Gephyrocapsa oceanica
Gephyrocapsa oceanica je druh patřící mezi kokolitky (Coccolithophyceae).[1] Jedná se o typový druh řas rodu Gephyrocapsa, který se pro vysokou citlivost na změny prostředí a výskyt v sedimentech stal důležitým pleistocénním biostratigrafickým indikátorem využívaným v paleoklimatologii a stratigrafii.[2]
 Gephyrocapsa oceanica | |
|---|---|
 Gephyrocapsa oceanica 3D mikrofotografie v elektronovém mikroskopu | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Chromista[1] |
| Podříše | Hacrobia[1] |
| (nezařazeno) | Haptophyta[1] |
| Třída | Coccolithophyceae[1] |
| Podtřída | Prymnesiophycidae[1] |
| Řád | Isochrysidales[1] |
| Čeleď | Noëlaerhabdaceae[1] |
| Rod | Gephyrocapsa |
| Binomické jméno | |
| Gephyrocapsa oceanica Kamptner, 1943 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na vnějším povrchu cytoplazmatické membrány se usazují krystaly zvápenatělých šupinek, tzv. kokolity, jež jsou produkovány intracelulárními váčky a složeny z kalcitu. Kokolity pak okolo Gephyrocapsa oceanica vytvářejí radiální kokosféru o průměru 6–10 μm, často se agregující s dalšími kokosférami do ve větších shluků.[3] Předpokládá se, že vzhledem k vlastnostem šupinek rozptylovat a odrážet světlo, zajišťují kokolity ochranu řas zejména před ultrafialovým zářením.[4]
Gephyrocapsa oceanica specificky reaguje na změny oxidu uhličitého v atmosféře, jehož zvýšená koncentrace se projeví vyšší kyselostí mořské vody a následnou rychlejší degradací ochranné organické vrstvičky na povrchu kokolitů. Pro udržení stálosti vnitrobuněčného pH pak buňka utlumuje kalcifikaci, tj. tvorbu zvápěnatělých šupin.[4]
Dvoufázový životní cyklus začíná mobilní etapou haploidní buňky s bičíkem. Poté, co dvě haploidní buňky splynou v jednu diploidní, nová buňka ztrácí schopnost pohybu a rozmnožuje se nepohlavně.[4]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gephyrocapsa oceanica na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Wendy Guiry in Guiry, M.D. & Guiry, G.M. Gephyrocapsa oceanica Kamptner [online]. National University of Ireland, Galway: AlgaeBase [cit. 2016-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plankton stratigraphy. Redakce Bolli Hans M.; assisted by Karin E. Fancett. paperback. vyd. Cambridge [Cambridgeshire]: Cambridge University Press, 1989. ISBN 0521367190. S. 513. (anglicky)
- ↑ Gephyrocapsa oceanica HET [online]. taxonomic.aad.gov.au [cit. 2016-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-29. (anglicky)
- ↑ a b c Jana Dvořáková. Obranné mechanismy planktonních řas proti UV záření (bakalářská práce) [online]. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, 2014 [cit. 2016-11-27]. Kapitola Vápenaté šupiny - kokolity, s. 11–12. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gephyrocapsa oceanica na Wikimedia Commons
