertrud Hantschk v září 1903 v Ratiboři (tehdejší Horní Slezsko) do skromných finančních poměrů, otec byl mistr v kožedělném průmyslu. Byla nejmladší ze čtyř dětí a s rodinou se několikrát stěhovali, než se v roce 1916 usadili v Erfurtu. V dětství rebelovala a ustřihla si copánky, matka s ní pak údajně několik týdnů odmítala mluvit. Zapojila se do mládežnického hnutí Wandervogel, vystoupila z církve a držela Bircher-Bennerovu dietu sestávající ze syrového ovoce a zeleniny.[1] V roce 1919 se s cílem stát se architektkou zapsala do kurzů typografie, kresby a dějin umění na Kunstgewerbeschule (Škole designu)[2] a zároveň nastoupila na tříletou praxi v erfurtské architektonické kanceláři Karla Meinhardta[3] a začala pro firmu fotografovat místní stavby.[4] Jejího talentu si všiml ředitel muzea Walter Kaesbach a zařídil jí stipendium města Erfurtu na Bauhausu v nedalekém Výmaru, kde v letech 1923–1927 studovala pod vedením László Moholy-Nagye, Vasilije Kandinského a Paula Klee.[5] Arndt původně doufala, že bude studovat architekturu, avšak tehdejší ředitel Bauhausu studium architektury pro ženy nepodporoval a jako jediná žena v tomto kurzu se cítila bez šance.[1]

Místo toho ji přesvědčili, aby se zapsala do tkalcovské dílny, kde studovala pod vedením Georga Mucheho a Günty Stölzlové. Věřila, že studium tkalcovství je jedinou možností, jak může jako žena ve studiu na Bauhausu pokračovat. Brzy se stala jednou z nejlepších návrhářek koberců v dílně, spolu s Benitou Koch-Otte. Její nejslavnější koberec, se od roku 1924 nacházel v kanceláři ředitele Bauhausu Waltera Gropia, což bylo skutečným projevem uznání. Koberec se sice nedochoval, ale podařilo se ho znovu utkat díky dochovaným nákresům. Je považován za jedno z mistrovských děl Gertrud Arndt a vyvrcholení její práce vycházející z myšlenek Paula Klee.[6] V roce 1927 složila před tkalcovským cechem v saském Glauchau tovaryšskou zkoušku. Poté se již nikdy textilnímu návrhářství ani tkalcovství nevěnovala, od té doby se soustředila na fotografii, v níž se po celou dobu studií rozvíjela jako samouk.[7]

V témže roce se provdala za svého spolužáka a architekta Alfreda Arndta,[3] který byl v roce 1929 jmenován mistrem stavební dílny Bauhausu v Dessau. Bydleli ve služebním bytě Bauhausu a Arndt se zapsala do nově vytvořeného kurzu fotografie Waltera Peterhanse. Během pěti let, kdy se aktivně zajímala o fotografování (1929–1934), zachytila sebe a své přátele v různých stylech, kostýmech a prostředí v sérii známé jako Maskenselbstporträts (Maskované autoportréty). V roce 1931 se jí narodila dcera Alexandra a v roce 1937 syn Hugo.[7]

Po politicky motivovaném uzavření Bauhausu v roce 1933 se manželé přestěhovali do Probstzelly v Durynsku, kde Alfred pracoval jako architekt na volné noze. V roce 1948 rodina uprchla ze sovětské zóny do Západního Německa, usadila se v Darmstadtu[3] a od roku 1950 byli opět v kontaktu s dalšími bývalými členy Bauhausu. V poválečných letech zájem o Bauhaus opět rychle vzrostl. V roce 1979 se Gertrud Arndt dostalo mezinárodního uznání, když byly její fotografie vystaveny v Museum Folkwang v Essenu.[8] Do Dessau se vrátila na pozvání společnosti Vorwerk v roce 1994, aby diskutovala o nové řadě koberců navržených výhradně ženami. Gertud Arndt zemřela v červenci 2000 ve věku devadesáti šesti let.[4]

Fotografie

editovat

V letech 1929–1934 vytvořila Arndt pod názvem Maskenselbstporträts (Maskované autoportréty) sérii 43 autoportrétů a také snímky své přítelkyně a textilní umělkyně Otti Berger. Její starý fotoaparát neměl samospoušť, proto si sestavila zařízení z násady od koštěte a několika centimetrů provázku.[9] Oblékala se do krajek, závojů, šátků a květin a prostřednictvím kostýmů vytvářela hravé interpretace ženských postav, jako femme fatale, hodná holka, zábavychtivá dívka, vážená dáma, vážná a stoická vdova či žena nové doby.[10] Přestože sama tehdy nepřisuzovala svým fotografiím hlubší umělecký význam, podle svých slov fotografovala jen tak pro zábavu, snímky byly nápadité a provokativní. Podobně jedinečný byl i její fotografický styl, který se vymykal obvyklým aspektům modernistické fotografie, k nimž často patřily extrémní úhly, konstruktivistické zrcadlení nebo geometrické zjednodušení. Místo toho je divák konfrontován přímo, bez možnosti ignorovat výraz sdělovaný tváří a doplňky, které ji rámují.

Fotografická tvorba Gertrud Arndt byla poměrně neznámá až do roku 1979, kdy poprvé vystavila své autoportréty v muzeu Folkwang v německém Essenu.[8] Bývá srovnávána s fotografiemi svých současnic Marty Astfalck-Vietz a Claude Cahun. Je považována za průkopnici ženského autoportrétu.[9] Její díla se vystavují nejčastěji v Německu, ale vystavovala také ve Spojených státech amerických, Španělsku a jinde.[11]

Výstavy

editovat
  • 1979 muzeum Folkwang Essen[12]
  • 1985 La photographie du Bauhaus Muzeum současného umění Montreal, Kanada[13]
  • 1991 Alfred Arndt, Gertrud Arndt. Zwei Künstler aus dem Bauhaus. Museum Ostdeutsche Galerie Regensburg
  • 1994 Gertrud Arndt : Photographien der Bauhaus-Künstlerin. The Hidden Museum Berlin
  • 2006 Gertrud Arndt: Die Maskenporträts, Dessau 1930 Bauhaus Archiv Berlin[14]
  • 2013 Gertrud Arndt: Weberin und Fotografin am Bauhaus 1923-1931. Bauhaus Archiv Berlín[15]
  • 2013 Bauhaus und neues sehen: Fotografien von Lucia Moholy, Gertrud Arndt, Elsbeth Juda. Darmstadt
  • 2023 Still Life - Then & Now | Drawings, Prints, Paintings & Photographs Victoria Munroe Fine Art New York[13]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gertrud Arndt na anglické Wikipedii.

  1. a b Gertrud Arndt. www.fembio.org [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Gertrud Arndt [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  3. a b c Hessische Biografie : Erweiterte Suche : LAGIS Hessen. www.lagis-hessen.de [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. 
  4. a b Gertrud Arndt (-Hantschk) | Bauhaus Online. web.archive.org [online]. 2013-04-05 [cit. 2024-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-05. 
  5. Bauhaus-Künstlerin Gertrud Arndt: Gattin beim Rollenspiel. Tagesspiegel [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  6. Gertrud Arndt. AWARE Women artists / Femmes artistes [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Gertrud Arndt. bauhauskooperation.com [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Gertrud Arndt: Photo Pioneer of Female ‘Self-Disguise’ [online]. 2022-09-19 [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Bauhaus entdecken: Arndt. www.bauhaus-entdecken.de [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  10. The Many Disguises of Bauhaus Photographer Gertrud Arndt. AnOther [online]. 2016-08-17 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Gertrud Arndt. ArtFacts [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Gertrud Arndt: Photo Pioneer of Female ‘Self-Disguise’ [online]. 2022-09-19 [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b Gertrud Arndt. ArtFacts [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Gertrud Arndt Exhibitions. ArtFacts [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Gertrud Arndt. bauhauskooperation.com [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat