Gephyrocapsa oceanica

druh třídy kokolitky

Gephyrocapsa oceanica je druh patřící mezi kokolitky (Coccolithophyceae).[1] Jedná se o typový druh řas rodu Gephyrocapsa, který se pro vysokou citlivost na změny prostředí a výskyt v sedimentech stal důležitým pleistocénním biostratigrafickým indikátorem využívaným v paleoklimatologiistratigrafii.[2]

Jak číst taxoboxGephyrocapsa oceanica
alternativní popis obrázku chybí
Gephyrocapsa oceanica
3D mikrofotografie v elektronovém mikroskopu
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeChromista[1]
PodříšeHacrobia[1]
(nekategorizováno)Haptophyta[1]
TřídaCoccolithophyceae[1]
PodtřídaPrymnesiophycidae[1]
ŘádIsochrysidales[1]
ČeleďNoëlaerhabdaceae[1]
RodGephyrocapsa
Binomické jméno
Gephyrocapsa oceanica
Kamptner, 1943
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na vnějším povrchu cytoplazmatické membrány se usazují krystaly zvápenatělých šupinek, tzv. kokolity, jež jsou produkovány intracelulárními váčky a složeny z kalcitu. Kokolity pak okolo Gephyrocapsa oceanica vytvářejí radiální kokosféru o průměru 6–10 μm, často se agregující s dalšími kokosférami do ve větších shluků.[3] Předpokládá se, že vzhledem k vlastnostem šupinek rozptylovat a odrážet světlo, zajišťují kokolity ochranu řas zejména před ultrafialovým zářením.[4]

Gephyrocapsa oceanica specificky reaguje na změny oxidu uhličitého v atmosféře, jehož zvýšená koncentrace se projeví vyšší kyselostí mořské vody a následnou rychlejší degradací ochranné organické vrstvičky na povrchu kokolitů. Pro udržení stálosti vnitrobuněčného pH pak buňka utlumuje kalcifikaci, tj. tvorbu zvápěnatělých šupin.[4]

Dvoufázový životní cyklus začíná mobilní etapou haploidní buňky s bičíkem. Poté, co dvě haploidní buňky splynou v jednu diploidní, nová buňka ztrácí schopnost pohybu a rozmnožuje se nepohlavně.[4]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gephyrocapsa oceanica na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Wendy Guiry in Guiry, M.D. & Guiry, G.M. Gephyrocapsa oceanica Kamptner [online]. National University of Ireland, Galway: AlgaeBase [cit. 2016-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Plankton stratigraphy. Redakce Bolli Hans M.; assisted by Karin E. Fancett. paperback. vyd. Cambridge [Cambridgeshire]: Cambridge University Press, 1989. ISBN 0521367190. S. 513. (anglicky) 
  3. Gephyrocapsa oceanica HET [online]. taxonomic.aad.gov.au [cit. 2016-11-28]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. a b c Jana Dvořáková. Obranné mechanismy planktonních řas proti UV záření (bakalářská práce) [online]. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, 2014 [cit. 2016-11-27]. Kapitola Vápenaté šupiny - kokolity, s. 11–12. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat